Fame - cesta za slávou

Já se příjemně bavila. Potřebovala jsem si něčím spravit náladu a tak jsem sáhla po tomto filmíku, že zjistím, jaký teda je. A byla jsem potěšena...hlavní hrdinové skoro vše neznámé tváře, za to ale velmi příjemní. Hudební, pěvecké a taneční scény byly perfektní. Nevím..já mám prostě tyto "muzikálové, taneční filmy" celkem ráda(až na pár výjimek). A tato patří určitě k těm lepším. Bohužel jsem neviděla původní film, takže nemůžu srovnávat. Nenáročný oddechový film.... tři a půl hvězdičky.(ta půlka je za nádherný úsměv Ashera Booka) (17.02.2010)

Poučenie z filmu" Sláva neznamená šťastie a priatelia . Celý tento film sa nesie v duchu víťazstiev a prehier, nádejí a sklamaní, pokusov a omylov, radosti i smútku. V podstate tu nie je nič zvláštne len obyčajný americký muzikál....:) ale zase až ako najväčší prúser to zase nedopadlo . Hodnotenie: /50%/ (10.06.2011)

Až se mě někdo zeptá co si představuju pod pojmem filmové peklo tak mu odpovím jednoznačně : Fame - Cesta za slávou. Několik spolužáku se vidí poprvé v životě, ale pak příjdou do školní jídelny a každý začně válet an svůj nástroj a jak vše krásně do sebe zapadá co ? Tenhle styl filmů nechci už nikdy v životě vidět. Jasný odpad bez debat. (26.01.2010)

Jasně, hudební scény jsou celkem fajn, ale s tím se tak nějak počítá, jinak je to další zbytečný remake, který nemá takovou naléhavost, jako tomu bylo u původního snímku, který byl tak nějak syrovější a nesnažil se prezentovat jako něco nablýskaného. Tam to "Fame" znělo skutečně ironicky, protože za slávou je spousta úsilí. Nemluvě o tom, že má svou cenu. Z tohohle remaku jsem to necítil. (13.12.2016)

Původní film neznám, remake je ale celkem povedeným, hudebně laděným filmem ze střední, kam všechny ty písně zapadají mnohem přirozeněji než do takového High School Musical. A který je i po vizuální stránce velmi sympatický, takže jako celek utíká velmi rychle. Tolik k pozitivům, jsou tu totiž ještě obrovské "ale". Narvat osudy asi deseti postav do příběhu, který se odehrává během čtyř let, není zrovna nejchytřejší. Než jsem se stačila zorientovat v postavách, dějová linka už se přenesla do druháku, a když v posledním ročníku všichni školu opouštěli, měla jsem pocit, že jsem si z filmu neodnesla prakticky vůbec nic. Postavy jsou totiž docela běžné, některé talentované více a některé méně, v souhrnu však všichni působí dojmem kluka odvedle z běžné čtvrti americké nižší střední třídy. Což vás na jednu stranu nutí se všemi sympatizovat, na tu druhou to ale znamená, že nikdo není skutečně vyhrocený; a pokud náhodou je, v minimálním prostoru, který mu dovolí maximálně jednu osobní scénu za školní rok, se to divák nikdy nedozví. (Kdyby se film více věnoval konfliktu mezi mladou pianistkou a jejím otcem, případně se také více zaměřil na příběh tanečníka a ukázal, co pro něj balet znamená, na škodu by to rozhodně nebylo.) Kolem a kolem z Fame tak vychází možná nejsympatičtější americký hudební film točící se kolem teenagerů za posledních několik let, i kdyby už jen tím, že postavy nevypadají jako vystřižené z titulních stran časopisů, mají větší dávku talentu a jejich život nenabízí jen příjemné chvilky. Více oné dřiny, kterou paní ředitelka v úvodu slibovala a která by mi asi jednotlivé postavy zaryla více pod kůži, by ale na škodu vůbec nebylo. (20.06.2011)