Atentát v Ambassadoru

Na dvacet známých tváří se podílelo na nechvalně známém konci senátora a prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho (skončil stejně jako jeho bratr JFK), s kterým odešla pro mnohé i naděje pro lepší Ameriku, přičemž celou tuhle sešlost hereckých stálic, pohasínajících hvězd i nastupující generace má na svědomí mnohými odepisovaný a polozapomenutý Emilio Estevez. Muselo být zatraceně tvrdým oříškem najít jejich volná místa v kalendáři. Do hotelu Ambasador se tak sjíždí řada lidí a my sledujeme jejich velmi povrchní minipříběhy. Jelikož téma je pro nás Evropany relativně vzdálené, nezbývá než se zaměřit právě na lidské roviny příběhů, ve kterých jde o manželskou nevěru, alkohol, frustraci z nekončící války, vztahové peripetie, rasismus nebo drogy. A právě v jednotlivých nevyrovnaných osudech je snímek nejslabší. Netradiční pietní kaleidoskop nedokáže dojmout, neumí prohloubit zájem, divák nedostane šanci se s nikým ztotožnit a Estevezův scénář veskrze ničím nepřekvapí. No, přesto, že nejen takovouhle koncentraci hvězd ustál, tak vykřesal i několik zajímavých momentů, ocenit lze i kostýmy a atmosféra konce šedesátých let se mu také vydařila. Kontroverzní jízda se ale přesto nekoná!! A na Paula Thomase Andersona to zatím zdaleka nestačí!! (08.12.2007)

Režisér Estevez rozehrál velikou šachovou partii se spoustou figurek, a každé se snažil dostat až na kůži. Budiž. V tom případě bych ale nedával tolik prostoru "Bobbyho věcem". Anebo se pustil blíž do senátorova života a neukazoval až zase tolik postav. Takhle, jak to nakonec "uplácali", je to příliš rozmělněné, natahované a v závěru povrchní. Odbýt postřelení podstatné části našich "nových známých" stručnou větičkou, že všichni přežili, to je, nezlobte se na mě - slabota. Líbily se mi autentické záběry, povedeně pospojované s těmi filmovými. Celkově - viděl jsem už horších 120 minut. (29.06.2008)

Emilio Estevez vrací ve velkém stylu a po 6-ti letech od svého posledního snímku s "bratrem" Charlie Sheenem, dokazuje, že jeho mistrovské dílo stálo za to čekání. Atentát v Ambassadoru je fantastickým snímkem ne o jednom člověku, ale o jedno době, v které žil, kterou poznamenal a kterou jistě tolik miloval i přes svou snahu ji změnit k obrazu svému. Fascinující podívaná, která je nám dopřána skrz známě hvězdy v malých rolích. Každý z nich je důležitý a výjimečný. Každý je hvězdou, ale propůjčil se k snímku, kterém nemůže být nikdo déle než 15 minut a to dokazuje jejich velikost. Ať je to Anthony Hopkins, Sharon Stone, Elijah Wood, Laurence Fishburne, Demi Moore nebo nádherná Lindsay Lohan. Všichni dodávají nezaměnitelný image tomuto snímku, z které čiší filmová krása a umění jednoduchými okamžiky okouzlit diváka, které ho zamrazí a zahřeje. O závěrečném projevu, který pronesl, svým dokonale mrazivým hlasem, Robert F. Kennedy nelze říct ani slovo, protože i ty největší superlativy by nevystihovaly ty slova a ten hlas... Povinnost pro každého, kdo si chce dokázat, že i v dnešní době jde natočit úchvatný snímek plný emocí o minulosti (současnosti, budoucnosti?). (06.11.2007)

Tak dá se to shlédnout jako připomínka oné události, našince pobaví redaktorka z Rudého práva, jinak opět celek pošle do kytek klišovitá teze - i rozvrácené manželstvé stmelí národní smutek. Ble. Nicméně herecky je to skutečně reprezentativní: příjemný Hopkins jako fanda Grety Garbo, přitažlivá Demi Moore jako vyžilá zpěvačka, herecky vyzrálá a stále sexy Sharon Stone jako podnikavá kadeřnice, půvabná Helen Hunt jako marnotratná manželka, kvalitní Fishburne jako šéf kuchař - guru všech černých a Slater jako deux ex machina. (27.06.2010)

Puzzle několika příběhů odehrávajících se na pozadí demokratických voleb v Kalifornii. Nutno říci, že příběhy jsou kvalitou nevyrovnané, poslepované jsou ale velmi dobře a jako celek to funguje. Estevez dokázal filmu vtisknout patřičné emoce a určitou myšlenkouvou hloubku. Bobbyho si navíc užijete i bez nějaké velké předešlé znalosti politických dějin USA a to rozhodně není nedůležité. (14.08.2008)