Lotrando a Zubejda

Dětštější než Tři Veteráni, ale stále vhodné pro celou rodinu od babiček po vnoučata, a především plné životních mouder a laskavého humoru, tak jak to jenom pan Svěrák umí. Směs klasických pohádek tak trošku jinak, ale ve výsledku moc pěkně sesumírovaná. BTW Jaroslav Sypal konečně nalezl to správné uplatnění pro svůj výraz bezelstného idiota, který jsme se naučili tak moc nenávidět v "komediích" o majoru Meisnerovi, a to je samo o sobě důvodem k menší oslavě:) Já zkrátka nemůžu jinak - 80%, a možná že bych se dal přesvědčit i o víc. (20.05.2009)

Není to až tak povedená pohádka, a to z mnoha důvodů. Svěrákova snaha přetvořit si scénář k obrazu svému, tady vyznívá těžkopádně a z toho všeho se vytratil i vtip. Režie ostříleného Karla Smyczka je nepříjemně televizní a zcela se míjí s hravým pojetím scénáře a je vidět, že Smyczekovi zrovna pohádky dvakrát nesedí. Záchranou jsou hlavně herci a trio Seidlová, Zedníček a Strach hrají spolehlivě. Díky nim se to dá přetrpět. A nakonec zjistíte, že to byla mile naivní podívaná. 60% (29.10.2009)

Jedna z pohádek, na kterých jsem byl i v kině a která mě natolik okouzlila, že si z mého pohledu zaslouží čestné místečko vedle takových velikánů jako Byl jednou jeden král a dalšími Werichovskými pohádkami. K tomu ta nádherná hudba od pana Uhlíře. Mám ji i na kazetě pouze na poslech a když jsem byl malý, tak jsem ji poslouchal dost často. Vypráví ji Zdeněk Svěrák a to se velice dobře poslouchá :-)) 100% (15.09.2009)

Tohle je veliká, veliká škoda. Celých deset let, od natočení Princezny Jasněnky, tedy poslední snesitelné české filmové pohádky, jsem čekal, komu se konečně podaří navázat na naši bohatou pohádkovou tradici. Zdeněk Troška nepochopitelně upadl do smrduté novácké šmíry a zdá se, že si tam spokojeně rochní a hned tak nevyleze, Zelenkova Nesmrtelná teta byla vrchol průměrnosti, a tak jsem poslední naděje vkládal do Zdeňka Svěráka. Bohužel pan Svěrák, můj nejoblíbenější český "filmař" vůbec, si neuvědomil nejdůležitější pravidlo - že natočit geniální pohádku lze jedině tehdy, když ji člověk nedělá primárně pro děti, ale spíš pro dospělé. Důkazem toho, že jedině tak to funguje, jsou nejen jeho Tři veteráni, ale další geniální české pohádky jako Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna, Princové jsou na draka, Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty a další. A tak namísto dalších Tří veteránů jsme se od pana Svěráka dočkali díla, které se nese spíš v duchu jeho a Uhlířových seriálových zpívánek pro děti, navíc poněkud televizního a malinko toporného. No nic, nezbývá než doufat, že se někdo konečně chytne za nos a praští přes kapsu a natočí pohádku sice pro děti, ale ne dětinskou. (13.12.2004)

Když jsem to teď po letech viděl znovu v telce, ověřil jsem si, že to je fakt vtipné (byť je to někdy humor poněkud trapný, jak je u Svěráka zvykem), obsazené dobrými herci, a ty písničky jsou taky fajn, byť bych si je tam dokázal odmyslet (nikdy jsem nebyl velký příznivec zpěvu v pohádkách). Každopádně o své místo u českých reprízovaných televizních Vánoc se to určitě bát nemusí, a až to časem ještě trochu zestárne a tvůrci pomřou nebo se odeberou do důchodu, bude to nejspíš už mít status kultovní klasiky. (28.12.2021)