Občanský průkaz

Českým filmům, hlavně z poslední doby, příliš neholduji, ovšem toto je čestná výjimka. Občanský průkaz mi sednul hned v několika ohledech. Předně ve výběru, ve většině případech, celkem neznámých neseriálových herců a skvělým scénářem Petra Jarchovského, který zjevně čerpal ze svých vlastních vzpomínek....90% (23.06.2013)

Sedmdesátá léta očima máničky. Estébáci jsou do jednoho hloupí (někteří dokonce negramotní) a agresivní. Smysl má poezie, holky, chlast a revolta. Kdo nerevoltuje, nežije. Není-li vydáván za autentický obraz doby, nevadí mi, když film nahlíží na určité období jednostranně. U Občanského průkazu mi zároveň nevadí nahrazení solidní dramatické linie vrstvením lehce propojených epizod, jež pokrývají značnou část pojmů spojovaných s normalizací (tuzex, bony, Plastici, tesil…). Přítomno je zkrátka téměř vše, co naleznete i v tom nejpovrchnějším článku o daném období. Tvůrci si dávají hodně záležet, aby bylo vidět, jakou péči věnovali výpravě. Ano, takto budou mít normalizaci zafixovanou generace, které ji nezažily. Občanský průkaz zkrátka nic nemění na představě, jakou podporuje drtivá většina médií. Nic kriticky nepřehodnocuje, nabízí žádané. Ovšem bez křečovitého humoru, s dobrými herci i snaživými neherci a několika scénami, při nichž – jakkoli si uvědomujete režisérovo přehánění – mrazí. Odvážná délka není na obtíž, s postavami jsem chtěl trávit čas, s některými více, než kolik jim pro „exkurzivní“ charakter vyprávění bylo poskytnuto (Pivoňková), spíše mi bylo jedno, jestli OP skončí za třicet minut nebo za dvě hodiny. Po doběhnutí titulků jsem měl z filmu pocit velmi dobrý a ze sebe, že jsem někdy v průběhu těch stočtyřicetin minut ztratil odstup. Což možná značí, že Trojan natočil po Poutech druhý nejlepší český film roku 2010 a možná jen… že jsem ztratil odstup. Apendix: Proč jen mám pocit, že školství se z těch let zatím nevzpamatovalo? 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Niktorius, NinadeL, J.Connor, fuckme, old_school (23.01.2011)

No na to, ze si pred filmem dal Trojan 7 let pauzu, mohlo to bejt jeste o kus lepsi. Ale i tak v zasade spokojenost. Minimalne pri porovnani se soucasnejma ceskejma filmama se jedna o jeden z nejlepsich kousku. Mame tu dobre hrajici a zajimavy, ale zaroven ne zas tak okoukany herce, plus samozrejme par jistot typu Machacka nebo Geislerovy, ale prislo mi, ze tady clovek nenajde vylozene nejakyho sympataka, kterymu by beze zbytku fandil. Co se tyce pribehu, je to takovej ten "bezpribehovej" film, kterej proste sleduje vyrustani party manicek, ktery nadavaj na skolu, poldy a radsi se nekde valej, poslouchaj rock a chlastaj. Tady je to spis nez o nejakym komplikovanym deji o nalade a perfektni atmosfere a tim se to trochu blizi Pupendu nebo Peliskum, coz se vzhledem k ucasti Jarchovskyho neni moc co divit. Nicmene oproti Peliskum to precejen takova sranda neni, ackoliv tu jsou dobre vypointovany situace a solidne napsany dialogy, u kterejch se da dobre pobavit, nejsou to zase nejaky kultovni hlasky, kterejm by se clovek smal jeste nekolik let. Coz ale ani moc nevadi, ona i ta dramaticka linie funguje dobre, takze si film udrzuje tempo celejch tech drobet prehnanejch 130 minut. K tomu jak jsem od Trojana cekal perfektne natoceny a chytlava hudba, takze objektivne sice 4*, ale flaknu tech 5*, dlouho jsem nebyl s nejakym ceskym filmem takle spokojenej. (31.03.2011)

"Jménem zákona, dohonit péro a občanský průkaz." Nostalgie je svině. Já jsem mezi XIV. a XVIII. sjezdem KSČ prožil šťastné dětství, dospívání i rebelii a gumoléčbě jsem na zakázaných koncertech unikal pouze díky tomu, že jsem běhal mnohem líp než mí kolegové s trojkou v krvi. Takový adrenalin dnešní doba nenabízí, takže jsem velmi spokojený s tím, kterak se dalo s Občanským průkazem nostalgicky zavzpomínat na ty, kteří proplouvali, kteří prchali nebo kteří šli svou cestou. Jen jsem si teď uvědomil, že kdybych se hůř učil, tak jsem se mohl stejně jako Popelka vyučit zahradníkem a na čerstvém vzduchu s ochotnými zahradnicemi ... plnit plány VIII. pětiletky. (22.09.2017)

Každý, kdo neproseděl mládí u Assbooku či nemohl z technologických důvodů strávit pubertu se smrtí v očích a joystickem v ruce a místo toho musel s kamarády "nudně" popíjet na haldě Chateau de Rybíz ročník 82 a v blízkých křovinách pak revidovat pionýrkám bobry, hrozit v prvních lajnách kotlů na pochybné, mastňácké kapely, honit v rámci edukačních školních branných her po socialistických parcích prohnilé americké diverzanty nebo lámanou ruštinou opěvovat velikost Sovětského svazu, přítele nejvěrnějšího, bude při závěrečných titulcích docela na hadry a nejistou rukou šmátrat po kapesníku, aby mohl utřít zvlhlé rohovky a mohutně vysmrkat poslední zbytky nostalgie. No jo, no, nenávratně v prdeli jsou časy, kdy se mě holič ptal, jestli chci za své čtyři koruny ostříhat nebo vyměnit olej, kvůli mé odrané džisky se cvokama a pentagramem mě pravidelně nějaký fízl výchovně umravňoval tonfou, člověk měl všechno tak nějak v zevním genitálu a z té červené knížky, polité pivem aspoň přesně věděl, kdy se má nechat přeočkovat proti tetanu. A tak tu sedím s nakrátko ostříhanými, řídnoucími vlasy v monterkách od Bosse, aby mnou náhodou nějaký napomádovaný bankovní buzines-man nepohrdal, brečím jak stará kurva a přemýšlím, není li už náhodou pozdě přispět regulačním poplatkem svému tolik hladovějícímu lapiduchovi, aby mě opíchal a netrnula mi šíje. (04.05.2011)