Gran Torino

Na samou mez uvěřitelnosti okleštěná kritika četných nešvarů současných Spojených států, kterou je zajímavější přijmout coby Eastwoodovo rozloučení s kariérou herce. Přesněji s tím, koho jako herec ztvárňoval. Jako režisér zbytečně neriskuje, pohybuje se po bezpečné půdě a dokonce využívá dramatického „triku“ z Million Dollar Baby (zlom v poslední třetině), s níž Gran Torino spojuje též absence výrazného antagonisty. Zlo je těžké identifikovat, zachytit … potrestat. Clint je hlavní a jedinou hvězdou, filmy dominuje do té míry, že ostatní postavy, včetně potenciálně konkurenceschopného kněze, působí jako figurky na jim kontrolované šachovnici. Věrohodnost, hlavně vykupitelského závěru, schytává těžké podpásovky. Na pohled festovní drama stárnoucího (ex)patriota při bližším ohledání vyjevuje, z jak nepevného, skoro se chce napsat „ve výprodeji koupeného“ materiálu bylo stvořeno. Jednou stačilo. 70% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, jojinecko, Lavran, Antek, ScarPoul, curunir, gu-staff, Skleni, vitac. (17.04.2009)

Zřejmě nejzáhadnější dílo roku 2008 – vypovídá o minulosti Clinta Eastwooda, nebo o současné Americe? První variantu bych se do filmu projektovat zdráhal. Sledovat Gran Torino s vědomím leoneovské a callahanovské série a omamovat se sebereflexivními prožitky z žánrově a historicky rekontextualizovaného hrdiny narazí přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář nebyl psán Eastwoodovi na tělo a že se ho mohl chopit kdokoliv jiný. Třebaže tedy Eastwood postavou Kowalského prorostl, až ji vymazal a nahradil sama sebou, chápu Gran Torinu jako obraz Ameriky, nikoliv Clinta Eastwooda. Nabízí se ovšem ještě jedno, mnohem elegantnější řešení: Totiž že Clint Eastwood je Amerika. Korelace jednotlivých rovin (minulost Eastwooda a současnost Ameriky) má především funkci metaforickou – jak obsahem, tak vzájemnými vztahy, které ukazují, že žádný problém moderního světa nelze vytrhnout z kontextu doby a společnosti. (09.03.2009)

A Mexican, a Jew, and a colored guy are standing on the Kowalski´s front porch. Walt looks up and says, "Get the fuck out of here." Tento lehce poupravený vtip z Gran Torino nejlépe charakterizuje Clintova zahořklého xenofobního důchodce, co plive jak kobra, v rozčílení vrčí jak dobrman a sprostý je jak dlaždičův žako. Eastwoodova American Beauty s lehounkým nádechem westernu ukazuje, že v jednoduché poctivosti je síla a mně nezbývá, než autorovi popřát pevné zdraví k další tvorbě, protože současný film ho potřebuje jako starý mrzout Kowalski zpověď. Alternativní závěr, kdy si Walt ve stylu Blonďáka zapálí doutníček, přehodí pončo přes rameno, nahlásí knězi počet rakví a rychlým tasením kvéru rozstřílí gang "zipperheads", jsem si v hlavě přehrál několikrát.. (13.07.2009)

Měl jsem trochu obavy, co to bude. Clint Eastwood v roli drsňáka v 78 letech? Bál jsem se, že to bude vypadat spíš jako parodie. Ale ono to překvapivě pořád funguje. Já Eastwoodovi všechny ty jeho drsný hlášky žral i v takovym vysokym věku (jinak podle mě vypadá tak o 15-20 let mladší) a prostě jsem měl před sebou zase toho drsnýho Harryho. Sice už je tempo pomalejší, ale film rozhodně nenudí. Clint Eastwood se navíc nenechal zastrašit žádnejma multi-kulti kokotama a pěkně se tam opřel do různejch etnickejch menšin. Ale hodnocení 91% a 16. nejlepší film všech dob je pro mě trochu záhadou... Za sebe bych dal tak 75%. (22.11.2009)

Clint natočil reality-show o vlastním důchodu, kombinovanou s odloženým scénářem pátého Ramba. Hraje to na city, střílí to snad na příliš očividné bolístky (nejen americké) společnosti, ale Eastwoodův žulový kukuč a všudypřítomné "grrr..." nelze zesměšňovat ani brát doslova. Musíte do toho prostě vklouznout. Gran Torino může působit jako oscarová sázka na jistotu, ale při bližším ohledání najdete velmi osobní přemítání nad životem. Člověka, herce, akčního hrdiny. Možná by si tahle bohulibá činnost zasloužila kvalitnější pozadí (banda korejských gangstas je vážně příliš černobílá), ale Clint je středem prvního i posledního záběru. A všech mezi. Za kamerou, před kamerou, nekompromisní v každém ohledu. Kdybych dal míň než osm z deseti, objeví se o půlnoci u mojí postele s kulovnicí a bude se mě ptát, jestli má nabito. Na to vážně nemám nervy. (27.03.2009)