Detachment
Detachment
Režie:
Tony KayeScénář:
Carl LundKamera:
Tony KayeHudba:
The Newton BrothersHrají:
Adrien Brody, Marcia Gay Harden, James Caan, Christina Hendricks, Lucy Liu, Blythe Danner, Tim Blake Nelson, Louis Zorich, William Petersen, Bryan Cranston (více)Obsahy(2)
Děj tohoto filmu vypráví o jedné obyčejné škole, učitelích, žácích a ostatních zaměstnancích školy. Vše však sledujeme pohledem suplujícího kantora Henryho Barthese (Adrien Brody), který jako nováček vstupuje do světa dobře skrývaných tajemství, lží a lidských tragédií. (FFilipCZ)
Recenze (420)
Obdobná depka jako "187 - Kód pro vraždu". Ideální motivační film pro všechny studenty pedagogické fakulty. ()
Veľmi depresívne pôsobiaci snímok. Amatérsky pôsobiaca kamera mu dodávala realickosť, dokumentárny šmrnc. Niektoré veci som zrovna nemusel, ako tie strihy v rámci akéhosi interview a tiež záver sa mi veľmi nepozdával, okrem toho mal ale film veľmi dobrú melancholickú atmosféru a živo vykreslil problémy učiteľov so súčasnou dospievajúcou mládežou. ()
Pro Brodyho jsem měla vždycky slabost, ale v tomhle filmu je naprosto úžasný. Být učitelem na americké střední...hm...to už musí mít klidnější povolání ostřelovač na torpédoborci. ()
megaklišé, ktoré sa tvári, že je postmodernou odhaľujúcou existencionalistickou výpoveďou. režisér si chcel asi takto naškrabkať dajaké dobré kritiky. pre pochybovačných tam dokonca "vlepil" aj Camusa. a to, že deti sú zlé, sme už prednedávnom v niekoľkých kúskoch videli. ()
Emotivní. Poetické. Neskonale depresivní. Hluboce beznadějné. Melancholicky krásné. Snímek o beznadějnosti člověka, který se sám utápí se svými problémy, které ho bezcitně uvrhují do depresí. I přes své trápení a melancholické nálady se ale snaží pomoci lidem kolem sebe, podat jim pomocnou ruku, dát jim naději a rozhodným hlasem jim říct, že jednou bude všechno v pořádku. O chudákovi, který cítí všechnu bolest a neštěstí druhých... který vidí všechny ty zmučené tváře a osamělé duše. Jak by bylo všechno jednoduché, být prostě bez citů.. "You shouldn't be here, I'm not here. You may see me, but I'm hollow." ()
Přímo na komoru! ()
Skoro se až člověk po dokoukání cítí provinile za to, jak kdysi opovrhoval vlastními učiteli. Skoro. 8/10 ()
Syrové, trpké, neprůhledné a výborně spracované téma školského prostředí krachující školy s již zkrachovalými učiteli. Několik okamžiků jsem měl tendenci vložit učitelům zbraň do rukou a nechat je si ulevit ...buď na sobě nebo na žácích. ()
Poslat na tu školu paní učitelku Mrákavovou, která co by zasloužilá důchodkyně nešla pro pár facek daleko a vedla s železnou pravidelností první třídy na naší základce, ukázala by té obsprostlé laxní americké mládeži, zač je toho loket. Adrien na to jde jinak, ne tak úspěšně, ale zato mu to víc sekne, než paní učitelce v modrobílé puntíkaté šatovce v důchodkách a vždy s bezchybnou rezavou trvalou. Ne, kecám... Hodně, hodně mrazivý snímek. Ani ne tak o škole, jako o lidech, o tom, kam by to mohli dotáhnout, kdyby chtěli a kam to dotáhnou, když nechtějí - což většinou nechtějí, o tom, že něco člověk může vybojovat sám, ale že okolí může být v některých případech nepřekonatelnou bariérou. Člověk se po shlédnutí neubrání troše té sebereflexe. A to je zřejmě i záměrem. Moc dobré. Tak zase za 13 let. A v tom by třeba mohli hrát Adrien i Edward, hm hm? ()
Tony Kaye konečne dokončil nejaký film a poslal ho do sveta. Čakal som všetko možné - kvalitnú drámu, prepadák alebo len ďalší film zo školského prostredia, ktorých sú stovky. Miesto toho som dostal sugestívne dielo s nádhernou kamerou ochutené plnou lyžicou ťažkej depresie. Strata ideálov, ješitnosť, arogancia, strach z budúcnosti alebo naopak jej idealizovanie, syndróm vyhorenia, túžba pomôcť, nezáujem alebo len predstieraný záujem, vlastná rozpoltenosť a mnoho ďalších podobných tém, tvoria film, ktorý rozpráva o spoločnosti a o strate vnímania reálnej existencie iných ľudí. Nerobí to s ľahkosťou ale naopak cielene ťahá ťarchu problémov k divákovi ako máloktoré iné dielo. Film cez postavu Brodyho, ktorý takmer nezlieza z obrazu ukazuje aké je to zvláštne, keď niekto ľudí na okolo seba skutočne vníma a vo svete bez citu prejavuje snahu o pochopenie. Z môjho pohľadu dosiaľ jednoznačne najlepší film tohto roku. ()
Film, který se přímo vyžívá ve své depresivnosti. ()
Emocionální zásah nejvyšší míry. Tady nejde o školství, o učitele. Tady jde o život, o to, abyste se z toho všeho kolem vás nezbláznili. Citlivé, životní, smutné, drsné i nadějí plné - pro něco žít musíme. A když zklame naděje, musí se najít jiná. Detachment vás dostane, mě aspoň dostal emocionálně do kolen jako už žádný film dlouho ne. "Jsem mladý, jsem starý a jsem v duši znuděný tak často, jsem zatvrzelý a odcházím. Jsem na tom stejně jako ty." 100% ()
Film s množstvom skvelých myšlienok proste musí chytiť za srdce každého. Ľudská duša je strašne krehké miesto, absorbuje veľa bolesti a možno by stačilo len trochu pozornosti a starostlivosti jeden o druhého v uponáhlanom svete a veľa vecí by mohlo byť inak. Brody pre mňa geniálny ako vždy. ()
Hodně americká kantořina. Co na to Jan Svěrák ? ()
Atmosféricko - depresivní zážitek, kde si své zajímavé charakterní etudy zahrají Marcia Gay Garden, Lucy Liu a dost překvapivě i James Caan. Adrien Brody je zde naprosto skvělý! ()
Pokud dostanete chuť na film z podžánru "všichni jsou v prdeli" (F. Fuka TM), tak můžu vřele doporučit právě Detachment. Ze začátku jsem měl strach, že jsem si omylem pustil klasické učitelské drama, kdy si na konci problémoví žáci onoho učitele nakonec oblíbí, ale naštěstí toho tento snímek nabízí mnohem víc. Takže dobrá volba ve chvíli, kdy potřebujete vidět, že jsou v prdeli totálně všichni a ne jenom vy. ()
Nedovedu si představit, že by to mohlo v dané, poměrně krátké stopáži, fungovat lépe. Delší stopáž by však umožnila vedlejší postavy a sociální problematiky prokreslit ještě lépe, což by bylo žádoucí proto, že film by mohl jít ještě víc do hloubky a být ještě obsahově plnohodnotnější, tíživější a silnější... Já si tedy myslím, že potenciál díla byl vyšší, ale takové, jaké to je, je to prakticky dokonalé. Tento film funguje i tam, kde by řada jiných filmů propadla trapnému patosu. (Patetickými nazýváme ty projevy, které jsou přespříliš emocionální a vzrušivé, ačkoliv to neodpovídá celkovému kontextu. Příkladem je situace, v níž si dvě postavy explicitně vyznávají city, ale nás to nestrhává, protože jim to z různých důvodů nevěříme. Scénář nebo herectví nefunguje, ale filmaři se nás snaží mermomocí dojmout. Výsledek bývá odpudivý pro ty, kdož mají vkus.) Detachment však má dialogy, které by jinde vyzněly nepřiměřeně a pateticky, ale zde fungují, díky skvělému herectví, kameře i střihu. Je to podáno tak dobře, že nevznikne propad mezi tím, co to je a čím to chce být. Ačkoliv je to poměrně temný a smutný film, tak dovede být i krásný, lidský a dojemný. ______Podobné filmy: 187, Zlo Mezi Námi, ()
Nádherný, silný film. Intimní zpověď člověka plného bolesti a beznaděje, ať už je to učitel nebo student. Velmi komplexní zpracování, mnohovrstvé vypravování mnoha postav a jejich problémů, které je nám podáváno pomalým snad až meditativním tempem díky velmi precizně udaného střihu za doprovodu neuvěřitelně depresivního ale zároveň i krásného voice-overu Adriana Brodyho a k tomu odpovídající klavírnímu hudebnímu podkresu. Nedokážu si představit, že tak hluboký film dokázal natočit Tony Kaye. ()
Aj takto moze vyzerat svet ocami niekoho, kto sa nachadza v zlozitej situacii a uvedomuje si viac ako ostatni. 96 minut trvajuca maxidepresia. Ten nosaty francuzsky Bolkopolivkovsky fejs Brody mi zacal byt celkom sympaticky. Velke prekvapenie. ()
Související novinky
Best of 2012 dle popředních uživatelů ČSFD.cz
Stejně jako v loňském roce, i letos vám přinášíme přehled nejlepších filmů uplynulého roku dle předních uživatelů ČSFD.cz. Uživatelé i filmy v jejich výběru jsou seřazeny abecedně. Nejoblíbenějším… (více)
„You know students, they're like other people; the majority are boring idiots, so I cannot imagine a worse experience than some idiot comes and starts to ask you questions, which is still tolerable. The problem is, here in United States, students tend to be so open that sooner or later, if you're kind to them, they even start to ask you personal questions, like private problems, could you help them, and so on. What should I tell them? "I don't care. Kill yourself. Not my problem."“ (Slavoj Žižek, z rozhovoru na konferenci v Cincinnati, duben 2014) „S Američany to musíte umět. Jak využít amerických vlastností, aby lidi pracovali pro Fuyao? V USA panuje kultura, kde děti neustále povzbuzují. Takže každý, kdo vyrostl v USA, je příliš sebevědomý. Jsou strašně sebejistí. Američané milují, když se jim lichotí. Když s nimi budete bojovat, dostanete se do potíží. "Osli mají rádi drbání po srsti." Je to tak? Musíte osly drbat po srsti.“ (Jeff Daochuan Liu, překlad jeho personalistického exposé z dokumentu American Factory/2019) Sebevědomí, o jakém prezident americké pobočky čínské výrobní firmy mluví, není skutečné sebevědomí, které umí procházet konflikty, protože vyplynulo ze zkušenosti. Je to pretendované a naučené sebevědomí, rozmáhající se v kultuře idolů, kde sebevědomí existuje jen falešně, protože se neopírá o vlastní sebeocenění, k němuž zavdává nevyvratitelné důvody osobně nabytá zkušenost. Proto Barthes říká: „It doesn't take strength, Meredith. You gotta... understand that unfortunately most people lack self-awareness.“ S tím souvisí i fetiš všudypřítomné americké vlajky, vyjadřující vrchovatě nejisté, falešné sebevědomí společnosti permanentně vnitřně rozhádané. Patriotismus je totiž výrazem kolektivního narcismu, který je v USA dobře organizován, ne konspiračně, spíše jen třídně uvědoměle, za pomoci Hollywoodu, mediálně protěžovaných legend o selfmademanství nebo báchorek o nadřazenosti liberálně demokratických kapitalistických hodnot, vyvolenosti napravovat svět apod. Národohospodářským projevem tohoto narcismu je dluh a jeho monetizace kvantitativním uvolňováním, které by už dávno nebylo možno provozovat, kdyby světové ekonomice pořád nevládl petrodolar. V USA prosperuje trh s antidepresivy, což jsou steroidy předstíraného, naučeného sebevědomí, jako je steroidem ekonomické výkonnosti monetizace dluhu. Potřeba předstírat je tam tedy všudypřítomná, prochází vším. Na obhajobu takového redistribučního zřízení lemplové, kteří v životě nepotřebovali sikovky, ale zato si vzali za cíl transformovat, rozuměj rozkrást, československou ekonomiku, razí hnojometnou agitku, že opačná redistribuční koncepce trpěla „skrytým dluhem“. Takový blábol nikdo jiný než lempl nevymyslí a je taky veřejně známo, že jí právě dnes již uvědomělí antikomunisté s generováním jimi tak nazývaného „skrytého dluhu“ pomáhali, například při Prognostickém ústavu ČSAV. Faktem je, že buď dlužím, nebo nedlužím. Československá socialistická ekonomika netrpěla žádným „skrytým dluhem“, ale tím, co se za něho s oblibou vydává, tedy zaostalostí v důsledku omezeného obchodního manévrování uvnitř bloku, centrálně plánovací posedlostí a inovačně konkurenční pasivitou v důsledku kádrování. Takřka nic nedlužila, a to proto, že byla zbudována na nezpochybnitelné zdravé premise konsumovat maximálně přibližný ekvivalent toho, co jsem schopen vyprodukovat. Byla to ekonomika zaostalá v konkurenci falešných ekonomik, dopady jejichž neudržitelnosti se odkládají do budoucna. Nebyla tak závislá na otrocké pracovní síle kdesi na periferii světa, ani na jiných falešných dominancích, prostě pracovala a co si neudělala, to neměla. Když se už někdo rozhodl stát delikventem, neměl za sebou bohužel-rodiče, který by si pro něj nárokoval laptop, jako v tomto filmu, ale před sebou perspektivu výchovných prací. USA si svých 330 mil. obyvatel pacifikují tím, že spolu s KLDR vybírají největší daně na armádu, kšeftují se zločinností privatizací nápravných zařízení a svůj koncepční společensko-organizační neúspěch překládají do kultury neakceschopného sebeobviňování těch, kteří, místo aby podrobovali propagandu úspěchu otázkám po alokaci zdrojů, vyznávají blud, že jsou sami neúspěšní, protože: nejsou celebrita, nikoho nezaměstnávají, nikomu nevelí, nejsou v kongresu. Jsou to „losers“, jak z ní z tlamy sebemrskačského narcise. Nikdo je „neškube“, prostě „prohráli“. Ve hře na debily. V takové společnosti přirozeně strádá a tápe učitel na státní škole v sociálně problematické lokalitě. Protože kapitalismus generuje poměry, v nichž se vyplácí být ve vztazích s ostatními lidmi buď predátor, nebo parazit, autentický člověk volí cestu samotáře, aby se takto motivované pozornosti co nejlépe uchránil. Slabinou filmu je vágnost toho deprimujícího popisu vztahů, s nímž končí stejně, jako začal. Bez bližšího určení příčin, proč právě liberálně demokratický kapitalismus i při vší snaze hojit se všemožnými výpravami a jeho obchody podporující ideologickou expanzí dospěl k tak zoufalým hodnotám nejen společenské koheze, ale i stability toho, co se ve stále bláhovější nadsázce nazývá „individuem“. / CITACE: „Examples of this in everyday life: "Oh, I need to be pretty to be happy. I need surgery to be pretty. I need to be thin, famous, fashionable." Our young men today are being told that women are whores, bitches, things to be screwed, beaten, shit on, and shamed. This is a marketing holocaust. Twenty-four hours a day for the rest of our lives, the powers that be are hard at work dumbing us to death.“ () (méně) (více)