Tomb Raider

"Zneužila jste ožralýho námořníka." Lu Renovo přivítání na lodi mě rozesmálo, scény v zastavárně mě pobavily a hon na rychlou a hloupou lišku mne uspokojil dostatkem adrenalinu, ale na ostrově mě to už trošku přestávalo bavit. Zběsilá lukostřelkyně v přiléhavém nátělníku se sice snažila, abych se měl na co dívat, což jsem samozřejmě přivítal, ale bát jsem se o ni nedokázal. A to často visela na prstících levé ruky. Pak už zamínku stojí pouze zlé oči pana Vogela, kterého jsem měl chuť přitlouct za koule ke stropu, ale neudělal jsem to, protože by se mu to patrně líbilo. (11.03.2019)

Alicia super a vůbec celej Londýn mě fakt bavil. Po příjezdu na ostrov mě ale iritovaly dojemný scény s fotříkem a nějak jsem se začal nudit. Do hrobky se dostali fakt jednoduše, ale tam jsem čekal alespoň pořádnou tajemnou potvoru, ducha, nebo něco. Jenže tvůrci vsadili na reálnou notu a já si přišel ošizenej. Prostě hra je o dost epičtější, než film. Ale jako mám chuť si teď koupit novýho Tomb Raidera, to jo. (25.03.2018)

Je to zajímavé coby dialog filmaře s počítačovou hrou. Aplikace videoherích principů (quick time events, bezedné propasti, nekonečná akce propojovaná cutscénami) je důkladná a zcela patrná. Uthaug se strašně moc snaží vyhnout dřívějším neduhům počítačových her a Alicia Vikander má nezpochybnitelné charisma (i když paradoxně nemá moc prostoru). Ale přes velkou sebeuvědomělost se nedaří dát dohromady funkční film, který by byl zajímavý sám o sobě, nejen prací s videoherními principy. Je hezké, že film zachází do extrému coby origin a s až fetišistickým okouzlením představuje každý pohyb, (ručkování, šplhání), kterým je Lara proslulá, ale opravdu má potěcha z toho nahradit nějakou vnitřní energii, kterou by ten film vyprodukoval? Vše, co má, je jen vztah ke hře - těžiště toho filmu leží mimo něj. A mně to nestačí. PS: Je vtipné, že filmová Lara je mnohem nezničitelnější než ta videoherní. (14.03.2018)

Na jednu stranu lze říci, že filmový "Tomb Raider" pouze do hraného filmu převádí famózní stejnojmenný reboot videoherní franšízy z roku 2013, z něhož přebírá příběh, prostředí, ale i pojetí akce a postavy. Navíc film z porovnání s videohrou vychází hodně jako chudší příbuzný - jednak co do výpravy a variability prostředí, ale také z hlediska vyprávění i profilace postavy a jejího vývoje. Názorně se tak ukazují přednosti potenciálu videoher vůči kinematografii v podobném duchu jako v případě jejího porovnání se seriály. Ale zase nutno uznat, že ani film z toho nevychází úplně bez pozitiv. Ty spočívají v pořád ještě masovější přístupnosti a menší časové náročnosti filmů, ale také jejich schopnosti uhranout obsazením a formálními finesami. Na většinu pozitivních stránek filmové adaptace - počínaje Lařiným vývojovým obloukem a konče výtečně fyzickou akcí - můžeme odvětit, že to bylo v intenzivnější či propracovanější podobě již ve hře. Co ale zůstává vlastní a nezpochybnitelné, je právě obsazení v čele s představitelkou Lary Croft, byť zdaleka ne omezené jen na ni. Alicia Vikander je uhrančivá coby nová ikona a vzor pro divačky i diváky svou fyzickou kondicí a charismatem. Někteří fanoušci a diváci obeznámení pouze s klasickým obrazem Lary remcají, že své ikonické dvě pistole pozdvihne až na samém konci filmu. Jenže právě v tom spočívá náročnost zdejšího pojetí figury, že musí unést celý film a být akční hrdinkou bez těchto tradičních atributů, což znamená vyvážit to fyzickou zdatností. Díky upřednostnění akce, kde ke slovu přichází fyzička a výdrž před přestřelkami tak film výtečně navazuje nejen na revoluční koncept rebootové videohry, ale také přináší do kin svěží závan v rámci akčních blockbuserů. Ačkoli akční pasáže oplývají počítačovou animací, jejich základem jsou fyzické výkony hlavní představitelky. Současně stojí za to vyzdvihnout nekřiklavou progresivnost filmu co do genderových i rasových stereotypů. Zatímco v případě klasického obrazu Lary Croft hráči i diváci filmů s Angelinou Jolie zahlíželi na její dekolt a pozadí, v novém pojetí (opět ustanoveném již videohrou) se hlavními atributy stávají její osvalená záda a paže. Ty ovšem vyvstávají v kontextu scén, ne díky objektivizujícím záběrům, kterých je film osvěžujícím způsobem prostý. Nad to navíc s vedlejší postavou Lua v podání Daniela Wu americká kinematografie poprvé prolamuje stereotyp, že Asiaté nejsou mužní a sexy. (08.07.2018)

Chtěl jsem ten film mít rád, ale nečekal jsem, že to bude tak snadné. Po průměrných trailerech i reakcích ze zahraničí jsem vyhlížel spíš něco, co bude přinejlepším fajn průměr. Místo toho jsem si v kině užil regulérní pecku. Alicia Vikander je v hlavní roli téměř dokonalá. Je sympatická v dialogových scénách, jako hrdinka i jako vyděšená holka. Člověk jí věří každý úder, který schytá, každou ránu nebo pád, ale i to, že se nedá a že neustoupí, když se musí s někým porvat tělo na tělo. Fandové hry dostanou hned několik scén, které vycházejí z prvního „nového“ Tomb Raidera, ale podstatné je spíš to, že tyhle scény fungují v rámci dobrodružného filmu. Popravdě v tomhle žánru jsme nic lepšího neviděli minimálně od Mumie s Fraserem, ale možná spíš od třetího Indyho. Je to drsné, napínavé, strhující, uvěřitelné, bolavé a našlapané adrenalinem už od první akčnější scény. A až na pár malých drobností, jako jsou občas horší triky (nic hrozného) vlastně moc nevím, co tomu mám vytknout. Tu přímočarost a dobrodružství bez zbytečností okolo jsem si užil. Strašně moc. Běžte na to, ať to vydělá, protože chci dvojku! (27.07.2018)