Purpurové řeky

Takhle má vypadat dobře odvedená práce s francouzským podpisem. Dva výborní herci v rolích, které jim padnou a příběh temný jak si divák přeje. Docela je překvapivý i příběh, kterému pomáhají nepříliš ukecané postavy, což skvěle dotváří atmosféru... I po letech si na Purpurové řeky vzpomenu, na tělo na zemi s hmyzem stejně jako na závěr na ledovci. (03.06.2004)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

Jeana mám rád, aj keď som ho videl v úlohách, ktoré mu sadli viac a v ktorých svoj talent prejavil vo väčších grádoch a aj keď od tohto filmu som veľa nečakal, predsa som dúfal, že ma ohúri - a to som nemal. ale inak celkom mrazivý príbeh kontrastne zasadený do peknej prírody ale v inak podarenom scenári (aspoň zo začiatku sa to tak javilo) mi kdesi v poslednej tretine niečo začalo chýbať . . . (11.04.2005)

Spoilery! Jean Reno v jedné ze svých nejlepších rolí rozplétá záhadu kolem pokusů s eugenikou na nesmírně zajímavém místě s působivou atmosférou. Dost mě potěšilo, že se snímek rozběhl bez nějakého zbytečného úvodu. Od první minuty do té poslední se rozjelo pořádné vyšetřování. Jediné, co mě zarmoutilo bylo to, že byla pachatelka zřejmá od jejího prvního spatření. Naštěstí to příliš neubíralo zajímavosti příběhu, kde se pomaličkou sloupávaly jednotlivé vrstvy cibule a poodhaloval se motiv stojící za vražděním. Kvalitní záležitost, kterou by si minimálně každý milovník krimi neměl nechat uniknout. (24.02.2018)

Až na samotný konec a jistou dávku překombinovanosti, která šla už trochu přes, jde o výborný thriller...Atmosféra je opravdu temná, vraždy hnusné a z celého městečka s jeho univerzitou běhá mráz po zádech. Hodně všemu pomáhá kamera, která nabízí na jedné straně nádherné záběry ledovců a horských štítů a na té druhé nás ponoří do světa smrti a rozkladu. Skoro cítíte ten pach..."Purpurové řeky" mají své nesporné kvality, k nimž musím přiřadit i suverénní výkon Jeana Rena, jehož komisař Niemans spadá přesně do rodu vlků samotářů, kteří "loví ty, kdo žijí ze slz druhých "... (22.06.2005)