Kancelář Blaník

Český internetový komediální seriál, jenž se vyznačuje nebývalým satirickým pohledem na politické temata a aféry v poslední době. Vedoucí Kanceláře Blaník, fiktivní lobbista Tonda Blaník, neustále s telefonem na uchu a s kontakty na všechny důležité politiky v naší zemi, pro ně řeší různé nepříjemné situace a pochopitelně dbá na to, aby nebyl příliš vidět a aby z oněch služeb získal co nejvíc kapitálu. Politického manipulátora, jenž svými zcela zištnými nápady ovlivňuje situaci v celém státu, zahrál dokonale M. Daniel, jehož nyní pokládám za herce nejvyšší úrovně. K jeho spolupracovníkům patří asistent Luboš Havránek (M. Dalecký), zvaný Žížala, mladý a ambiciózní muž, schopný svého šéfa podtrhnout, jakmile k tomu nastane příležitost a atraktivní a vnadná sekretářka Lenka (H. Třešňáková), jež je do svého šéfa zamilovaná. Nejcennější rady a posvěcení jeho politickým aktivit dostává od neznámého přítele lobbisty Libora, s nímž komunikuje pouze telefonicky ze zabezpečeného místa. Brutální, opravdu nevídaná satira se nejvíce opírá do prezidenta Zemana a jeho zálibě v alkoholu a také do ministra financí Babiše, vyzdvihující jeho lakomost a politický amatérismus. Ostrých výpadů nejsou však ušetřeni ani jiní členové sněmovny (Kalousek, Bém, Stropnický) a ostatní známé individua (D. Landa, kamarádi lobbisté Janoušek a Rittig, mluvčí Ovčáček a mnoho jiných). V některých dílech, jež jsou docela krátké, jejich průměrná délka nedosahuje deseti minut, se objevují jako hosté známé osoby, mohu zmínit snad P. Lišku, I. Kubelkovou, B. Hybnera, J. Potměšila, J. Hřebejka, S. Novákovou či T. Matonohu. Musím uznat, že kvalita a vtipnost jednotlivých dílů je dost různorodá, avšak přesto zábava s rostoucími počty sérií neklesá, ba spíš naopak, a povedených dílů je mnoho. Obdivuji režiséra M. Najbrta a jeho tým scénaristů za jejich odvahu, s níž přišli s takto brutálně otevřeným pohledem do zákulisí vysoké politiky a také za jednoduché, téměř šablonovité zpracování dílů, které jsou přesto, nebo snad právě proto tím nejvtipnějším, co jsem na české televizní scéně za poslední dobu viděl. (08.06.2016)

,,Hele Andreji, řekni za sebou rychle několikrát čapí! :-)'' ----- Hodně slušná politická satira operativně reagující na aktuální politickou situaci. Daniel je starej kozák a pro roli lobbisty Blaníka ideální. Jsem rád, že všechny díly lze nalézt na streamu. kde jsou ty doby co běžela soda v ČT. A i když z ní dnes vyprchaly bublinky, pořád se člověk diví tomu nadšení a snad i odvaze tehdejšího vedení nasadit takový formát pořadu ve veřejnoprávní televizi... No však už to oni politici zatrhli. Alespoň víme na čem jsme že? A tak dál Tondo řeš všechny ty průsery politických elit se stejnou vervou jako doposud. Ať ti nedojde dech. Ta zdravější část národa se baví když už nic jiného, ono je to totiž vlastně celé jen k pláči! * * * * (04.04.2016)

Na můj vkus je to trošku doslovné, na druhé straně oceňuju, že autoři zjevně o realitě v pozadí něco vědí. Po prvních asi pěti dílech se pořád ještě bavím. Nejlepší fór, když se snaží najmout Sandru z Ordinace do role milenky Slávka Sobotky, aby nepůsobil jako slaboch: "Jasně, jsem herečka, to není problém.. ale s tímhletím, to se nezlobte, to nemůžu. Maximálně líbačka." (17.05.2014)

„Ty vole, Žížalo, když řeknu okurky, tak tím myslím kurva Znojmo...“ Ta vtipnější producentská část Negativu pochopila, že zkostnatělé kolosy televizních médií jsou pro politickou satiru mrtvé a spřáhla se Streamem, který vlastní tvorbou nachází cestu ven z pozice reklamou metastázovaného bastarda Seznamu, a stvořili mokrý sen každého ‚píáristy‘, jemuž stačí minimální plocha, skvostná herecká trojka a monology z říše snů dokazující, že i čeština má na situační humor, což je kombinace, za níž by političtí markeťáci upsali duši nejenom Tondovi Blaníkovi. 4 a ½. (09.06.2014)

1. série: Kancelář Blaník je velice povedený satirický kousek, který lobuje do dění na české politické scéně a perfektně to do sebe zapadá. Alespoň první sérii bych hodnotil převážně pozitivně. 2. a 3. série: Celé dvě série na mne dělali spíše monotónní a opakující se dojem. Podobný hlášky, stejná hudba, stejné řešení problémů, kouzlo seriálu z lobování reálných problémů (což bylo to vtipný na tomto seriálu) se změnilo na řešení fiktivních problémů. Seriálů dochází nápady a potřebný humor. Asi nebyl dobrej nápad sjíždět všechny díly naráz, protože tím pak člověk prokoukne chyby v celku dobře vypadajícího seriálu. 4. série: Zapadáme tvrdě do stereotypu. Tuhle sérii zachránily díly z vězení, které měly nějakou šťávu a švih, ale poté, když už asi po osmdesáté slyšíte jednu a tu samou hudbu a ty samý hlášky furt dokola, tak vás to silně přestane bavit. Což je věčná škoda, protože seriál umí neustále něco nabídnout. Ale to u je v současnosti otázka zítřků. 5. série: Asi to celkově bylo tím, že jsem si od toho konceptu skoro čtyři měsíce odpočinul. Připadalo mi to mnohem živější a zajímavější než posledních pár sérií. I tak jsou zde věci, co mi pořád lezou krkem. Myslím tím hlavně to, že by se mohla tak trochu změnit hudba. Poslouchat úplně tu samou otravnou serenádu už asi skoro šedesát dílů nebo kolik je vážně unavující a humusárna. Scénář v některých dílech dává asi stejný smysl jako politické výroky samotné. A v neposlední řadě, konečné vymýšlení si zpráv na konci je sice zajímavé a originální, ale vytváří v celku smutný a zvláštní klam něčeho čemu by se měla říkat realita a nebo humor. I tak musím říci, že u nejednoho dílu jsem se zasmál a přišel mi super. Taky spousta z nich ale byla hromada hoven. Maybe get used to it. (23.12.2016)