Poslední královna

Příliš velký a rozsáhlý námět, který se prostě nevešel do rozměru televizní inscenace, spíše by potřeboval být zpracován do historického velkofilmu. Špatný začátek, na jedné straně příliš edukativni, na druhé straně edukativni málo. Proč tvůrci začli svatbou, když pak skočili do prostřed domácí války? Příliš mnoho linek se řešilo vzpomínkami v rozhovorech, bo nezbyl prostor je nafilmovat napřímo. Andryskova, omlouvám se, na první scény příliš zralá, rozdíl oproti Hanzlíkovi byl až moc do očí bijící, místo 4 let to vypadalo snad na deset či patnáct.. Zatímco Hanzlík v inscenaci vyzrával tak nějak přirozeně a kontinuálně, postava Elišky nějak skokove představila zenu, ktera se ve své zralosti příliš uzamkla a už se nevyvíjela, jen ji vysavala nemoc zděděná po otci. Výprava plně odpovídá žánru, tu bych rozhodně nekritizoval. Jen bych začátek škrtl a naznačené linky nafilmoval na přímo. Místo 100 minut inscenace, kde se divák i znalý historie topí v ději, bych osobně raději natočil minut 120 130 ba i vice, ve které by bylo ukázáno vše potřebné a podstatně. Za mne osobně 60 pro. (07.04.2022)

Dokoukal jsem jen do pulky. V podstate me to nezajimalo. Ono by to mozna bylo poucne, ale afektovany zpusob vyjadrovani vsech zucastnenych, do toho jakesi divadelni prehravani...nevim, tyhle historicke inscenace nejak nedavam. Pritom by to bylo urcite velmi zajimave podivani, pokud by to bylo podano nejak srozumitelneji... (08.11.2022)

Ženy na královském trůně to měly vždycky těžké. O tom nění žádnýh pochyb. Jana Andresíková naprosto přesně splnila mé představy o královně. Není to jenom čarodějnice z Arabely, ale tak si ji budeme pamatovat asi úplně všichni. Ale i Marie Drahokoupilová stála taky za to. Obě dokonale ztvárnily osudové ženy. Takže jim oběma velké díky. Možná, že ty dvě si měly role prohodit. Bylo by to ještě mnohem zajímavější. Jan Lucemburský snad nebyl tak mladičky, vždyť byl jen o pět let mladší než jeho drahá choť. Tenkrát se ale na věk pohlíželo jinak než dnes.Moc příjemná inscenace. (25.10.2017)

Trošku popíchnu kolegu Barta a napíšu, že každý, kdo se v české historii vyzná, ví, že nikdo nemůže vědět, jak to tenkrát bylo. Filmaři si vybrali pohled alá Vaňková, takže z Elišky Přemyslovny udělali psychicky labilní ženu, která se utápí v odkazu svých předků, z Jana Lucemburského naivního floutka a duo Jindřich z Lipé - Richenza zde vystupje jako rozumný až státnický pár. Byť s tímhle podáním tak úplně nesouhlasím, nemám s ním problém. Dialogy celkem ušly a herci, o kterých to bylo především, mi také vrásky nedělali. Andresíková svou Elišku podala tak, jak měla, Hanzlík si po mladém Karlovi celkem s přehledem střihnul i pana otce, Neužil roli mocného Ronovce zvládl v pohodě a tak jediný menší problém jsem měl s Drahkoupilovou v roli Elišky Rejčky. Tuhle královnu mám zafixovanou jako středovevropskou Eleonoru Akvitánskou a to tahle herečka nesplňuje ani náhodou. Jinak celkem povedené. 75% (14.05.2016)

Může se zdát, že Andresíková svou Elišku přehrává, ale z toho co jsem o ní přečetl, šlo o pyšnou a politicky zaslepenou panovnici, takže je toto zpodobnění možná i reálné. Eliška odmítá po vzoru svého děda Přemysla Otakara podíl panstva na vládě a snaží se opírat o nedávno založená města, která Koruně patří a jsou oporou královou. Jindřich z Lipé, exponent panstva, jest protivníkem královniným a starým přítelem krále Jana. Jan Lucemburský neznalý poměrů se dostává do složitých intrik panstva, Elišky a druhé královny Rejčky. Rejčka (sama geniální námět na film) - je vdova po dvou předchozích českých králích a vládne svazu východočeských věnných měst, navíc krásná, mocná milenka Jinřicha z Lipé. Eliška ji bytostně nesnáší. Jejich konflikt (Elišky a Rejčky) rozvrací království. Král Jan zbavuje Elišku podílu na moci, předává správu páně Jindřichovi a odjíždí ze země. Potud historie, velmi slušně napsaná v románu Daňkově Král utíká z boje. Podobné partie se dočkáme i v tomto filmu a rozhodně se ta partie vydařila. 85% (18.03.2017)