Mé druhé já

Kvalitní krimi se skvělou Jodie Fosterovou v roli rozhlasové moderátorky, která se se svým snoubencem stane obětí násilí, pak donucena okolnostmi se rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou. Kolegyně Rogue to skvěle vystihla: "Jodie Foster jako samozvaný Batman New Yorku". Trailer: http://www.csfd.cz/film/223270-me-druhe-ja/videa/ (22.05.2010)

Atraktívne téma, kontroverzný záver a príliž veľa náhod na to, aby som príbehu veril (naivná ženská po 40 rokoch zistí, že...). Snaha o hĺbku myšlienky je skôr ručná brzda, a aj cez slušnú atmosféru a dobrých hercov nedokážde prebiť pocit, že je to celé len na efekt. Akýsi medzičlanok medzi Death Sentence a Oldboy, ktorý si z oboch zobral to horšie. Na drahú stránu pevná réžia a fakt, že je Ericina situácia je nám tak blízka mi nedovolí povedať, že je to zlý film. Tak, nejak slušných 70% (09.01.2008)

Jodie Foster léta platí za veleuznávanou herečku a když už v něčem hraje, stává se pravidlem, že je to událost. A pokud ji máte rádi, film si podle všeho užijete. Užijete si ho o to víc, pokud uvěříte skutečnosti, že se žena (po brutálním napadení, ve kterém ztratila snoubence) po několika týdnech stane svědkem dalšího trestného činu a jako donedávna spořádaná občanka města NY chladnokrevně zastřelí násilníka v obchodě. A věřte, že si ho užijete, když tvůrcům zbaštíte i fakt, že ta samá žena hned další noc opět narazí na bezpáteřní kriminálníky, tentokráte v metru, a co udělá? Zastřelí je oba. A že nevíte, co se stane následující noc? A tu další? A to máme za sebou teprve polovinu filmu. Vrcholem scénáristického výsměchu je pak hodně přitažený závěr. Holt šrámy na těle se hojí rychle, ale z duše je dostanete stěží. U toho se naše hrdinka zpovídá prostřednictvím chytře vypadajících (zejména filozofování o podstatách násilí) monologů. Ale, no tak. The Brave One sice působí nesmírně inteligentním dojmem, výsledek je ale jiný. Vedle soustředěné Foster a stále zajímavějšího Terrence Howarda je tu ale NAŠTĚSTÍ i Neil Jordan, který dokázal z příběhu mnohamilionového bludiště vykřesat solidní atmosféru a několik klidných konverzačních scén ústředního dua. I když pouze (již zmiňované) úvodní napadení se jako jediné výrazně dostane pod kůži. A relativně silně zaujme i chytrá kombinace dvou obnažených milenců a důkladně zmlácených těl na operačním stole. I díky tomu může mrazivá přeměna rozhlasové moderátorky působit i uvěřitelně. To ostatní už jsme viděli jindy a jinde, a tady se s ničím novým, ba dokonce zajímavým, bohužel nesetkáme!! 60%. (18.12.2007)

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

Veľmi zaujímavý, netuctový thriller tak trochu v tradícii Scorseseho Taxikára. Psychologická štúdia emocionálne zlomeného človeka a jeho extrémistickej reakcie na strach z okolitého sveta i zo seba samého. Neil Jordan bol výbornou voľbou. Len škoda toho debilného záveru. (17.03.2008)