Atentát v Ambassadoru

Iñárrituovská zápletka v príbehu s historickým podkladom. Ojedinelý zážitok, ktorý možno viac povie samotným Američanom, ale cez to všetko mi tento mozaikový námet dal viac, než som očakával. Réžia prekvapivo zručná, atmosféra obdobia vystihnutá na jednotku a okrem (už veľakrát zmienenej) postavy československej reportérky tu má všetko svoje miesto. Hudba, kulisy, to všetko stavia skvelý základ pre veľmi kvalitný film, ktorého najhlavnejším a najspoľahlivejším článkom boli herci. Každý si svoju postavu naozaj vychutnal a dotvoril jej charakter úplne hodnoverne. Neveril by som, že tak veľa vedľajších postáv, v tak krátkom čase a na tak malom mieste si dokáže diváka získať. 90%. (03.01.2010)

Scénář: Emilio Estevez .. Úžasná podívaná. Válka, drogy, rasismus, volby, slibná budoucnost a jedna smrt. Emilio Estevez napsal výbornou mozaiku lidských příběhů na pozadí finiše volební kampaně senátora Robert F. Kennedy v hotelu Ambassador. Musím se přiznat, že mám tohle propracované schéma velmi rád a s přispěním silného tvůrčího potenciálu se často jedná o unikátní díla .. jako třeba tady! Dech beroucí obsazení odvádí patřičné herecké výkony a díky precizní režii vytváří extrémně tklivý divácký zážitek. Dialogy jsou prošpikované nejen politickým podtextem a kritikou válečných aktivit (který lze snadno přenést na dnešní Ameriku, jen se Vietnam zamění za Irák apod.) či rasových nesvárů, ale zejména silnou porcí humorných narážek či nejrůznějších pravdivých parafrází o životě, lásce, stárnutí, svobodě. Závěrečný akt atentátu a následného zmaru s pomyslným střetnutím všech linii, protkaný jedním z proslovů RFK se zaryje hluboko do paměti a mě nezbývá než tiše smeknout před geniálním majstrštykem pana Esteveze. 100%. (08.02.2007)

Na dvacet známých tváří se podílelo na nechvalně známém konci senátora a prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho (skončil stejně jako jeho bratr JFK), s kterým odešla pro mnohé i naděje pro lepší Ameriku, přičemž celou tuhle sešlost hereckých stálic, pohasínajících hvězd i nastupující generace má na svědomí mnohými odepisovaný a polozapomenutý Emilio Estevez. Muselo být zatraceně tvrdým oříškem najít jejich volná místa v kalendáři. Do hotelu Ambasador se tak sjíždí řada lidí a my sledujeme jejich velmi povrchní minipříběhy. Jelikož téma je pro nás Evropany relativně vzdálené, nezbývá než se zaměřit právě na lidské roviny příběhů, ve kterých jde o manželskou nevěru, alkohol, frustraci z nekončící války, vztahové peripetie, rasismus nebo drogy. A právě v jednotlivých nevyrovnaných osudech je snímek nejslabší. Netradiční pietní kaleidoskop nedokáže dojmout, neumí prohloubit zájem, divák nedostane šanci se s nikým ztotožnit a Estevezův scénář veskrze ničím nepřekvapí. No, přesto, že nejen takovouhle koncentraci hvězd ustál, tak vykřesal i několik zajímavých momentů, ocenit lze i kostýmy a atmosféra konce šedesátých let se mu také vydařila. Kontroverzní jízda se ale přesto nekoná!! A na Paula Thomase Andersona to zatím zdaleka nestačí!! (08.12.2007)

Estevezova režie kupodivu není špatná. Zajímavě pracuje s herci, sem tam se mu povede natočit slušně vypjatou scénu. K tomu mu dopomáhá i velmi dobrá kamera Michaela Barretta, která jako by v některých scénách (např.rozhovor Sharon a Demi před zrcadlem) upadala (doslova!) do podobné deprese jako hrdinové. Estevez ale zklamává coby scénárista. Příběhy postav jsou přeci jen moc schematické, točí se kolem rasových problémů, LSD, války ve Vietnamu… Asi nejnezvyklejší je způsob jakým Estevez zachází se svými hlavními ženskými hvězdami, Sharon Stoneovou, Demi Mooreovou a Helen Huntovou. Všechny tu mají společné jedno – jsou neskrývaně zestárlé, unavené životem. Jsou ošklivé. Jejich tváře jsou rozryty vráskami, zakryty tunami make-upu nebo naopak jeho absence odkrývá četná nehvězdná místa. A není to jen věc make-upu, ony záměrně zdůrazňují všechny své nedostatky. Jako by se rozhodly využít své každodenní poznatky, ke kterým se zděšením přicházejí ráno před zrcadlem. Tahle stránka filmu se mi moc líbila, protože Estevez ukazuje únavu celé Ameriky na fyzickém rozkladu několika konkrétních jedinců, a ne pouze na jejich nefunkčních vztazích. Současná Amerika postrádá vůdce hlásajícího humanističtější myšlenky. USA by si nejprve mělo vyřešit vlastní problémy (mj.rasové), než bude zasahovat do politiky jiných států, a pokud se pro to rozhodne, tak jinak než válečnou cestou. I Estevez coby režisér často abdikuje na plynulý děj, a neváhá do příběhu vsazovat Kennedyho projevy z šedesátých let, které jsou natolik universální, že platí i v dnešní době. To je někdy na úkor tempa, ale dodává to filmu na mnohem větší naléhavosti. Je to také jeden z důvodů, proč na mě Bobby působil spíš jako vysoce nadprůměrný televizní film, než film určený přímo do kin. Bobby se nesnaží být „filmový“, vyprávět divákovi zajímavý příběh, ale přetlumočit mu 40 let staré myšlenky, které jsou stále platné, a v současnosti citelně chybí. (17.02.2007)

Trošku se mi to rozleželo v hlavě a bohužel musím s hodnocením o stupínek níž... I když se jedná o celkově milý a pěkný film, který rozhodně neurazí, nemůžu říct, že by ve mě zanechal nějaké silnější emoce, o nezapomenutelném zážitku ani nemluvím... Panoptikum osudů lidí ze dne atentátu na Kennedyho je přece jenom zbytečně široké - některé osudy byly úžasné, jiné méně zajímavé a pár abych tak řekl do počtu (např. duo Sheen-Huntová)... 60% (20.04.2007)