Gran Torino

GRAN TORINO je mistrovské dílo, které v Eastwoodově tvorbě zastává stejné postavení jako NESMIŘITELNÍ: v obou filmech vyzrálý a bilancující Clint tematizuje své postavení jako žánrové ikony (NESMIŘITELNÍ - Bezejmenný v leoneovské trilogii, GRAND TORINO - Drsný Harry v callahanovské pentalogii). Jenže zatímco v (anti)westernu se pomalu stával postavou, která si teprve musela osvojit zvyky a spočinout před námi jako nadživotní legenda, v thrillerovém akčním dramatu ukazuje, že je teď už někde úplně jinde (jak ideově, tak dobově jako prototyp určité postavy) a ukazuje se nám jako člověk. Jsem rád, že zrovna tenhle chlapácký a rozvážný film má být poslední herecký Eastwoodův počin, protože lepší odchod ze scény si zvolit nemohl (budete mít s filmem problém jen v tom případě, pokud vyžadujete návrat "osmdesátek" ala RAMBO či "krasosmutnění a překonání vlastních omezení" ala ROCKY). A ona přímočarost, schématičnost a klišovitost, která je správně oldschool, je výrazně narušena v závěru (žádné potěšení ze zasloužené odplaty se nekoná). Ale J.C.V.D., který z ikony také dělá člověka, je lepší. 10/10 (14.12.2008)

Na samou mez uvěřitelnosti okleštěná kritika četných nešvarů současných Spojených států, kterou je zajímavější přijmout coby Eastwoodovo rozloučení s kariérou herce. Přesněji s tím, koho jako herec ztvárňoval. Jako režisér zbytečně neriskuje, pohybuje se po bezpečné půdě a dokonce využívá dramatického „triku“ z Million Dollar Baby (zlom v poslední třetině), s níž Gran Torino spojuje též absence výrazného antagonisty. Zlo je těžké identifikovat, zachytit … potrestat. Clint je hlavní a jedinou hvězdou, filmy dominuje do té míry, že ostatní postavy, včetně potenciálně konkurenceschopného kněze, působí jako figurky na jim kontrolované šachovnici. Věrohodnost, hlavně vykupitelského závěru, schytává těžké podpásovky. Na pohled festovní drama stárnoucího (ex)patriota při bližším ohledání vyjevuje, z jak nepevného, skoro se chce napsat „ve výprodeji koupeného“ materiálu bylo stvořeno. Jednou stačilo. 70% Zajímavé komentáře: imf, DaViD´82, jojinecko, Lavran, Antek, ScarPoul, curunir, gu-staff, Skleni, vitac. (17.04.2009)

Naprosto neskutecnej naklad - diky Clintovi. Jestli tohle byla posledni herecka prilezitost pro Clinta, tak se teda vytah na nejvyssi moznou miru a hned bych mu flaknul oscara. Jeho postava je totiz asi ten nejneprijemnejsi duchodce, jakyho jsem kdy videl. Jeho naprosto neskutecny hlasky a urazky by ale v podani kohokoliv jinyho nadzvedly vsem mandle a zacli by tu postavu nenavidet, ale Clintovi clovek tak nak musi fandit, i kdyz kazdyho naprosto neskutecne stira a urazi. Kolikrat to je takovej naklad, ze sem nevedel, jesli to spis neni cerna komedie a nemam se smat. Z tohohle omylu ale vyvede zaverecna pulhodina filmu, ktera je fakt hodne silna a ten zaver je naprosto dokonalej. Ale nebejt Clinta, kterej se tvari, ze by moh zabijet pohledem, tak by to bylo pribehove precejen takovy jednoduchy drama. Ale co na tom, Clint tu je v plny parade, navic zaverecna pisnicka o Gran Torinu je moc pekna a nezbejva mi jina moznost nez 5*. (20.01.2009)

Zřejmě nejzáhadnější dílo roku 2008 – vypovídá o minulosti Clinta Eastwooda, nebo o současné Americe? První variantu bych se do filmu projektovat zdráhal. Sledovat Gran Torino s vědomím leoneovské a callahanovské série a omamovat se sebereflexivními prožitky z žánrově a historicky rekontextualizovaného hrdiny narazí přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář nebyl psán Eastwoodovi na tělo a že se ho mohl chopit kdokoliv jiný. Třebaže tedy Eastwood postavou Kowalského prorostl, až ji vymazal a nahradil sama sebou, chápu Gran Torinu jako obraz Ameriky, nikoliv Clinta Eastwooda. Nabízí se ovšem ještě jedno, mnohem elegantnější řešení: Totiž že Clint Eastwood je Amerika. Korelace jednotlivých rovin (minulost Eastwooda a současnost Ameriky) má především funkci metaforickou – jak obsahem, tak vzájemnými vztahy, které ukazují, že žádný problém moderního světa nelze vytrhnout z kontextu doby a společnosti. (09.03.2009)

Clint Eastwood prokazuje, že zdaleka nepatří do starého železa jako herec, jako režisér či jako Drsný Harry šmrcnutý kovbojem z Dalekého západu ve výslužbě. Ať už je Gran Torino o stáří, o hodnotách či o rasismu, každopádně jej nelze přehlédnout. Umě zvládnuté řemeslo s pár drobnostmi, které mi vadily jako ten blbý konec, zbytečně moc neopodstatněné střelby či zasranej kněz, kterej se do všeho sere. Kdo by řekl, že u rákosníků najde větší porozumění než u vlastní rodiny? (10.05.2009)