Vrchní, prchni!

"Pravej přední bliká, pravej zadní bliká, levej přední bliká, levej zadní bliká, světla svítí, stěrače stírají, ostřikovače stříkají, klaksón troubí!" Pan Pařízek umí vykonat kontrolu vozidla před jízdou velmi svědomitě. Navíc jsou mu sousedské vztahy jsou mu nade vše ("Tak jsme vymalovali - Tak sláva - Jak jste nás vytopili, tak jsme vymalovali") a jeho amatérský detektivní instinkt ho brzy navede na stopu falešného vrchního ("Vypadá jako Vrána, ale je to Králík"), který dokáže kvapem, často i levněji, vyinkasovat návštěvníky restaurace. Netuší, že Ing. Králík je alter ego knihkupce Vrány, který vozí svůj hadraplán do čistírny a neustále sráží četby chtivé zákazníky hláškami ("Chtěla bych milostný román - Přečíst nebo prožít?" či "Co chcete? - Pohlavní choroby - Nemáme, nevedeme!"). Svěrák si se scénářem tradičně vyhrál, nechal perlit i ústa ostatních, ale ty nejlepší kousky si opět nechal pro sebe. (08.12.2008)

A opět dvojice Smoljak/Svěrák a opět nadšení.Naprosto mě odrovnal už sraz spolužáků,zoufalá snaha o předjetí autobusu a pak už to sviští ráz na ráz.Nejvíc mě ovšem baví,jak si pánové dokáží pohrát s českým jazykem,to je čirá radost.Jako všechny filmy této tvůrčí dvojice i tento je možno sledovat opakovaně bez duševních následků a jako ostatní i tento film nás zásobuje obrovským množstvím hlášek,které opravdu zlidověly.Skvělé! (26.06.2016)

Vybrat životní roli Josefa Abrháma by vlastně nebylo tak obtížné, většina by se snadno shodla na Daliborovi Vránovi. Nebo snad inženýru králíkovi? Nebo snad falešném vrchním? Jednoduše hlavní ve Vrchní, prchni!, jeden z komediálních vrcholů českého filmu i scenáristického tandemu Zdeněk Svěrák/Ladislav Smoljak. Právě v jeho režii vznikl lokální komediální klenot, jehož síla tkví v tom, že jednoduše neomrzí. Jeho síla přitom dodnes tkví především v zásobě ikonických hlášek, povedených hereckých výkonů i kreativních nápadů, kdy nejen toto skutečně pokládá stavidla pro jednu z nejlepších českých komedií všech dob. Šikovný scénář, který je bravurně vystavěn, jeho protagonista je v podstatě antihrdinou, který podvodné vydávání se za různé vrchní jen považuje za ideální cestu k vlastnímu přilepšení a lepší pocit ze svého donchuánství. I když tak Dalibor Vrána není kladným hrdinou, je velmi snadné mu fandit, především i díky napínavým scénám, kdy se kolem Dalibora Vrány utahuje smyčka. Scéna úprku před mnoha číšníky po kolonádě v Karlových Varech nevstoupila do historie českého filmu nadarmo, je to přesně jeden z těch momentů z Vrchní, prchni!, který lze bez studu zaškatulkovat jako komediální zlato. Těch momentů je ovšem v samotné Vrchní, prchni! i bez něj dost. Cimrmani se prostě nezapřou, i Vrchní, prchni! je procpán inteligentním humorem, stěžejní ovšem bylo i především obsazení právě Josefa Abrháma. Tomu role Dalibora Vrány jednoduše sedla a i díky ní se definitivně mohl stát ikonickou tváří českého filmu. Právě i díky svému charizmatu dokázal Abrhám Dalibora Vrány tak trochu polidštit, i díky němu lze Dalibora Vránu vnímat jako sympatického rebela, který se snaží si pouze v Československé socialistické republice tak trochu polepšit, přitom bojovat se svými mužskými půdy a nakonec se stát postrachem každého vrchního. Dalibor Vrána je tak trochu zmetek, je to ovšem sympatický zmetek. A i díky tomu mu ten konec s (tehdejší) Dádou Patrasovou přeje velmi snadno.  Všechno především stojí i na tom, že byl Smoljak šikovný (i když do velké míry nedoceněný) režisér, díky němu všechno na Vrchní, prchni! šlape skvěle. Vrchní, prchni! dokazuje, že není malých rolí, ale pouze malých herců a těch je v samotnému filmu po čertu málo. V tom filmu poté vše šlape jako po másle, ať do velké míry ruční kamera Ivana Šlapety, které dokáže v průběhu jen více realističnost, nějaký ten skrytý výsměch tehdejšímu systému a především skutečně chytré nápady, které jen více definují, co je na humoru Cimrmanů dodnes tak výtečné. Především na Josefa Abrháma se jen tak nezapomene..... (17.05.2022)

Geniální Svěrákův scénář, výborná a nedoceněná Smoljakova režie, vynikající Uhlířova hudba. Vránův životopis zní dnes takto: po škole jsem se vyučil knihkupcem, nastoupil jako knihkupec, pak nastoupil do nápravného zařízení, pak nastoupil jako druhý houslista do Pražské filharmonie a jsem stále druhý houslista Pražské filharmonie. Bývalý knihkupec a falešný vrchní Darek Vrána v pětasedumdesáti letech nemá už tak pevnou ruku a jeho smyčec sice trochu chytá stařecký třes, ale to co se naučil v Daliborce ladí stále a pokud se tohle někomu nelíbí, tak jediné co potřebuje je festovní šňůra na prádlo a vzrostlá jabloň. Produkce: FSB (02.06.2018)

Tak jsme vymalovali. - Tak sláva. - Hm, jak jste nás vytopil, tak jsme vymalovali. - Tak to budete mít zase hezký! Vrchní, prchni je možná tím úplně nejlepším počinem, který kdy vyprodukovala slavná tvůrčí dvojice Smoljak - Svěrák. Tomuto snímku by slušela první dvacítka místního žebříčku, protože to je ten nejvyšší možný level filmové zábavy. Dokonalá komedie, která snad nemůže diváky omrzet. Škoda, že to neviděl Prdlavka... (04.08.2017)