Star Wars: Epizoda II - Klony útočí

Kým Star Wars: Episode I chýbalo „iba“ srdce pôvodnej trilógie, Episode II je iba dramaturgicky pokrivkávajúcim komiksovým popcornom. Súčasne je ale narvaná toľkými skvelými postavami, bombastickou akciou, romancou a dejovými zvratmi, dôležitými pre vývoj ságy Star Wars, že sa pri nej nejde ani sekundu nudiť. Vizuálne efekty sú na niektorých miestach odfláknuté, ale na tých najlepších miestach naopak famózne. Staré dobré, pri srdci hrejúce Star Wars to nie sú, ale v rámci súčasnej popcornovej „eye candy“ zábavy super. (20.05.2002)

Nejsem si jisty, jestli mi nekdy pri Star Wars jezdil mraz po zadech, ale u AOTC se mi to stalo. Druha epizoda je temnejsi nez ep. 1, vizualni efekty jsou az na jednu drobnost dechberouci, digitalni postavy uz hraji i oblicejem. A jsem neskonale vdecny Lucasovi, ze obsadil Haydena Christensena, ktery je jako Anakin bezchybny. Ale abych nepel jenom ody, tak je treba zacit se bat, co provede Lucas s Williamsovou hudbou ve treti epizode. Protoze to, co predvedl v epizode dva tim, ze v posledni pulhodine filmu vymenil cast Williamsovy hudby slozene k AOTC za hudbu z TPM a tu, kterou tam nechal, jeste prestrihal, nema obdoby. Snad dostane Lucas v tomhle smeru rozum, protoze vysledek jeho strihani hudby muze byt katastrofalni (viz nepochopitelne se objeveni Yodova motivu ve chvili, kdy bojuje Anakin v tovarne na vyrobu robotu a Yoda je v te chvili parseky vzdaleny). (25.05.2002)

Před filmem jsem vážně zvažoval "odstoupení ze Star Wars závodu", ale nakonec jsem to riskl. A hele, ono se to vyplatilo! Zmizela dětská ušišlanost, vrátila se síla, vrátil se osud, vrátila se temnota. Sedl mi zejména Hayden Christensen, v němž se sváří dva nesmiřitelné protipóly, temná a světlá strana síly. Jeho balancování na hraně často graduje skvělá hudba Johna Williamse. Atmosféra více připomíná počítačovou sérii Jedi Knight (oproti původní epizodám je temnější, osudovější, méně pohádková), což vůbec není na škodu. Chytá se i Ewan McGregor, který společně s neposedným a emocemi zmítaným "padavanem" tvoří výbornou dvojku. Milostná zápletka je poněkud násilná a přehnaně stylizovaná, ale naštěstí velice rychle přepustí místo akci. Ano, Epizoda II se posouvá od pohádkovosti prvních epizod k vážnějšímu vyznění, což nemusí sedět pamětníkům, zato nám mladším, kteří už jsme zažili zrod počítačového zpracování SW (počínaje hrou Dark Forces ), je tenhle svět přeci jen blízký. I přesto si myslím, že Klony jsou právoplatným nástupce linie Epizod IV–VI... (27.01.2004)

Epizoda II je bez debat dospělejší než její předchůdkyně, ovšem Lucas i tentokrát myslel na kritiky a připravil velkolepou mezigalaktickou romanci. Vše už se točí okolo postavy Anakina Skywalkera, kterou bohužel toporný Christensen nemá šanci utáhnout. Naštěstí se střídá v tandemu se sympatickým McGrerogem a uhrančivou Portman, takže jeho krkolomné počínání je snesitelnější. Ani temná strana se nenechá zahanbit a z rukávu vytahuje další eso v podobě hraběte Dooku. (15.10.2022)

Jedna z filmových legend říká, že mezi třemi nejvlivnějšími filmaři 70. let, tzn. mezi Spielbergem, Coppolou a Lucasem byl zásadní rozdíl v přístupu ke světu filmu. Zatímco Spielgerg a Coppola filmem doslova žili, do vysílení sledovali ve filmových klubech představení uznávaných filmových klasiků, hluboko do noci vášnivě diskutovali s podobně postiženými o kinematografii a snažili se svět filmu někam posunout, Lucas byl nadšeným čtenářem pokleslých komiksů, divákem televizních space oper 50. let a filmová teorie mu byla bytostně cizí. Zato dokázal lépe než kdokoli jiný vystihnout podstatu popkultury a proměnu filmového diváka od 40. do 70. let minulého století, kdy se věk průměrného návštěvníka kinosálu stále snižoval. Zároveň docházelo díky sociologickým procesům a zbohatnutí společnosti ke změně pohledu na film. Plně se projevila infantilizace a vítězil koncept rodinného filmu zprůměrovaného k nižšímu standardu, aby ho pochopily co nejširší vrstvy potenciálních diváků. Tak vznikly Hvězdné války, kdy se pohádka obalila kosmickou technikou a žvásty tehdy populárního hnutí New Age. Lucas to celé natočil co možná nejvíc barvotiskově v infantilním duchu a naivně a právě proto to mělo tak pronikavý úspěch. To, co má úspěch, přitahuje pozornost a snahu o napodobování a v jisté fázi, kdy se stane kultem, už je prakticky nezpochybnitelné a samo o sobě to má punc kvality bez ohledu na podstatu. Viděl jsem první tři filmy slavné série ve věku, kdy už mi přišly motivy i zpracování a zejména ta "myšlenková nadstavba" k smíchu. Jinak to má ten průběh, že poprvé to vidíte tak v 8-9 letech a pak se železnou pravidelností, která se blíží někdejšímu vysílání ruského Mrazíka v naší televizi, opakovaně, takže s tím vyrůstáte a má to pro vás emocionální a nostalgickou hodnotu. I kdybych na tom vyrůstal, stal bych se prakticky s jistotou spíš příznivcem seriálu Star Trek, který přes svou šablonovitost, naivitu a myšlenkovou základnu, která vychází z multikulturalismu, představuje poctivý kousek žánru sci-fi. Hvězdné války mají s žánrem sci-fi společné jen ty vesmírné kulisy. Je to pohádková fantasy, která není ani chytrá ani objevná ani skvěle zrežírovaná. Pozdější 3 díly série jsou nabité triky, bombastické, ale stejně a spíš víc infantilní a navíc v nich ani není ten sebevědomý ironický nadhled, který čiší z každého šklebu Hana Sola. Ten v podání Harrisona Forda trošku připomíná daleko výrazněji uplatňovaný nadhled Indiany Jonese. Osobně mi celá série nemá co nabídnout a i když mezi jednotlivými filmy jsou pochopitelně významné nuance, to, co mi vadí, jako je zběsilé máchání zářivkami, žvatlání o síle a roztomiloučcí plyšáci okolo coby mimozemšťané, jsou typické pro všechny díly. Proto tento komentář platí pro všechny kousky série Hvězdných válek. Celkový dojem: 20 % za kulisy (22.09.2012)