The Doors
The Doors
The Doors
The Doors
The Doors
Režie:
Oliver StoneKamera:
Robert RichardsonHrají:
Val Kilmer, Meg Ryan, Kathleen Quinlan, Kyle MacLachlan, Frank Whaley, Kevin Dillon, Michael Wincott, Michael Madsen, Josh Evans, Costas Mandylor (více)Obsahy(1)
Ztvárnění osudů slavné skupiny The Doors a zejména jejího zpěváka Jima Morrisona, který žil nespoutaným životem, zemřel v pouhých sedmadvaceti letech a stal se legendou. Vynikající herecký výkon Vala Kilmera v hlavní roli je doprovázen skvělou hudbou a nechybí ani největší hity The Doors! (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
Recenze (571)
Život a pád jedné legendy - aneb: kdo s čím zachází, tím také schází... Ale hudba je to milionová. ()
Nemám slov. Vala Kilmera to vystřelilo tím správným směrem. Režie, scénář a hlavně hudba vše na jedničku. Love me two times, Jimmy! ()
Filmová biografie o jednom výborném zpěvákovi, který snad nebyl ve svém životě hodinu v kuse střízlivý...S tím se opravdu neztotožňuji a vůbec mi to nepřijde zajímavé...Ve své době to ovšem byl živoucí bůh-rebel a jeho "protestní" koncerty musely být lahůdkou...Krásná hudba, výborný Val Kilmer, dobrá Stoneova práce..;)The End.. ()
Absolutně výborný snímek o skupině "The Doors". Který popisuje skupinu, ale hlavně život Jimiho Morrisona, který byl opravdu umělec !!! Byl odvázeaný, kreativní, geniální, bizardní - prostě takový blázen i bůh v jednom, ale to jen na povrchu (díky showbyznysu) Jinak byl velmi citlivá bytost.... Prostě krása :)) _____Val Kilmer jak kdyby se pro tuhle rodi narodil_____ A hudba od Doors taky skvělá ! ()
Dokonalá harmonie, Šokující pohled do života jednoho z nejlepších umělců 20. století. Když v úvodu odstartovala legendární píseň Riders on the storm, polil mě nezapomenutelný pocit, který mě vydržel až do konce filmu. Jedinečný filmový úkaz. ()
Film zraje jak vino. ()
Téěř legendární záležitost. Val Kilmer zaexceloval neuvěřielně. Hotovo. Fantastické. Pokud máte rádi DOORS, tak je tenhle film čirá povinnost ()
Klaním se Valovi, protože to, co předvedl je skvělá práce a nikdo by se na místo Jima nehodil víc, než on. Je neuvěřitelné, jak Morrisona bezchybně napodobil. Všechny pohyby a zpěv jsou přesné. Oliver Stone dokázal to, co se povede málokomu. Dokázal dost dobře zfilmovat knihu. Ohromila mě scéna v poušti, ta se mi neuvěřitelně líbila a asi pětkrát jsem si ji pustila znovu. A kdo byl vlastně Jim? - byl to básník, zpěvák, textař, věčný rebel plný drog a skandálů, ale pro mě hlavně neuvěřitelná osobnost. Člověk, který poznal sám sebe a své možnosti. Ne, nikdo už nikdy nebude jako on. Jim Morrison je prostě legenda, která je věčná a já ho obdivuju a The Doors miluju! ()
Kámen, Dórsy, drogy, teď! Aneb jak si nainstalovat pod kůži trip do duše bohéma jakým byl Jim Morrison. Nevím čím vším dávkoval pan Šutr pana Kilmera, ale pod jeho taktovkou Val válel jako nikdy! Jedinou výtkou se mi jeví stopáž, kvůli které působí některé scény opakovaně. Na dojezd je soundtrack či alba The Doors jasná volba, hudba je dokonalá.... ()
Ako hudobný film to Stone natočil majstrovsky. Ako film o kapele Doors ktorú nijak zvlášť nemám v obľube mi to prišlo miestami dosť nudné až "patogénne" otravné, obzvlášť tie halucinogénne pódiové Morrisonove vystúpenia, kde si musíte jedine dať LSD alebo utiecť aby ste to prežili. (2,5*) ()
Rychlá cesta ke slávě a pak tvrdý pád až do hrobu. To je příběh Jima Morrisona. Mám rád jeho písničky, ale květinový období není nic pro mě. Stone to natočil slušně, ale nemuselo to být tak dlouhé. ()
Rockový příběh inspirovaný životem prvního opravdového rockera Jima Morrisona. Nejpovedenější rockový film... atmosféra začínajícího rocku, životní názory hlavní postavy, vše je vykreslené dokonale a s neskutečným nábojem. Film podkreslují výborně vybrané písně The Doors (a jiných... např. Velvet Underground), nadčasové kapely, která se nespokojila se všudypřítomnou hipísáckou vlnou v muzice a vytvořila vlastní nestárnoucí styl. Stvořili rockovou legendu. Zároveň obrovským dílem přispěli ke změně společnosti od upjaté kariérní společnosti 50. let (kdy měřítkem dobrého života byla velikost domu, velikost platu, počet aut, míra poslušnosti manželky a bělost plotu) k naprosto uvolněné společnosti 70. let (kdy dobrý život představovaly návštěvy rockových koncertů a celkově užívání si pohodového života). Všechno tohle ze zmiňovaného filmu na diváka vyloženě sálá. Pro připomenutí krásných časů dnešnímu opět kariérnímu světu a pro morální podporu dnešnímu postmaterialismu a několika málo zbylým rockerům je tento film ideálním dílem. ()
Přestože byl Val Kilmer jako Jim Morrison úžasný, nechal mě film The Doors naprosto chladným a zdaleka nezpůsobil TEN příval emocí, který na mne dolehl po skončení Raye s Jamie Foxxem, takže vyšší hodnocení nepřipadá v úvahu, což je mi skutečně líto... ()
Asi životní výkon Vala Kilmera. Ale sorry, první zkouška a hned se hrajou bez chyby 2 největší hitovky doors přesně jako na nahrávce, ani kapela jako doors by tohle nezvládla. Tohle prostě chvíli trvá. Jinak film je výborný ztvárnění Morrisona je zajímavé, ale mohlo by se to více točit i kolem ostatních členů, protože s tvrzením "You are the Doors" nesouhlasím. ()
Film o člověku, který si opravdu uměl užívat života. ()
No ale ten Kyle MacLachlan s tou parukou... Jinak dokonalé ()
Tento film ma zaujal svojou krásnou filmárčinou. Pre mňa zvláštny režisér Oliver Stone natočil vynikajúci životopisný film o geniálnom, ale bláznivom spevákovi Jimovi Morrisonovi. A tu ma tak napadá taká myšlienka - prečo tí najlepší hudobníci, speváci žili takým bláznivým, bohémskym, nezmyselným životom? Je to pre mňa nepochopiteľné, lebo takú úžasnú hudbu, akú vytvorili napríklad Jimmy Hendrix, Marián Varga, Falco, Morrison, Pink Floyd a mnohí ďalši a pritom všade sú drogy, alkohol, sex, neviazané správanie. Sila. No vrátim sa k filmu - Val Kilmer sa doslova vžil do úlohy Morrisona a bol to vynikajúci výkon. Taktiež Meg Ryan bola super. Výborný film. ()
Na tenhle film sem se těšil. Film o rockový kapele a jednomu z nejznámějších a nejůspěšnejších rockových zpěváků. Fantastické. Já osobně mám nejraději rock takže to je pro mě hudebně úplně strhující. Příběh je skvělý (podle skutečné události), strhující a napínavý. Dále skvělé herecké obsazení a velmi dobré herecké výkony. Tenhle film je prostě bez chyby! ()
Presne tak si predstavujem sex, drogy a rock'n'roll. Nie som žiadny Doors-maniak, jedno ich CD síce mám ako povinnú výbavu domácnosti, ale dosť dlho naň sadá prach, životopisné filmy ma nudia, ale tu som sa určite nenudil ani päť minút. Šesť rokov Jimovho života ubehlo za tučné dve hodiny filmu jak-by-smet, o skupine som sa nedozvedel skoro nič, zato o Jimovi aj najtajnejšie zákutia. Možno mal byť názov filmu mierne poopravený a možno ani nebolo všetko tak, ako to režisér ukázal, ale srať na to, nie je to učebnica dejepisu, ale film, čo má diváka zabaviť. Scéna z oslavy vďakyvzdania jedna z najzábavnejších: Doprdele. Serem na to. Zbaštíme ho. ()
Související novinky
Není Kravitz jako Hendrix
Se životopisnými snímky se poslední dobou roztrhl přímo obrův pytel. Kinohity Frida, Walk the Line, Capote, Ray a starší neméně úspěšné Doors, Elvis Presley nebo Great Balls of Fire! se prostě musely… (více)
Po nečekaném úspěchu Bohemian Rhapsody v roce 2018, kdy lidé byli schopni opakovaně navštěvovat kino a nechat se dokola ukájet ve své době bezpochyby funkční, z dnešního pohledu však na jistotu hrající naleštěnou podívanou, vznikl hlad po dalších životopisných filmech o hudebních ikonách. V reakci na queenovskou mánii začaly rychle vznikat další tituly a ty předešlé se z dobrého důvodu začaly po mnoha letech vracet do kin, což je případ i The Doors. Film, který na počátku 90. let velký potlesk nesklidil, kritiky ho přijaly ve většině případů vlažně a výdělek se dá označit za tragický, v dnešní době je to však velmi potřebné zrcadlo všem současným biopicům a možný popud k tomu, aby tvůrci dané látky začali pojímat trošku jinak (což se naštěstí děje, Rocketman a Elvis tomu prokazatelně dostáli). The Doors je totiž naprosto unikátní průnik do duše Jima Morrisona stylem, který je pro Olivera Stonea typický, tedy specificky stylizovaný, na všech frontách dráždivý a naprosto osvobozený od všech nároků, které diváci po těchto filmech vyžadují. The Doors je jedna velká hypnotická výprava do fantazijního světa podobnému USA v druhé polovině 60. a začátku 70. let, jehož všepohlcujícím maskotem je Jim Morrison, rockový bůh, ješteří král, bohémský básník, následník dionýsovského učení a bytost, jejíž životním posláním je nebezpečné balancování na hranici mezi světskou existencí a přitažlivou smrtí. Cílem tohoto filmu není obecné ztvárnění dnes už přežité trojčlenky sex, drogy a rokenrol, ani pravdivé pojednéní o životě a díle jednoho hudebního velikána, ale ve stylu dávných kronik a tisíce let starých příběhů je jeho úděl převyprávět a co nejvíce posílit mýtus o člověku, který se svou kapelou tvořící zvukově nenapodobitelnou hudbu vnesl svěží závan temnoty a vše požírajícího charismatu do dobové komerční sféry definované populární sytými barvami oplývající psychedelie. Pro tyto účely Stone přesně věděl, jakými prostředky toho dosáhnout a ne nadarmo to působí jako jeden nekončící fever dream, který diváka může v mnoha situacích srát svou účelovou sebezahleděností a přehaností. Všechny ty nekomfortně působící záběry v nichž si (jak Jirka Flígl ve svém komentáři trefně shrnul) kamera hraje s různými úhly a rychlostí ještě intenzivněji zkresulíjící realitu v kombinaci se snovými pasážemi a temporytmickou neposedností dávají za výsledek nesnadno stravitelnou epopej o jinak archetypálním příběhu turbuletního vzrůstu a pádu člověka, jehož doba semlela k nezastavitelné sebedestrukci. The Doors těmito prostředky dokáže naprosto dokonale pochytit samotnou podstatu hudby skupiny a ještě posílit všechny pocity, které posluchači už tak sama předává (celá sekvence s The End je fenomenální, Stone jen v ní ukazuje, že pochopil, o čem tvorba The Doors je a jak nejlépe jí divákovi audiovizuálně naservírovat). Fascinující pro tento jinak silně přikrášlený film je z mého pohledu práce s autentičností a to na úrovni ztvárnění konkrétních osobností. Samozřejmě že si všichni nejvíce pamatují strhující výkon démonického Vala Kilmera, jehož vzhled a pěvecké schopnosti se dokážou vyrovnat samotnému Morrisonovi, ale chválu si zaslouží mimo zbytek kapely také další dobové osobnosti. Mám na mysli třeba Nico, okouzlující německou femme fatal, která na debutové desce The Velvet Underground sekundovala svou atypickou barvou hlasu chrapláku Lou Reeda a stala se i svými sólovkami jednou z předních tváří dobové alternativní scény nebo světoznámý Andy Warhol, už ve své době kultovní umělec, jehož výtvarný styl, vizáž a až vizionářské myšlení a tvorba se stala nedílnou součástí a pomyslným mostem mezi mainstream popkulturou a undergroundovým podhoubím. Autentičnost filmu u osobností však nekončí, The Doors také perfektně vystihuje atmosféru důležitých míst jako prestižní hudební klub Whisky a Go Go, v jehož zakouřených zdech a na rozvrzaných pódiích se budovala hudební historie západního pobřeží, v New Yorku se nacházející Hotel Chelsea, který ve svém zlatém věku ubytovával spoustu kulturně důležitých osobností od umělců po filmaře (včetně Miloše Formana) a hudebníky, či v neposlední řadě Warholovo umělecké zázemí The Factory, místo držící si auru svého zakladatele, v níž mohli umělci přetvářet své sny v realitu a plně popustit uzdu své nekončící kreativity. Aniž bych to zpočátku čekal, tak The Doors je pro mě bez sebemenšího přehánění skutečně zásadní film, který mě po dlouhé době neskutečně pohltil, v každém okamžiku fascinoval a působil na každé moje smysly a vjemy, což ještě umocnila možnost vidět ho na velkém plátně (kde dle mého skromného názoru funguje nejlíp a divák ho díky němu dokáže docenit tak, jak si zaslouží). Je to film, který je přesnou definicí mé lásky k hudbě, který zcela perfektně dokázal otisknout na plátno to, jak nepopsatelně na mě hudba působí, jaký nekonečný přísun těžko popsatelných emocí a myšlenek ve mě vyvolává, co pro mě znamená a jak tvoří asi nejdůležitější součást v mém jinak všedním a nudném životě, což se žádnému jinému filmu zatím nepovedlo a mám takové tušení, že se to žádnému dalšímu ani nepovede. () (méně) (více)