Atentát v Ambassadoru

Emilio Estevez napsal výborný scénář pro film, který doslova přetéká hvězdnými jmény.... Hopkins, Wood, Lohan, Hunt, Moore, Stone..... celý příběh se odehrává v hotelu Ambassador, kam přijel Robert F. Kennedy přednést svůj projev v rámci kandidatury na prezidenta USA.... bohužel to bylo to poslední co v životě stihl...... celkem povedený filmeček o lidech a jejich osudech před příjezdem RFK a jak se jejich životy změnily po atentátu na něj...... (26.09.2007)

Geniální ,,biografický" film, jehož slovenský distribuční název je překvapivě výstižnější než titul originální - nejde o to, že v kolektivním podvědomí nás Čechů a Slováků jméno Bobby nespouští žádnou asociaci, ale že se dlouho zdá, že tenhle film je biografií spíše onoho hotelu, na jehož půdorysu se celý rafinovaně konstruovaný tvar příběhů odehrává, než životopisem známého amerického senátora. Ten scénář a celý umělecký koncept se Emilio Estevezovi povedl tak nadmíru, že budu hovořit o Bobbym jen v superlativech. Struktura několika paralelně rozvíjených, zpočátku zdánlivě nesouvisejících příběhů, které spojuje jen jednota místa - Hotel Ambassador v Los Angeles a několik hlavních postav již byla použita v dějinách filmu nespočetně krát (např. Magnolia...), zajímavé je však exponování a výběr charakterů - postavy tu jsou obyčejně v párech a jejich zakotvení se odhaluje před divákem jen velmi obezřetně, lichá je jen neodbytná korespondentka z Rudého Práva Janáčková (píše se rok 1968), která má však významového protihráče v tiskovém mluvčím Kennedyho štábu. Jednotlivé roviny se v pravidelném cyklu střídají a vytvářejí zprvu odtažitý rámec od vlastních životopisných dat JFK. A to se mi vlastně při zpětné reflexi líbilo nejvíc... Film je doslova nabitý hvězdami, je neskutečné, jaký potenciál tvůrce Estevez zaktivoval. Zřejmě jsou události zásadního a na obou stranách bipolárního světa přelomového roku 1968 pro mnohé ještě dnes citlivé téma. Snímek Bobby se jistě nevyhne srovnání s JFK Olivera Nixona. Ale Emilio Estevez jde naštěstí úplně jinou cestou. Tam kde Stone fabuluje a domýšlí si vlastní podoby událostí, tam kde se přiklání a upřednostňuje pouze jednu z možných verzí, tam Estevez nechává prázdná místa a vydává se k meritu věcí oklikami. Oliver Stone vytvořil monumentální filmové dílo, Emilio Estevez vytvořil dílo hluboce lidské... Staví do pozadí autentické projevy a myšlenky RFK, myšlenky plné humanity, lidskosti, smíření, sociální empatie... Ideje, které v Americe šedesátých let byly mnohdy jen na papíře, zaneseny sice staletí v Ústavě, ale o jejich reálném naplňování si miliony černochů, hispánců, nezaměstnaných, žen, sociálně slabých atd. mohly nechat jen zdát... V zemi, kde ještě nedávno platil apartheid. I za to zaplatili životem doktor King, John F. Kennedy a nakonec i jeho bratr Bobby... Podobné filmy: JFK (19.12.2007)

Snad ještě nikdy jsem neviděl tak skvělé propojení autentických dokumentárních záběrů s těmi reálnými. Nemyslím tím po estetické stránce, ale to jak Kenedyho proslovy ve filmu působí a fungují. Hlavně v závěru se možná dokáže český divák alespoň na chvíli vcítit do nesmírného patosu, který neodmyslitlně prostupuje americkou poltiku a snad ho i chápat. Oceňuji, že velká koncentrace hvězd zde není jen marketingový tah, ale fungující strategie Emilia Esteveze, coby režiséra. Taková Sharon Stone, či Shia Le Beouf dokáží z těch pár minut co mají k dispozici vytěžit maximum. Slavní herci zde naopak zdůrazňují osud, všech obyčejných svědků atentátu. (08.07.2009)

Při konečném proslovu RFK, kdy jsou ošetřování zranění a Bobby je odvazen do nemocnice mi bezel uplne mraz po zadech a pocitoval jsem neprijemny pocit bezmoci a smutku. Tohle myslim mluvi za vse, Emilio Estevez natocil nadherny film o muzi, ktery mohl vladnout svoji dobe, ale bohuzel mu to nebylo doprano stejne tak, jako jeho bratrovi. Opravdu uzasne a strhujici drama, kde exeluji opravdu hvezdy, ktere perfektne zpestruji mozaiku lidi, ktere spojil hotel Ambassador! (28.06.2007)

Mozaiku lidiček v osudném hotelu v osudný den Estevez pojal tak trochu jako Hailey ve svých knihách - co kapitola, to člověk a jeho role, která se v otáčivé spirále umocňuje a dostává grády. A stejně je to i s divákovým vztahem. Napřed nás kuchtíci, zpěvačka, hoteliér, redaktorka, budoucí ministr dopravy, kadeřnice ... barevní, bílí .... příliš nezajímají, pak ale do tenat svých životů lapí a nakonec jsou už jako rodina, jejíž osud se završuje událostí, na kterou se nezapomíná. Nikdy bych nevěřila, že při projevu amerického senátora v závěru budu lkát dojetím - byla to úplně prostá slova, která ale měla neskutečnou hloubku, byla i o těch lidských bytostech, na které jsme se po celou dobu dívali. (26.06.2007)