Temný rytíř

Temný rytíř se zřejmě napoprvé nedá pobrat. Od začatku do konce neustále graduje a staví na již řečeném či udělaném. Ovšem děje se tam toho tak moc, že bez absolutního soustředění se to prostě nedá stíhat. Všechny Nolanovy filmy mají podle mě ohromnou dynamiku, ale zde je to dohnáno mnohem dál. A to v dobrém slova smyslu, protože jedno zhédnutí prostě nestačí. A podobně jako u Mementa začínají některé souvislosti vyplouvat na povrch až po X-tém zhlédnutí. Podruhé jsem si Temného rytíře podstatně víc užil, došlo mi, že téměř v každém záběru je ukryta nějaká informace, která později hraje alespoň maličkou roli v něčem větším. A stejně mi toho opět mnoho uniklo. Krásné na tom je, že Nolan předpokládá, že divák dává pozor, a trapně a zbytečně nevysvětluje to, co již bylo řečeno. Temný rytíř není o akci nebo dialozích. Je o atmosféře, která vzniká kombinací brilantních dialogů, hereckých výkonů, skvělé akce a parádně padnoucí hudby. To vše je režijně bezchybně ukočírováno. Pokud se vám po zhlédnutí bude zdát, že něco nesedí, že je něco zůstalo nedořešeno apod., prostě koukněte znovu. A většinou zjistíte, že to tam celou dobu bylo, jen jste si toho nevšimli. A tohle na Nolanových filmech miluju. Nutí vás dívat se na ně znovu a znovu a stále se dá něco nového odkrývat! Jasných a bezdebatních 100%, i když na poprvé těch 100% bylo trochu rozpačitých, protože mě to tak převálcovalo, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí. (07.08.2008)

Vyhypované až hrůza... Nehodlám tu opruzovat sáhodlouhým elaborátem a destilovat mnohokrát již řečené, jen stručně načrtnu, proč jsem u Dark Knighta nezažíval orgasmické stavy a neskočil oběma nohama do víru všudypřítomné nekritické davové hysterie... Těšil jsem se, moc jsem se těšil. Ale v kině jsem se musel rozpačitě ptát:: "Kde je ta genialita? Ta dokonalost?". U většiny filmu jsem zažíval pocity, které jsem měl po čase u třetího Bournea: Promakaná podívaná, uhánějící k cíli jako splašený vlak (u Batmana je základem pro rytmizaci těkavá energická melodie - kde jsem ji už slyšel?), avšak pronikavějších emocí prostá (nevyužitý milostný trojúhelník a postava Rachel), dobře zahraná, leč tíhnoucí k podivné sympatii k pomalovanému pošukovi (Wayne/Batman přichází na buben)... Akční pasáže vesměs pouze nadstandardní, ze sedadel nezvedající, bez momentu, jenž by si chtěl divák dopřávat stále dokola (neodpustím si srovnání s loňskými popcornovějšími Transformery, které obsahovaly těchto euforických chvilek hned několik)... A nakonec je tu ta místy zvláštní poslední půlhodina (trajekty, sonar), jež jakoby podvratně uřezávala větev pod nastaveným depresivním, potažmo realistickým stylem... Netvrdím tu nic objevného (stačí si přečíst diskuzi) – zkrátka jsem se v kině podivoval, jakýže humbuk tenhle sic kvalitní,ale filmovou historii nikterak nepřepisující akční thriller s jedním skvostným záporákem, způsobil. (07.08.2008)

Plný očekávání, avšak se zdravým odstupem jsem spolu s přítelkyní vstoupil do sálu jednoho pražského multiplexu, kde se na plátně již rýsovalo logo DC Universe. Naše skromná a oblíbená mini soutěž spočívající v hádání názvů filmů podle trailerů se tedy nekonala a akční jízda očekávaného letního "blockbusteru" mohla konečně začít. Již komplexně zpracovaná úvodní scéna bankovních lupičů s maskami klaunů dala tušit, že se bude jednat o propracované dílo do nejmenších detailů. Batman, se všemi těmi svými high-end udělátky a "mad dog" Joker s hláškami "Let’s put a smile on that face!" a "Why so serious?" mě nenechaly ani chvíli napokoji. O hereckých výkonech bych asi řekl jen to, že Jack Nicholson je sice ve své roli Jokera jedinečný, ale Heath Ledger dal této postavě nový rozměr. Jeho specifické chování a mimika obličeje, pohrávání si s jazykem jako ještěrka nebo časté olizování připomínající stařenu bez zubů jsou vlastnosti, které této postavě přidaly na psychické labilitě. U Batmana mi při jeho dialozích trochu neseděl přílišný chrapot, Bale je ale v roli milionářského štramáka a zároveň pronásledovatele gothamského podsvětí opět skvělý a jen potvrzuje své kvality. Zato obličej Harveyho Denta mi po jeho malé nehodě přišel jako vystřižený z Mumie. Trocha kritiky ještě neuškodí, u scény s kamionem jsem výrazně postrádal jakoukoliv variaci hlavního motivu a nečekal jsem, že právě zde bude v uvozovkách hluché místo, hudební složka tak nepodpoří obraz a neumocní tím tu akční stránku odehrávající se před očima diváka. Tím můj výčet drobných nedostatků končí a na nového Batmana nelze než pět chválu. I přes delší stopáž vše uběhlo strašně rychle a já si na konci promítání přál prožít výmaz posledních 152 minut mého života, vrátit se zpět na začátek filmu a celé to prožít neposkvrněn znovu. The Dark Knight svými křídly rozvířil vlnu veder a přinesl nám trochu toho čerstvého vzduchu v podobě nového netopýřího kultu a to především díky chytře napsanému scénáři, brilantně zahranými postavami dvojice Joker a Batman (Morgan Freeman, Michael Caine a Cillian Murphy jsou jako obvykle na slušné úrovni), pěknému finále na motorce a samozřejmě skvělému hudebnímu doprovodu tentokrát od dvojice Hans Zimmer & James Newton Howard. Kdybych měl zhodnotit celkovou situaci po konci projekce a porovnat ji s nadšenými ohlasy před ní, řekl bych, že se jednalo o 90% pravdy a zbylých 10% je hype, ale současná pozice - Top 250: #1 na IMDB je lehce nadhodnocená a jistě bude časem klesat. Po další projekci však musím jít s hodnocením na plný počet. (10/10) (31.07.2008)

The Dark Knight je skvělý film. Skvělý ale neznamená nejlepší v historii, nejlepší za posledních pár let a osobně velmi pochybuju, že bude nejlepším filmem letoška (pro mě má už nyní jednoho soupeře v Bruggách). Je jasné, že výkon Heatha Ledgera je nejvíc vyzdvihovaný, neboť na sebe svou rolí poutá největší pozornost, ale třeba takový Aaron Eckhart za ním nezaostává ani o píď, jeho postava je ve výsledku možná ještě mnohem silnější. Děj letí kupředu velmi (někdy až přehnaně) vysokou rychlostí, ani bych se moc nebránil delší stopáži. (08.08.2008)