Americký sniper

Po hudební retro lahůdce s názvem Jersey Boys, natočil veterán Clint Eastwood v roce 2014 ještě jeden životopisný snímek - válečné drama Americký sniper. Příběh odstřelovače Chrise Kylea, kterého výborně ztvárnil Bradley Cooper, jsem až dodnes prakticky neznal a jsem rád, že jsem se s ním mohl díky tomuto filmu seznámit. Eastwood zde střídá scény z Iráku a ty civilní a tak poznáváme Chrise jako muže dvou tváří. Nejprve je to trochu nesmělý, sympatický mladík, který se přihlásí k jednotkám SEAL a projde náročným výcvikem. Stane se z něho zarytý vlastenec a válka ho pak změní natolik, že je pro něho strašně obtížné vrátit se do života a být dobrým otcem i manželem. Když už se zdá, že ho jeho válečný syndrom opouští a začíná znovu nacházet štěstí a radost ze života, tak... Je určitě dobře, že se režie chopil právě Eastwood a ne Spielberg (kterého mám jinak v oblibě), protože se bojím, že by z filmu udělal spíše uslzené, rodinné drama. Clint ale vůbec nestárne, neustupuje od svého způsobu vyprávění. Je to pořád ten drsný a nekompromisní režisér a zde to opět prokázal. Některé scény jsou tak silné (např. vrtačka, zastřelení dítěte, telefonát s manželkou za zvuků střelby, dobře zvolený závěr), že jsem žasl nad tím, co je možné natočit a co si musí někteří lidé prožít. Absence hudby (až na výjimky) není vůbec na škodu, film díky tomu působí syrově a realisticky - prostě žádný patos a ždímání emocí za každou cenu zde nenajdete. Americký sniper je již šestý Eastwoodův snímek oceněný minimálně jedním Oscarem, což je hodno velkého uznání. Ve Spojených státech film rozlámal divácké rekordy a ve mně zanechal hlubokou stopu. Potlesk vestoje, opona dolů. (27.02.2015)

Clint Eastwood nesklamal. Aj keď tú prehnanú americkú hrdosť nemám rád, musím uznať, že sa s tým Eastwood ako tak popasoval a nesrkal nám americkú vlajku pod nos v každom zábere. B. Cooper prekvapil trochu nabratými kilami a samozrejme i výkonom. Scény z Iraku sú skvelé a sniperský súboj s Mustafom tomu dal ten správny drive. Aj keď Eastwood vo filme striedal scény z Iraku so súkromným životom, nemalo to vplyv na celistvosť a súdržnosť snímku. Ako píše Malarkey nejaké silné emócie film nevysiela, ale sniper je nám ukázaný ako úplne bežný muž a aj preto je príbeh uveriteľnejší. V závere ma milo prekvapila hudba od Morriconeho . V prvom momente som ostal trochu mimo a pýtam sa sám seba, čo tu tá skladba robí? Každopádne príjemné prekvapenie k smutnému záveru. V hodnotení váham medzi 4 a 5 hviezdami, preto si to musím pozrieť ešte raz, najlepšie na bluie ray disku. Videné v kine pod holým nebom - Amfiteáter Košice. 90%. (15.07.2015)

O tomhle filmu jsem mnohokrát četl jako o u ukázce přehnaného vlastenectví a patriotismu, ale já ho tam neviděl. Za to vidím často to české vlastenectví, ožrat si hubu při uspěchu našich sportovců, vzít do ruku vlajku a ožralej jak prase řvát, že jsem hrdej čech, případně jít a nadávat cikánům do sviní nebo zvolit za prezidenta člověka, který lže, rozeštvává národ, uráží lidi a svou mstivou a zákeřenou povahou si kompenzuje každou svou prohru. Nic dalšího u velké části tohoto národa nevidím. Američani jsou už z hlediska historie jiný než my, ano nemusíme to vždy chápat a nemusí se nám to líbit, ale bylo by fajn kdyby jsme se naučili respektovat ty druhý a jejich hodnoty, které jsou postaveny na rodině, ale i na vztahu ke svý zemi a hodnotám který jejich země vyznává, jakoli jsou i američany znásilňovány. To přesně jsem v tom filmu viděl. Viděl jsem v něm člověka, kterýho začaly požírat vlastní ideály, viděl jsem taky lidi z masa a kostí, který největší boj nesvádí někde v Iráku, ale sami v sobě, ale taky jsem viděl hodně lásky, Tayu jako svou ženu by si asi přálo hodně chlapů a teď rozhodně nemyslím na ten záběr, kde je v černým krajkovým prádle, a ještě jsem ve filmu viděl, že slovo jeden za druhýho není jen slogan. Silný, emotivní a skvěle zahraný film ve kterým mě dostala nejedna scéna a nejeden dialog. (14.03.2015)

Tři roky střílet do zblbnutí během té spravedlivé „obranné války“ v Iráku ženy a děti, to je jistě chvályhodné, nesmírně patriotistické a nejedna texaská máma s texaským tátou z toho roní slzy štěstí, jak se jim ten kluk poved. Je to také ale ta nejlepší cesta uhnat si vcelku kulantní PTS. Vaše stará se okamžitě nakazí, chytne permanentní PMS, a tak je potom mnohem příjemnější trávit čas s ostatníma gumama v zákopech a dělat "hu-ha", než čurákovat doma v dosahu té harpyje a užívat si vzájemně své syndromy. „Bránit“ svou vlast v tisíce kilometrů vzdálené perské prdeli je navíc dle amerických měřítek velmi hrdinské a tolik hrdé vdovy jsou odměňovány zmuchlanou vlajkou, která je pak určitě šuká, stará se jim pečlivě o fakany a nosí domů pravidelně výplatu. Al Kajdy a jiných tenoristických uskupení je i plný Jemen, Omán, Sýrie, Saudská Arábie a dokonce i Malajsie, ale tam kdovíproč soudruzi Ameriku bránit nejezdí. Zřejmě proto, že jsou perské koberce v maloměstských amerických domácnostech v současné době dost IN. Ač jsem čekal patetickou a kýčovitou poluci senilnějícího starce, na něhož už za placem určitě někde číhá Bledý jezdec, zhostil se toho Klint opravdu obdivuhodně důstojně. Je to spíše válečné než drama, svižné, vesměs skrytě neagitující všechny ty astrofyziky, molekulární mikrobiology a nukleární vědce do těch skvělých a kůl ozbrojených seal, smysluplné a uvěřitelné akce pokokot, možná bych se nebál říct až tři prdele, a hlavně!!! žádná z těch duchaplných marinád neodkráčí po svých po pádu na šutráky ze stometrových skal, a když je nějaká ta hadrová hlava střelí, dokonce i umřou! Otylý Bredly navíc střihnul toho vybouchaného vidláka naprosto famózně, a tak bych tomu za pomocí lingvisticky vytříbeného citoslovce „Vytk, vytk!“ vytknul snad jen ten klišovitě ohraný souboj znepřátelených snajprů o to, kdo koho na pár kiláků trefí do oka co nejblíž zorničce, a samozřejmě mírnou glorifikaci bezprecedentní invaze světospásných pamrdů na území suverénního státu. (19.01.2015)

Filmy o Američanoch v moderných konfliktoch moc nevyhľadávam, s ich typom zahraničnej politiky sa nestotožňujem, preto aj to delenie na tú relatívne kladnú a zápornú stranu, čo je pre mňa v tomto žánri dôležité nie je také, ako by som potreboval, ale na tento film som bol predsa len dosť zvedavý, keďže mám rád sniperskú tématiku a aj Clint Eastwood má u mňa dostatočný rešpekt a nielen, že nesklamal, ale dokonca som s výsledkom až prekvapivo spokojný. Hlavný hrdina síce nie je práve niekto, komu by som dokázal výraznejšie fandiť a obávať sa o neho, ale aspoň mi to jeho správanie počas rozmanitých situácií, či už bojových alebo civilných prišlo vzhľadom na pomery okolo neho pochopiteľné, rovnako aj ten tunajší americký patriotizmus mi prišiel podaný znesiteľne a tak som si k nemu aspoň nevytvoril odpor, čo bol pre mňa v tomto prípade asi základ a mohol som sa naplno venovať všetkému ostatnému. Veľkým plusom je, že dej sa až prekvapivo veľa času odohráva na bojisku, kde sa je stále na čo pozerať a nájde sa tu mnoho akčných sekvencií, z ktorých síce žiadna neberie dych, aby nútila pustiť si ju znovu, ale sú rozmanité, kvalitne natočené a jednoducho dostatočne zaujímavé, aby sa na ne pozeralo dobre. A najviac ma bavil hlavne ten dlhodobý súboj s nepriateľským sniperom, ktorý to nadmieru osviežuje. Ale rozhodne nesklamú ani sekvencie z civilu, ktoré sú síce presne také, ako sa aj dajú čakať, ale bavilo ma to a vôbec by mi nevadilo, keby sa civilnej časti venovali aj viac. Takže dejovo ma tu bavilo prakticky všetko, čo som teda pôvodne určite nečakal. S hereckým obsadením nie som úplne spokojný, tu som mal prakticky pri každej postave pocit, že by sa dala nahradiť niekým ideálnejším, čo platí aj o hlavnom hrdinovi, keďže Bradley Cooper mi až tak kvalitný herec nepríde, čo mi vlastne dokázal aj tu, ale zase nie je to nič, čo by mohlo výrazneišie vadiť. Takže od Amerického snipera som mal síce rozporuplné očakávania, ale Clint Eastwood to zvládol veľmi kvalitne, bavil som sa od začiatku až do konca a po Čiernom jastrabovi zostrelenom sa jedná asi o najlepší americký film z ich moderných konfliktov, aký som videl. 77% (21.06.2015)