Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
My deti zo stanice Zoo
We Children from Bahnhof Zoo
Režie:
Uli EdelScénář:
Herman WeigelHudba:
Jürgen KnieperHrají:
Natja Brunckhorst, Thomas Haustein, Jens Kuphal, Rainer Woelk, Jan Georg Effler, Christiane Reichelt, Daniela Jaeger, Kerstin Richter, David Bowie (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Třináctiletá Christiane objeví na konci 70. let minulého století v Berlíně diskotékovou scénu a její život se od základů změní. Její noví přátelé berou LSD a heroin. Brzy se i ona sama stane závislou. Ráno chodí do školy a odpoledne se živí jako dětská prostitutka. Místo svobody jí drogy přinášejí jen zkázu a smrt a berou jí některé z nejbližších přátel... V kultovním filmu hraje David Bowie a soundtrack je plný jeho největších hitů. (Cinemax)
(více)Recenze (552)
I přes pozitiva - věrohodnost (teda až na matku) a příběh - jsem se místy nudila a celkově se mě to až tak moc nedotklo. No každopádně se ale předloha objevuje na mém předlouhém seznamu knih, které si chci přečíst. ()
We can be "HERO(in)ES" ?! Jak poznamenala už řada lidí, tak kniha je mnohem silnější a působivější. Tohle už působí hodně staře a je to tak zvláštně poskládaný... třeba postava matky měla dostat mnohem větší prostor, takhle to vypadalo jako když je jí to jedno. Výš to nezvednou ani herci ani David. ()
Po tomto filme asi nikdy nezačnem drogovať. Úplná zmena charakteru a zovňajšku od základu. 80% ()
Na to že tam hráli v podstatě neherci a s přihlédnutím k době natočení je to docela dobré. Hudba fetky Bowieho film docela pěkně zpříjemňuje, ale v nemůžu říct, že by na mě snímek působil kdovíjak sugestivně. Hodnocení je samozřejmě ovlivněno tím, že jsem nečetl předlohu a že se jedná o skoro čtyřicet let starý kousek. Scéna odvykačky jako dobrá, ale jinak nic. ()
Knihu jsem nečetl (bohužel), takže s původní verzí nemohu srovnávat. Film na mě však působil dobře, dětské herecké výkony byly obstojné a dokázal jsem se vžít do těch problémů s drogami, které zde postavy trápily. Přesto bych ale volit kratší stopáž, místy mi to přišlo příliš rozvleklé (např. koncert D. Bowieho). Tento film by se bezpochyby měl pouštět na všech základních školách - je myslím tím nejlepším varováním před braním drog a s tím souvisejícím nebezpečím. ()
Nudný a příliš dlouhý vztyčený ukazovák téměř bez děje. Herecké výkony odpovídají věku hlavních hrdinů, psychologie těchto postav se pohybuje někde kolem bodu mrazu, atmosféra naprosto žádná. Nebýt celkem uspokojivého konce, byl bych dal odpadní hodnocení. ()
Podle mého názoru celkem nadhodnocený snímek. Přiznávám se rovnou, že jsem nečetla knihu a slyšela jsem, že je o mnoho lepší než tenhle film. Klasika neklasika, příběh není originální- což ale nevylučuje to, že diváka celkem vtáhne do děje. Dialogy a scénář jsou jako vystřižené z učebnice o tom "jak natočit film o drogách"- ve stylu "Jenom to chci zkusit." a "Zítra přestanu." Dle mého laického názoru by to chtělo místy sestříhat, protože některé scény byly nekonečně dlouhé a místo pocitu ohromení a autentičnosti mi navozovaly spíš nudu. Herci se povedli, ale ani tak mě tenhle film nijak neohromil. Hodnocení je někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami. S podobnou tématikou můžu doporučit snímek The Basketball Diaries . ()
9/10. Číst knížky je v dnešní době naprostá ztráta času, proto doporučuji místo nudného čtení zkouknout tento snímek, který ve své první polovině vypadá vlastně docela idylicky, avšak druhá polovina filmu rozjede kolotoč hnusu, zvracení, šňupání, píchání (v obou formách) a dalších hnusů, zaobalené v depresivním 70s Berlíně. Bowieho koncert byl jinak kvalitní oživení filmu. Film vřele doporučuju, a jako další podařené filmy o drogách doporučuji třeba Trainspotting, Rekviem za sen, Strach a hnus v Las Vegas nebo časosběrný dokument Katka. ()
Ano, kniha je lepší (ale to je vždycky). Ale tento film zase vizuálně depresivní = šedá sídliště, děti nikam nepatřící, mimozemská hudba Davida Bowieho. Ukazuje život holčičky, která ani nemá čas vyrůst v dívku a následně v ženu. Díky nudě bere drogy a stává se hned závislou. Prostituce je jedinou prací, která ji zajistí DDDD (doporučenou denní dávku drogy). Snaží se přestat a stále si říká, že nikdy nepůjde s Kanaky (největší spodina = ukrajinci, bezdomovci, cikáni atd.). Nejhrůznější je scéna se zvracením v posteli. Tento film není jen příběh je to dokumentární výpověď o životě holky, která existovala a všichni kamarádi okolo ní jsou v knize i vyfoceni s pravdivými jmény, většina z nich se nedožila ani 20ti let ... ()
Nebýt Aronofskyho Requiem za Sen, hodnotila bych tento snímek jako nejlepší film na téma drogové závislosti. Příběh původně nevinné dvanáctileté Christiane, ze které se vlivem její narůstající závislosti na heroinu stává naprostá troska, je založen na realitě a právě to jej činí ještě poutavějším. Detailní vyobrazení světa mladých feťáků se nepáře s žádným tabu a vše je nám servírováno pod nos se vší svou šokující pravdou. Všechno to, co se tehdejší komunistický režim snažil před lidmi i sám před sebou skrývat, se prostřednictvím knihy a potažmo i filmu dostalo na povrch a vyvolalo rozsáhlé diskuze po celém tehdejším Německu i jiných zemích, které měly za následek větší pozornost věnovanou dané problematice. A proto je dobře, že podobné filmy existují. Protože věci, které zobrazují, by se žádnému mladému člověku stát nikdy neměly. Tenhle film bych povinně promítala všem děckům, která by snad mylně získala dojem, že drogy nejsou zas tak nic špatného. ()
Nedokážu ze sebe vypudit ty silný emoce, co ve mě vždycky vyvolávala kniha, a posuzovat film jen sám o sobě. Tohle ztvárnění je pro mě směšný, plytký, prázdný. ()
Německé filmy moc v lásce nemám a ani tento film není vyjímkou. Už na začátku filmu jsem měla pocit, že kdybych si nepřečetla knihu, tak vůbec nebudu vědět o čem film je. Měla jsem však pocit, že režisér nedokázal beze zbytku ukázat otřesnou realitu předlohy, ne vždy se vyvaruje klišé snímků z drogového prostředí. Film mě moc nezaujal. ()
"It's too late - to be grateful, it's too late - to be late again, it's too late - to be hateful" Jak jsem se tedy dostal k filmu? Samozřejmě po totálním nadšením z knížky, která mě opravdu zasáhla. A film tedy? Totálně mi to nadšení zchladil a vlastně i dojem zkazil, protože je absolutním nepochopením a neuchopením dané látky a vnímám tento film jenom jako na rychlo amatéry spíchnutý snímek, protože když už je taková knížka proč by o tom nenatočili i film, že??! Hlavním lákadlem je potom přítomnost opravdového Davida Bowieho a jeho perfektního soundtracku a zejména písně "Station to Station". Hudba vůbec pro mě hraje prim a kdyby film byl bez obrazu, bylo by to ideální. Ale abych jen nekafral, tak dobré jsou scény koncertu, odvykání a krádeže půlky háčka na záchodě. Jestli někdy budu režisér (jakože nebudu, ale v mých snech budu) tak natočím remake a chytnu to za ten správný konec a nebudu se bezhlavě snažit stopovat slovo od slova z Christianeniny výpovědi. ()
Kniha je ale samozřejmě daleko působivější a vůbec lepší...Ale tvůrci udělali co mohli ()
Drogová závislost mladistvých a s ní spojené následky je globální a přirozený úkaz. Příčiny mohou být různé, ale všechny vychází ze stejné základní podstaty spotřební společnosti. Zábavním produktem konzumu je rozsáhlá škála popkultury, která je navždy propojena a pevně svázána snad s každým druhem omamné látky. A nechtějte být jako celospolečensky uznávaný a obdivovaný vzor s rozpolceným a nespoutaným způsobem života! Ve skutečnosti je to jen náhražka marnosti šedivého života, který je usměrňován příkazy a zákazy ve jménu prosperity konzumní společnosti. Náhražka a jistý druh vysvobození ze systému, kde pokrytecká morálka pečlivě odstranila skutečné lidské hodnoty a nahradila je symboly pokleslosti vlastní velikosti povrchnosti a přetvářky. Cesta ven z náhražky prožívání života je téměř nemožná, neboť náhražka poskytuje expresivnější a hmatatelnější prožitky, než šedivý život se znakem poslušnosti a spotřeby. Hlavní postavou příběhu je mladá školačka Christiane (působivá Natja Brunckhorst) na své cestě za dospělostí. Snaha zaplnit prázdné místo s plnohodnotným přijetím do skupiny svých bouřících vrstevníků má jednoznačný průběh. Naléhavý a všeříkající, kdy se padá pouze strmě dolů. Konečně, tento film je natočen jako varování před stále aktuální společenskou zapeklitostí. Hlavní mužskou postavou je mladý prostitut Detlev (zajímavý Thomas Haustein) s naivní snahou, slabou vůlí a jediným cílem, který mu dodává sílu a povadlý smysl do dalších dnů. Z dalších rolí: Detlevův spolubydlící marnosti s vysvobozujícím koncem Axel (Jens Kuphal), další věrní členové party bezradnosti východiska Leiche (Rainer Woelk) a Bernd (Jan Georg Effler), nevyzpytatelná a tápající Babsi (zajímavá Christiane Reichelt), v nočním životě uznávaná Christianina spolužákyně Kessi (Daniela Jaeger), další nevázaná členka party Stella (Kerstin Richter), Christianina bezradná i jednající matka (sympatická Christiane Lechle), její dobrácký přítel Klaus (Uwe Diderich), či popová hvězda David Bowie. Co se jednoznačně povedlo, je výstižné vykreslení prostředí, postav, marnosti, zoufalého hledání cesty ven a vysvobozením v masce smrti. Naléhavě varuje, stísněně upozorňuje a sarkasticky boří veškeré iluze. A lidé budou stálého vyznání pokryteckého puritánství. Varujeme a dštíme síru, ale nenabízíme jinou alternativu, jinou cestu, skutečnou hodnotu. Pouze trestáme, zakazujeme a zatracujeme všechny, koho jsme svojí prázdnotou uvrhli do prožitků beznaděje. Hodnota, nebo šeď? Šeď, nebo zhoubná náhražka, která otupuje a na chvíli i vybarvuje pastelovou barvou šeď? A co má dávat smysl pro unifikovaný život prázdnoty konzumu? ()
Stejně jako u Requia za sen a Trainspottingu mě tohle téma kompletně míjí a i když má film obrovskou výpovědní hodnotu a ukazuje perfektně odvrácenou stranu závislosti na drogách, tak mě prostě vůbec nebavilo na to koukat a bylo mi upřímně u prdele, jestli protagonisté umřou nebo co s nimi bude. 50% ()
Popravdě, skoro se ani nedivím, že do toho ty děti spadly. Tak odpornej Berlín se snad dá přirovnat jen ke..stejně odporný Praze tehdejší doby :-P Všude jen paneláky, šedé budovy, svazující atmosféra a lidi u stánků co nemaj kam jít. Spolu s Requiemem za sen určitě zážitkově nejsilnější film o drogách. Tím, že je film natáčen abych tak řekl oldschoolově, tzn. autentičtěji bez různých "photošopáckých" úprav působí mnohem věrohodněji a realističtěji a to je jeho plus. Navíc když si divák představí, že tohle se opravdu někomu stalo, tak určitě neodejde nezasažen. Co se týče hereckých výkonů tak na to že to byl Natji první film se tedy dost vyšvihla. Výborné! Škoda že se tolik neprosadila. Doporučuji všem. ()
Malý, hubený spratek věčně někde pobíhající s igelitkou v ruce. Ostříhat, vykoupat a zavřít do školy! SPOILER! Dost se divím, že jí matka jen tak dovolila, aby se spolu "vyléčili" u ní doma, když de facto on jí k drogám přivedl... A že se může jen tak potulovat po nocích... v jejím věku! Hrozné! Zvlášť když člověk uváží, jaká byla tehdy doba... a všude samá povalující se verbež... Ale jinak hutná atmosféra tehdejšího Německa. Pro fans Davida Bowieho bezpochyby kult. Pro mě spíš nuda. Když už film o závislosti, tak pořádnou sebedestrukci . --- 40% ()
Komentář obsahuje spoilery. Vynikající snímek zakládající se na skutečném osudu čtrnáctileté dívky z Berlína. Ano, příběh to je velmi známý a to z naturalistické knihy, po které je tento film o Christiane a zrádném „H“ pojmenován. Vlastní příběh otevírá klasické schéma rozpadající se rodiny, kdy na místo otce, který nebyl zrovna ukázkový otcovský typ, nastupuje nový otčím, jenž u Christiane a její sestry nezíská sympatie. Sestra odchází k otci a Christiane nachází pochopení v partě mladých lidí navštěvující hudební klub Sound, kde k višňovému džusu frčí hašiš a tablety. Christiane objevuje mezi experimenty s výše uvedenými drogami první lásku a poprvé překračuje zákon. Jakékoliv přiblížení k matce mizí v jejích očích při stále častějších návštěvách přítele, který si sympatie mladé dívky nezíská ani LPčkem Bowieho, který zrovna v Berlíně vystupuje. Spolu s živým vystoupením této legendy ochutnává všemi svými vztahy, včetně nové lásky, zklamaná Christiane „H“ a rozjíždí se kolotoč, ze kterého již není tak lehké vystoupit. Snímek za doprovodu vynikajících hereckých výkonů nabírá na obrátkách a společně s první jehlou nastupuje první prostituce, která je sakra přesvědčivě natočena a začíná nepříjemné mrazení, které diváka opustí až pár dní po závěrečných titulcích. Prostituci střídá odumírání členů party, děsivé odvykačky i vášnivé milostné vzplanutí mladého páru, který odolává absťákům i vědomí, že jejich mladá těla nepatří už zdaleka pouze jim. Jak celý příběh ze špinavé stanice ZOO končí, ví nejspíš každý. Místy tvůrci ani nemuseli tlačit moc na pilu a pod jejich taktovkou vznikly sekvence, které slabším náturám s přehledem hejbnou žaludkem či přivodí menší pofilmovou depku. Každopádně se jedná o opravdu skvělý film, který i přes svou delší stopáž neobsahuje hluchá místa a vskutku vybočuje v dobrém slova smyslu z ranku drugs movie. Za mě jasný plný počet. ()
Knihu, ktera byla v mem dospivani sklonovana ve vsech padech jsem nikdy necetl. Konecne jsem se tedy dostal alespon k filmu. Uli Edel natocil film s neherci a myslim, ze se vyplatilo, zvlast Natja Brunckhorst se sve role ujala se cti a jeji zavislost na heroinu je velmi uveritelna. Cely film pusobi hodne realisticky a znacne tomu prispivaji i ulice Zapadniho Berlina. Jako fanouska Bowieho me samozrejme potesila i hudba. Mozna se film malo zajimal o reakce rodicu... Velmi dobry film o drogove zavislosti, Trainspotting ci Requiem za sen je vsak jeste lepsi. ()