Gran Torino

Clint Eastwood jako totální megadrsňák i na starý kolena. Naštěstí má rozum a nedělá tam žádný akční kousky, nebo tak něco. Ono stačí, že prostě je. Dostávalo mne jak tam vždycky zazněly ty armádní bubny, když šlo do tuhýho. Tyhlety filmy o sbližování bývají dost často takové přiteplené, ale to Clint nedovolí a chudák asiat od něj dostává megačočku. To je furt samý debile, rákosníku, skopová hlavo, sráči, ale přitom z toho cejtíte, že je Clint v jádru dobrák :D Finální zůčtování je opět provedeno s rozmyslem a je hodně působivé. Jen škoda, že ta jeho kára mu furt stojí v garáži a za celej film se v ní neprojede. (09.02.2009)

GRAN TORINO je mistrovské dílo, které v Eastwoodově tvorbě zastává stejné postavení jako NESMIŘITELNÍ: v obou filmech vyzrálý a bilancující Clint tematizuje své postavení jako žánrové ikony (NESMIŘITELNÍ - Bezejmenný v leoneovské trilogii, GRAND TORINO - Drsný Harry v callahanovské pentalogii). Jenže zatímco v (anti)westernu se pomalu stával postavou, která si teprve musela osvojit zvyky a spočinout před námi jako nadživotní legenda, v thrillerovém akčním dramatu ukazuje, že je teď už někde úplně jinde (jak ideově, tak dobově jako prototyp určité postavy) a ukazuje se nám jako člověk. Jsem rád, že zrovna tenhle chlapácký a rozvážný film má být poslední herecký Eastwoodův počin, protože lepší odchod ze scény si zvolit nemohl (budete mít s filmem problém jen v tom případě, pokud vyžadujete návrat "osmdesátek" ala RAMBO či "krasosmutnění a překonání vlastních omezení" ala ROCKY). A ona přímočarost, schématičnost a klišovitost, která je správně oldschool, je výrazně narušena v závěru (žádné potěšení ze zasloužené odplaty se nekoná). Ale J.C.V.D., který z ikony také dělá člověka, je lepší. 10/10 (14.12.2008)

Clint Eastwood. Šklebí se, fluše kolem, je nasranej, nerudnej, sem tam vytáhne bouchačku, nadává do ťamanů a negrů přímo jim do ksichtu, leští si svůj Ford Gran Torino ročník '72, vůbec se s tím nesere. Prostě si to dává a tenhle film je vážně sympatický, milý a zábavný. Před takovým výkonem, navíc když je vám pomalu osmdesát, vážně klobouk dolů. K pětce mi moc nechybělo, dojem trochu zkazila jen ta závěrečná část. (21.01.2009)

Oldschool ako samotny Clint. Zeby mi to vadilo? Ani v najmensom. Linearnejsie to snad ani nemohlo byt, ale z kazdeho zaberu na mna salal feeling, ze to nakrutil clovek, ktory vie o com toci (i ked nie vsetko musel nutne aj sam si "prezit"). Miesanie viacerych tem je plynule, niektore obrazove metafory az mrazivo presne a zaverecny song melancholicko krasny. Sledovanie posobilo na mna ako popijanie kvalitneho vina, ktoreho chut som vedel vemi dobre odhadnut uz pred prvym duskom, ale prave mozno o to viac som sa na neho tesil. (14.12.2008)

Zřejmě nejzáhadnější dílo roku 2008 – vypovídá o minulosti Clinta Eastwooda, nebo o současné Americe? První variantu bych se do filmu projektovat zdráhal. Sledovat Gran Torino s vědomím leoneovské a callahanovské série a omamovat se sebereflexivními prožitky z žánrově a historicky rekontextualizovaného hrdiny narazí přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář nebyl psán Eastwoodovi na tělo a že se ho mohl chopit kdokoliv jiný. Třebaže tedy Eastwood postavou Kowalského prorostl, až ji vymazal a nahradil sama sebou, chápu Gran Torinu jako obraz Ameriky, nikoliv Clinta Eastwooda. Nabízí se ovšem ještě jedno, mnohem elegantnější řešení: Totiž že Clint Eastwood je Amerika. Korelace jednotlivých rovin (minulost Eastwooda a současnost Ameriky) má především funkci metaforickou – jak obsahem, tak vzájemnými vztahy, které ukazují, že žádný problém moderního světa nelze vytrhnout z kontextu doby a společnosti. (09.03.2009)