Prometheus

Když to vezmu kolem a kolem, vidím, že se toho tady ohledně Promethea už nakryndalo dost. Ale že mám potřebu taky k tomu něco nakryndat a čerstvě, hned po návratu z kina, tak jen v kostce: Tohle bylo, ty kráso, nejlepší čistokrevné sci-fi za poslední desítku let. Sci-fi, které si na nic nehraje (John Carter), nikde neopisuje (Avatar), nepřihazuje jiné žánry (všechny ostatní sci-fi/westerny/komedie/fantasy apod) a je inteligentní jako Vetřelec. Těším se na druhý díl. Neee, dělám si prdel! (08.06.2012)

Skvěle natočená stupidní debilita s vtipnými pseudofilosofickými vsuvkami. Není co víc dodat. Mezi dvěma (pokud upřednostníte druhou část sdělení) a třemi (pokud první). Možná jsem na Scotta přísný, ale upřímně si myslím, že vybrat si na zfilmování tak špatný scénář vypovídá samo za sebe... Řemeslné kvality jsou pěkná věc, ale tohle je za hranicí. Skutečně v tom vidím až urážení diváka. (01.06.2012)

"Skôr alebo neskôr umrú všetci." Misia na Mars stretáva (asi) Votrelca. Scenár je miestami hrozný, na strane druhej "diery v príbehu" ma bavili a hoci od premiéry ubehlo X rokov, stále rád čítam rôzne možné vysvetlenia, interpretácie, teórie a iné pohľady na dej. Čo je takmer nevídané, ale Ridley Scott naozaj vyťažil maximum aj z najväčšej slabiny projektu. Mnohí nadávajú na nelogický dej, absurdné správanie postáv alebo na čas, ktorý s nimi strávime (niektoré nepovedia ani jedno slovo, iné z deja doslova vypadnú - šéf bezpečnosti povie, že by bolo lepšie, ak by išiel s nimi, na čo mu povedia, aby nešiel, tak nejde a do konca filmu už nemá žiadnu scénu). Zas nebuďme alibisti a nezabúdajme na to, že vo Votrelcoch, ktorých  všetci tak milujeme, tiež vystupovali postavy, ktoré povedali ledva dve vety a akiste i u Camerona haprovalo správanie údajných profesionálov. Prometheus navyše dokáže šokovať. Taký tvrdý a odporný krvák za takú vysokú sumu peňazí som nevidel už skutočne poriadne dávno. Ak teda vôbec niekedy. (14.11.2016)

S odstupem se Prometheus jeví jako další (s Konzultantem) z nedoceněných pozdních filmů Ridleyho Scotta, které se svojsky odmítají podřizovat diváckým požadavkům spojeným s (vysokorozpočtovou) hollywoodskou produkcí. Scott například zatvrzele znemožňuje publiku prožívat uspokojení ze splněného cíle. Jeho hrdinové jsou často naivní, trochu přihlouplí snílci, ne nepodobní samotným fanouškům alieního univerza, kteří jako správní geekové očekávají jasné, do kánonu zapadající odpovědi na předestřené, ve Vetřelcích nezodpovězené otázky - když už tedy jde o něco jako prequel. Jenže tato očekávání jsou nakonec brutálně smetena ze stolu, a to jak ve vztahu k fikčním postavám, tak ve vztahu k fanouškům. K tomu chci jenom dodat, že Prometheus přitom nepostrádá sofistikovaný černý smysl pro humor, když řadu důležitých postav nechá ironicky zabít tím, po čem samy toužily (spoilers ahoy). Zhulenec Fifield s tím druhým pseudovědcem zažívá jasný homoerotický pnutí (Janek je napomene, aby tam spolu v tunýlku moc nelaškovali) a pak to dostane vaginopenisem přímo do pusy. Podobně Vickersová, která si to rozdá s Janekem, nakonec zahyne pod obřím tmavým ptákem (Engineerova loď). Weyland, kterej chce nesmrtelnost, to v nejvtipnější scéně filmu schytá od utržený Davidovy hlavy (sám nesmrtelnej android a jeho vlastní výtvor). A tak dál. Abyste si tyhle subverzivní hrátky užili, je potřeba přijmout určitou iracionalitu scénáře, která je ale opodstatněná výše uvedeným, a navíc - sami nemůžete tušit, co je v takové situaci "pravděpodobné", protože jste se v ní nikdy neoctli a nevíte, jak byste reagovali (paradoxně zastánci tohoto přístupu zhusta Prometheovi vytýkají právě nelogičnost). (01.06.2012)

V touze za odhalením významu jeskynních vzkazů bych patrně neodolal nabídce na dvouletý spánek v tichu vesmíru a následnou procházku po planetě vzdálené tak, že tam snad ještě neslyšeli o ekonomické erudovanosti ministrů financí ČR. Pokud bych však náhodou ve spánku otěhotněl, tak mám vážné obavy o to, že samointerupci prskající chobotničky provádět nebudu a pokud snad náhodou ano, tak si před následným bojem slabošsky dovolím trošku pooperační slabosti. Z mého blábolu je snad patrné, že, přes solidní vizuál doprovázený hromovým burácením reproduktorů, mne Ridley Scott poněkud zklamal tím, že jednání většiny postav si mohu odůvodnit snad jen spánkovým únikem mozkových buněk do pohlavních či obdobných orgánů. A rád bych ho upozornil na to, že když mi nechtěl něco říct, tak mi to neměl ani naznačovat. (04.11.2012)