Atentát v Ambassadoru

Nápad s mozaikou několika příběhů je zajímavý a vesměs působivý, navíc oceňuji i zařazení československé postavy do děje (i když mi její protagonistka seděla ze všech nejméně). Co mi ale vadí, je malý prostor pro toho, o kom tenhle film má být nejvíce - Robertu Francisi Kennedym. Použití originálních záběrů RFK považuji sice za přínos, ale více materiálu o této postavě amerických dějin by vůbec neuškodilo. Mám rodinu Kennedyů osobně moc ráda, na tenhle film jsem se chtěla podívat hlavně kvůli nim, takže mě dohromady nějakých deset minut s Bobbym (ze 120) nijak neuspokojilo. Na druhou stranu musím zdůrazdnit skvělý projev Roberta Kennedyho v závěru filmu, který Bobby pronesl 5. dubna 1968, tedy dva měsíce před svou smrtí. Nehledě na jeho délku, nehledě na to, že je to jen projev "jednoho amerického senátora", mám pocit, že by se z něj mohla učit celá řada dnešních scénáristů zasazující své příběhy do politických vod. Ještě žádný mě totiž asi ve filmu nesebral jako tenhle, možná je to tím, že mluví o obyčejných lidech, možná prostě tím, že je skutečný. ...Kdykoliv je jakýkoliv americký život zbytečně ukončen jiným Američanem - ať už je to vykonáno ve jméně práva, nebo proti němu, jedním člověkem, nebo skupinou, chladnokrevně, nebo vášnivě, v útoku, nebo v odpovědi na útok - kdykoliv tohle dovolíme, degradujeme tím celý národ. Zatím jsme zjevně ignorovali vzestup násilí, který naše společnost toleruje. Příliš často uctíváme vykračování a burácení v boji. Příliš často omlouváme ty, kteří si vybudovali své životy na zničených snech jiných lidí. Ale toto je jasné. Násilí plodí násilí, útlak plodí odvetu a jen očista celé naší společnosti nám může pomoci vyhnat tuto nemoc z našich duší... Skvělý projev o tom, nad čím by se lidé možná měli také někdy zamyslet. Nedávno jsem si ho pouštěla v jednu hodinu ráno třikrát za sebou. Tenhle Bobby Kennedy prostě říkal věci, které měli něco do sebe. (30.05.2007)

Krásný příběh nejen o Kennedym a jeho myšlenkách, které by mu zajistili vítězství i v dnešní době. Takovou kupu hereckého arzenálu už jsem dlouho neviděl a ani neuvidím. Spousta příběhů a lidiček, které se postupem času propracující do finální nevyhnutelné scény, která nenechá člověka bez emocí. John bydlící hotelu Ambassador a vzpomínající na to co zde prožil a hrající své oblíbené šachové partie v podání Anthony Hopkins. Lindsay Lohan jako Diane, zachraňující život , že si vezme Elijaha Wooda hrajícího Williama, tím, že pak nemusí jet do tak nenáviděného Vietnamu. Demi Moore jako Virginia zpívající na koncertech - a představujícího senátora Kennedyho na jeho prezidenské kandidatuře. Její manžel a manažer Emilio Estevez jako Tim . Helen Hunt jako Samantha, manželka Martina Sheena jako Jacka bydlící v hotelu a trávící společný čas. Joshua Jackson jako Wade pomáhajícímu Kennedymu v kandidatuře. Heater Graham jako Angela, pracující v hotelu jako telefonní operátorka spící s ředitelem hotelu Paulem - William H. Macy, i když tam pracuje v kosmetickém salónu jeho manželka Sharon Stone jako Miriam. Shia LaBeouf jako Cooper který místo oběhávání a přesvědčování lidí volili senátora začíná ujíždět na drogách, aby mu bylo dobře. A nakonec ještě Laurence Fishburne jako Edward - šéfkuchař v kuchyni. To vše zpestřené pro české očko reportérkou Svetlanou Metkinou jako Lenka Janáčková, která má po dlouhých útrapách dovoleno se senátorem - budoucím prezidentem udělat 5 minutový rozhovor. Hlášky kolem ČSSR. Československa? To je vedle Sovětskýho Svazu! Československo je komunisticka zeme! Ne, socialisticka! Komunisti. socialisti, ja se v tom tolik nevyznám. No me je jedno kde je jen nechapu proc jste zabili tolik těch lidí? Vážně?! A co asi tak delate ve Vietnamu? (13.10.2007)

Mozaiku lidiček v osudném hotelu v osudný den Estevez pojal tak trochu jako Hailey ve svých knihách - co kapitola, to člověk a jeho role, která se v otáčivé spirále umocňuje a dostává grády. A stejně je to i s divákovým vztahem. Napřed nás kuchtíci, zpěvačka, hoteliér, redaktorka, budoucí ministr dopravy, kadeřnice ... barevní, bílí .... příliš nezajímají, pak ale do tenat svých životů lapí a nakonec jsou už jako rodina, jejíž osud se završuje událostí, na kterou se nezapomíná. Nikdy bych nevěřila, že při projevu amerického senátora v závěru budu lkát dojetím - byla to úplně prostá slova, která ale měla neskutečnou hloubku, byla i o těch lidských bytostech, na které jsme se po celou dobu dívali. (26.06.2007)

Puzzle několika příběhů odehrávajících se na pozadí demokratických voleb v Kalifornii. Nutno říci, že příběhy jsou kvalitou nevyrovnané, poslepované jsou ale velmi dobře a jako celek to funguje. Estevez dokázal filmu vtisknout patřičné emoce a určitou myšlenkouvou hloubku. Bobbyho si navíc užijete i bez nějaké velké předešlé znalosti politických dějin USA a to rozhodně není nedůležité. (14.08.2008)

70%. Tak trochu jinak pojatá historie, která spíše než o atentátu na Roberta Kennedyho a o něm jako politikovi mluví o jednom "běžném" dni v jednom "průměrném" hotelu, s neuvěřitelným složením dlouhé řady známých hereckých tváří. Sice originálně pojatý, avšak občas ne příliš přehledný děj, u kterého si při určitých scénách říkáte, že jsou tam vlastně zbytečně, ale nějakou aspoň estetickou úlohu tam hrají, takže vás vyloženě nenudí, ale chvílemi uvažujete, proč se na to vlastně máte koukat. První polovina byla nevyzpytatelná, druhá polovina už byla přehlednější, smysluplnější a srozumitelnější a především někam vedla - k režijně brilantně zvládnutému závěru s proslovem Roberta Kennedyho na pozadí. Slabší 4*. (20.10.2013)