Gran Torino

Clint Eastwood. Šklebí se, fluše kolem, je nasranej, nerudnej, sem tam vytáhne bouchačku, nadává do ťamanů a negrů přímo jim do ksichtu, leští si svůj Ford Gran Torino ročník '72, vůbec se s tím nesere. Prostě si to dává a tenhle film je vážně sympatický, milý a zábavný. Před takovým výkonem, navíc když je vám pomalu osmdesát, vážně klobouk dolů. K pětce mi moc nechybělo, dojem trochu zkazila jen ta závěrečná část. (21.01.2009)

Není tam nešťastná láska, tak ode mě nemůžete čekat plné hodnocení. Ale kdybych měla mluvit úplně oproštěně od obvyklých pubertálních vtípků, tak stejně nedám pět hvězdiček. Film je to velice kvalitní, pomalý, rozjímavý, na nic si nehraje. Ale asi tak jako závěrečná, tolik vychvalovaná písnička, nemá v sobě to něco, co by mě oslovilo, co by mě po dokoukání zanechalo na krajíčku (se slzami či jinými emocemi), o čem bych ještě přemýšlela. Určité téma je nastoleno, ukázáno, zhodnoceno. Jo, je to tak. A co s tím můžu udělat? Nic. Blbý. (30.03.2009)

Gran Torino bych se už teď nebál zařadil mezi největší Clintovy klasiky jako Nesmiřitelní a Hodný zlý a ošklivý, protože to, co se před vámi odehrává, je mistrovství v každém směru. Clint vám dokáže, že se režii vážně učil od těch nejlepších a že nezáleží na tom, kolik mu je let, protože bude navždy největším drsňákem filmové historie, který cedí cynické hlášky se stejnou samozřejmostí, s jakou dýchá, ale když jde do tuhého, ví, co je třeba. Mám pocit, jako by k tomuhle filmu směřoval celý život a teď konečně dozrál do věku, kdy mohl svůj opus magnum natočit. Pro mě film roku a vůbec by mi nevadilo, kdyby to byla Clintova poslední role. 10/10 (13.12.2008)

Už hodně dlouho mě žádný film tak nevtáhl do děje. Walta jsem si oblíbil od první minuty. Ty jeho drsný hlášky jsem mu hltal jednu za druhou. Gran Torino ukazuje svět přesně tak, jak ve skutečnosti vypadá a nekompromisně graduje až k velkému finále. Čekáte další Million Dollar Baby? Ani nápad. Tady se na citové vydírání vymlouvat nebudete. Je to mistrovské dílo. (22.12.2009)

GRAN TORINO je mistrovské dílo, které v Eastwoodově tvorbě zastává stejné postavení jako NESMIŘITELNÍ: v obou filmech vyzrálý a bilancující Clint tematizuje své postavení jako žánrové ikony (NESMIŘITELNÍ - Bezejmenný v leoneovské trilogii, GRAND TORINO - Drsný Harry v callahanovské pentalogii). Jenže zatímco v (anti)westernu se pomalu stával postavou, která si teprve musela osvojit zvyky a spočinout před námi jako nadživotní legenda, v thrillerovém akčním dramatu ukazuje, že je teď už někde úplně jinde (jak ideově, tak dobově jako prototyp určité postavy) a ukazuje se nám jako člověk. Jsem rád, že zrovna tenhle chlapácký a rozvážný film má být poslední herecký Eastwoodův počin, protože lepší odchod ze scény si zvolit nemohl (budete mít s filmem problém jen v tom případě, pokud vyžadujete návrat "osmdesátek" ala RAMBO či "krasosmutnění a překonání vlastních omezení" ala ROCKY). A ona přímočarost, schématičnost a klišovitost, která je správně oldschool, je výrazně narušena v závěru (žádné potěšení ze zasloužené odplaty se nekoná). Ale J.C.V.D., který z ikony také dělá člověka, je lepší. 10/10 (14.12.2008)