Můj život beze mne

Nenadálá jobovka v podobě ortelu - "zbývají vám dva měsíce života" - co si s ní počít? Ann zvolila netradiční a originální cestu - pro filmové ztvárnění jistě neotřelou a inspirativní, ale představíme-li si skutečnou Ann a její rodinu, nezbývá, než si klást otázky - byl by oddaný manžel vážně vděčný za ušetřené depresivní chvíle strávené v nemocničním pokoji, nebo by se raději, byť bolestně, loučil se svou umírající ženou? Možná by mu jeho účast pomohla mnohem lépe se se ztrátou vyrovnat. Namluvit přání k narozeninám svých dcer vypadá jako rozumné rozhodnutí, ale možná by jen každoročně jitřilo rány a vyvolávalo nezodpovězené otázky - například, proč umírající matka trávila svůj krátící se čas s cizím mužem? Nicméně, zajímavě natočený pohled na poslední týdny v životě mladého člověka, sice velmi statečného, ale zároveň i sobeckého a nevyzrálého. A JANARYBA má recht! (28.11.2009)

Strhující filmový pohled na život sociálně slabších, uvnitř ale šťastných a skromných lidí, jejichž osud však štěstí neskýtá. Režisérka Isabel Coixet natočila skutečně dechberoucí a pohlcující výpověď o hodnotách, se kterými se v životě setkáváme a které chybně upřednostňujeme. Citlivě a formálně dokonale natočený osud 23 leté dívky s nevyléčitelnou nemocí, kterou s životním výkonem odehrála Sarah Polley, je popsán natolik empaticky, že jsem během filmu několikrát neudržel slzy. Z vlastní zkušenosti vám potvrdím, že vcítění a pochopení je pro diváka snazší, pokud jste znali někoho mladého, kdo si tímto prošel, takové příběhy totiž opravdu existují... Můj život beze mne je nejkrásnější smutný film vůbec... 100 % (30.03.2020)

65%. Téma výborné, ale zpracování nic moc. Místy jsem se docela nudil a chladný přístup k očekávané smrti hrdinky byl na mě až moc chladný. Zahráno docela dobře, hlavně Molina mě překvapil. Nejsílnější moment asi opravdu byl ten, kdy sousedka vysvětluje své trauma s dětmi a to je, na to jaké téma film nese, hodně divné. Někdo je rád, že to nehrálo na city, ale co jiného už by mělo na city hrát? (28.04.2010)

"Oči zavřené venku v dešti, nikdy by tě nenapadlo, že uděláš něco takového. Nikdy sis nemyslela že, jak to říct, patříš k lidem co se rádi dívají na měsíc nebo celé hodiny hledí do vln při západu slunce, nebo, určitě víš jaké lidi mám na mysli, možná že nevíš, každopádně se ti to docela líbí, bojovat s chladem a cítit jak voda prosakuje tričkem až na kůži, jak ti zem měkne pod nohama a ta vůně a zvuk deště pleskajícího o listy, všechno to, o čem píšou v knihách, která si nečetla, tak to jsi ty." ...Křehký film a v něm zajímavá Sarah Polley v hlavní roli.Člověk by neměl umírat mladý, ale tam někde během vyprávění svítá naděje, že i když něco nedobrovolně končí, neznamená to, že nemůže přijít nový začátek. (23.11.2012)

Jako většina musím zkritizovat chování hlavní hrdinky. Některé filmy na toto téma se vehementně snaží z diváků dostat nějakou tu slzičku a autoři k tomu neváhají použít ty nejhorší prostředky (umírající dítě atd.) - tenhle se zase až příliš snažil diváka nedojmout. Ani jeden z těchto "extrémů" není dobrý. Jediná emoce, kterou jsem po celou dobu pocítila byl vztek na sobeckou hrdinku, která vzala zprávu o své nadcházející smrti, jako kdyby se jí obarvilo prádlo v pračce. Nemluvě o tom, že byla nesmírně nesympatická a místo toho, aby se věnovala dětem a dokonalému (!) manželovi, tak si našla milence. Jako celek film není špatný, tu ústřední postavu však lze překousnout jen těžko. (29.11.2012)