Gauneři

"Proč zrovna já musím být pan Růžový??" Film stojí a padá na naprosto luxusních hereckých výkonech. Jinak je to příběhově o ničem. Michael Madsen je v něm tak podobný Elvisovi, že bych se nedivila, kdyby z toho rádia, které si k tomu řezání ucha a pálení čarodějnic pustil, zazněla písnička I got stung. On by si ji k zamýšlenému mučeníčku zazpíval a já bych se asi skácela smíchy z gauče. (27.02.2020)

Na debut (a jako předehra k Pulp Fiction) to není špatné, je mi to hodně sympatické tou komorností, postupným objasňováním, co se při loupeži seběhlo, i záhadou, kdo zradil, a taky zábavnými dialogy, zajímavými herci a stopami Hongkongu v DNA (střelba obouruč, mexican stand-off...) Ale že by mě to - ve své době i s odstupem - sejmulo, se říct nedá. (10.01.2016)

Počátkem 90. let filmový svět naplno objevil génia Quentina Tarantina a kinematografie už nikdy neměla být stejná. Mistr pastiše začal ke zděšení publika i kritiků servírovat znepokojivě násilné výjevy, od nichž nelze ani dnes odtrhnout zrak. Více zde. (03.04.2007)

Před nástupem Tarantina se točily buď velkorysé, akademicky precizní bijáky, jako byla série "Kmotr" nebo "Tenkrát na Západě", nebo levná a mizerná béčka, která se nedala brát vážně. Tarantino přinesl do kriminálního filmu novou energii, vulgaritu, zajímavé charaktery - jeho hrdinové jsou sbírkou nejrůznějších psychopatů a parchantů nejhoršího zrna - a především vrátil kriminálnímu filmu zábavnost a přitažlivost pro filmové fanoušky. Už v Tarantinově prvotině se objevují prvky typické pro jeho rukopis - střídání časových rovin, hláškovitost, násilí pojaté jako zábava a provokativně popkulturní směs hudebních motivů. Ve svých počátcích znamenal Tarantino výrazné oživení a jeho první filmy mám narozdíl od posledních kousků opravdu rád. Pokud můžu Gaunerům něco vytknout, tak až příliš krátkou stopáž - tahle gangsterka mohla být klidně o půl hodiny delší a divák se mohl seznámit i s osudy zbylých členů gangsterské partičky. Levný snímek, který bodoval díky výbornému obsazení a provokativnímu obsahu. Celkový dojem: 90 %. (22.10.2008)

„Neměkni mi tady. Nic nevědí. Vědí hovno. Neublíží ti. Jsi zkurvenej drsňák. Uvěří ti každý zkurvený slovo, protože jsi supertvrdej.“ Po dřívějších 3 zkušenostech s Tarantinem jsem o jeho tvorbu ztratil zájem. Po dlouhé době se ve mně přece jen něco zlomilo a rozhodl jsem se o „restart“. A co jiného si na úvod vybrat než jeho celovečerní prvotinu. Škoda, že jsem to neudělal už dávno a nedal pro naše první filmové setkání přednost právě tomuhle dílu. Už úvodní „vatová“ debata o významu písničky Like a Virgin a spropitném pro servírky mě slušně rozesmála. Pak se děj přenesl do opuštěného skladu, kde všem tekly nervy, jeden podezříval druhého a nikdo nevěděl, co se vlastně stalo (anebo ne?) a já se přistihl, že mě to zatraceně baví, a skládání si v hlavě, kdo je vlastně kým, mi přišlo velmi osvěžující. Navíc se podařilo i obsazení, nejvíc se mi zamlouvali Roth a Buscemi. O to víc mě zamrzel vyloženě špatný konec, „přiznání“ i „rozstřel“ se hrubě nepodařily. Přesto Gaunery, které hodnotím silnými 4*, vidím jako důvod pokračovat v „restartu“. (27.05.2018)