Gran Torino

Nebudu o tomto filmu psát, žádné dlouhé komentáře, tak jak mám většinou ve zvyku, ale shrnu to vše takhle: "Clinte, vždycky si byl, jsi a budeš ten nejsprávnější a nejcharizmazičtější drsňák jaký kdy běhal po filmových plátnech a tímto filmem si mě v tom jen utvrdil!!! Děkuji, že jsem měl možnost shlédnout tenhle snímek. Clinte, seš fakt frajer!!". A jen dodám, že píseň Gran Torino je přenádherná...... (26.12.2008)

K těm zaručeným kinohitům, které obec fanoušků považuje za vážné kandidáty pro nejlepší snímek roku, mívám rezervovaný postoj. Obvykle dávám přednost filmům mimo hlavní proud a často mě dokáže nadchnout vyložený filmový outsider. Nicméně v případě Gran Torina musím konstatovat, že jde o velmi slušné melodrama, kde Clint Eastwood zúročil své dlouholeté zkušenosti na poli režie i herectví. Ne že by starý dobrý Clint byl tak skvělý režisér, je to spíš velmi kvalitní a spolehlivý řemeslník, který dobře zná své limity a svůj film kormidluje do vod, kde se cítí jako doma. Jeho postava je vlastně přímým pokračováním jeho nejpopulárnějších hrdinů, tzn. lovce hlav ze starých westernů Serga Leoneho a především drsného inspektora Harryho Callahana. Přidejte Callahanovi 40 let a máte tu nerudného důchodce a ctitele pravých amerických hodnot Walta Kowalskiho. Děj je sice po převážnou většinu stopáže předvídatelný a jeho poselství je každému jen trošku zkušenému divákovi jasné po několika minutách, ale Eastwood dokáže svůj film obohatit řadou milých, divácky vděčných scén, jako je zasvěcování asijského výrostka do mluvy správných chlapů nebo úsměvné multietnické střety mezi nevrlým Američanem a jeho asijskými sousedy. Tam, kde režisér udržuje tragikomickou polohu, je jeho příběh a podání uvěřitelné a navýsost sympatické, tam, kde se vkrádají prvky osudového dramatu a sebeobětování, sklouzává film na pokraj sebeparodie. Např. v momentu, kdy bezmála 80-letý stařík s prokouřenými plícemi napadenými rakovinou srazí k zemi a dá nakládačku o tři generace mladšímu členu zločineckého gangu. Jinak obecně platí, že filmy Clinta Eastwooda a jeho hrdinové jsou tak dokonalou esencí těch nejryzejších amerických hodnot, že by se jeho filmy měly povinně promítat na sjezdech republikánské strany. Patří k nim střelné zbraně, tvrdý kovbojský postoj, vyhraněný patriotismus a sociální konzervatismus. Pokud je ale dokáže režisér zlehčovat a doplňovat např. parodií politické korektnosti, kdy se se starým přítelem z holičství dělají drsné narážky na své národnosti je to nejen stravitelné, ale i fajn. Celkový dojem: 80 %. (27.04.2009)

Naprosto neskutecnej naklad - diky Clintovi. Jestli tohle byla posledni herecka prilezitost pro Clinta, tak se teda vytah na nejvyssi moznou miru a hned bych mu flaknul oscara. Jeho postava je totiz asi ten nejneprijemnejsi duchodce, jakyho jsem kdy videl. Jeho naprosto neskutecny hlasky a urazky by ale v podani kohokoliv jinyho nadzvedly vsem mandle a zacli by tu postavu nenavidet, ale Clintovi clovek tak nak musi fandit, i kdyz kazdyho naprosto neskutecne stira a urazi. Kolikrat to je takovej naklad, ze sem nevedel, jesli to spis neni cerna komedie a nemam se smat. Z tohohle omylu ale vyvede zaverecna pulhodina filmu, ktera je fakt hodne silna a ten zaver je naprosto dokonalej. Ale nebejt Clinta, kterej se tvari, ze by moh zabijet pohledem, tak by to bylo pribehove precejen takovy jednoduchy drama. Ale co na tom, Clint tu je v plny parade, navic zaverecna pisnicka o Gran Torinu je moc pekna a nezbejva mi jina moznost nez 5*. (20.01.2009)

Přemýšlím, jak zhodnotit, či doporučit tenhle mistrovský kousek a přitom jenom nevychvalovat režii, herectví, hudbu .... Nabízím přirovnání - vydáte se do míst, kde je vysoký předpoklad výskytu krásných žen, ale to co uvidíte vám vyrazí dech - láska na první pohled, láska se vším všudy ... zamiloval jsem se do tohohle filmu .... stačí ? :) (22.01.2009)

Zřejmě nejzáhadnější dílo roku 2008 – vypovídá o minulosti Clinta Eastwooda, nebo o současné Americe? První variantu bych se do filmu projektovat zdráhal. Sledovat Gran Torino s vědomím leoneovské a callahanovské série a omamovat se sebereflexivními prožitky z žánrově a historicky rekontextualizovaného hrdiny narazí přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář nebyl psán Eastwoodovi na tělo a že se ho mohl chopit kdokoliv jiný. Třebaže tedy Eastwood postavou Kowalského prorostl, až ji vymazal a nahradil sama sebou, chápu Gran Torinu jako obraz Ameriky, nikoliv Clinta Eastwooda. Nabízí se ovšem ještě jedno, mnohem elegantnější řešení: Totiž že Clint Eastwood je Amerika. Korelace jednotlivých rovin (minulost Eastwooda a současnost Ameriky) má především funkci metaforickou – jak obsahem, tak vzájemnými vztahy, které ukazují, že žádný problém moderního světa nelze vytrhnout z kontextu doby a společnosti. (09.03.2009)