451° Fahrenheita

Skvěle promyšlené sci-fi s překvapivě dobře pasující noirovou atmosférou (Truffautovo okouzlení Hitchcockem se zkrátka nezapře). Výrazně k ní dopomáhá postava Montagova šéfa, vedoucího naprosto absurdní spiknutí vůči knihám (to mi přišlo nejdříve zvláštní, ale pak jsem se na to nedíval až tak polopaticky). Sice až na výjimky (mj. Kytice, Vyšší princip) vůbec nečtu, ale během filmu se stalo něco, co jsem nečekal - i přes rezervovaný postoj k literatuře mě obestřela hrůza z toho, jak se skupina požárníků zachovala k tomuto druhu umění. Mrazilo mě i z té ovlivnitelnosti pomocí médií - je nadčasová, akorát televizi postupně nahrazuje třeba internet, ale stále hodně lidí si čte periodika typu Blesk a věří slibům českých politiků. Sice tato manipulace byla působivější ve filmu 1984 (úvodní kolektivní zpěv), ale i přesto hodně zapůsobila. Tento film je dle mě zajímavý i z filmařského hlediska - během sledování jsem si vzpomněl na pár novějších filmů, které nezapřely inspiraci právě tímto filmem, resp. Bradburyho předlohou, mimoto s takovým Brazil je podobný i třeba tím vztyčeným prstem k společnosti, především té konzumnější části. A nejkrásnější na celém dílku je, že nebylo za celý film použito jediného efektu... Tleskám panu Truffautovi, který u mě stoupá čím dál výše. (04.10.2009)

Sci-fi a Truffaut? Proč ne? Jeden z jeho nejlepších filmů. (04.04.2010)

Nadcasove dilo, ktere nenudi ani po temer 50-ti letech. Velmi stylove prostredi a krasna Julie Christie ve dvojroli. Vidno, ze Truffaut se ve svem prvnim barevnem filmu vyzil a vytvoril krasne barevnou mozaiku. Vyborne bylo obsadit pozarniky do nove role: "Mami, pozarnici! Asi jedou zalozit pozar"... Herecky projev Oskara Wernera me ale nebavil... (09.07.2012)

Vytržené z kontextu - bez jakéhokoliv bližšího osvětlení širších souvislostí, které by umožnilo pochopení SYSTÉMU. Doba Temna může nastat kdykoliv a kdekoliv, ale bez přiblížení principů fungování dané společnosti se mohou zdát její zákonná opatření poněkud kontraproduktivní. Zákaz uměleckých děl jako jsou knihy, divadelní představení, filmy, sochy nebo obrazy by mohl z hlediska vládnoucí elity sloužit svému účelu, ale naprostý zákaz tištěného či psaného slova nedává žádný smysl, neboť účinně vymývat mozky lze za pomoci vhodně zvoleného textu zrovna tak jako prostřednictvím televizního vysílání. Chápu, že jde o určitou alegorii, ale v téhle podobě mě vůbec neoslovila. Neporovnatelně ucelenější obraz společnosti poskytli svého času kupříkladu "Brazil" Terryho Gilliama z roku 1985 nebo "Equilibrium" Kurta Wimmera z roku 2002 ... 2,5* ... P.S.: Jak to, že uměli ČÍST ? Kdo je to naučil ? A kdo z vás by byl schopný naučit se nazpaměť text nějaké (v lepším případě oblíbené) knihy ... slovo od slova ? A na úplný závěr ještě drobná kontrolní otázka: Měli byste po tak heroickém výkonu k předmětné knize ještě kladný vztah ? (10.07.2012)

I Orwell měl své nástupníky a jedním z nejznámějších je rozhodně Ray Bradbury, který ve svých 451° Fahrenheita představuji utopickou společnost, kde je čtení knih nežádoucí a samotné jejich držení je přestupkem proti pravidlům. Jednotky hasičů nehasí požáry, ale naopak zapalují nalezené stohy knih. Námět rozhodně zajímavý, ale Truffautovo zpracování z let šedesátých řádně zestárlo, takže bohužel dokáže působit také hodně směšně. Docela se divím, že se tohoto námětu nechopil v dnešní době někdo schopný, kdo by dokázal vytěžit tuto utopickou hitovku na maximum. (20.01.2023)

Rozprostřený, vědecko-fantaskní a vizuálně pestrobarevný pohled do (ne)daleké budoucnosti, v níž není prostor pro psané slovo aneb „ochutnat“ plody zakázaného ovoce je přeci tak lákavé… Ukázka futuristického, z části absurdního světa, v němž jsou knihy nemilosrdně likvidovány v plamenech ohnivého žáru. Setkání s tajemnou neznámou změní postoj hasiče Montaga, který již nehodlá slepě přihlížet ničení tištěného bohatství a při jedné z akcí zachrání knižní klenot. Tímto gestem a pozdější rebelií dává stádovité společnosti najevo nesouhlas s jejím prapodivným konáním. Je nucen opustit tento bizarní svět. Utíká, míjí hranice a najednou se ocitá v jakémsi imaginativně snovém knižním ráji. Potkává zhmotněné literární postavy, figurky prahnoucí po magii knih a „chuti“ poznat příběhy uvnitř sepsané. Fantazijně pojatá paralela vykreslená zpomalenými a detailně se přibližujícími záběry, sytými filmovými kulisami s křiklavě červenou „vizáží,“ jemným střídáním barevných filtrů a celkovou skladbou, dává prostor pro vlastní interpretaci. Zároveň vytváří vědomý apel, abychom si nepřestali vážit tištěné kultury, bez které by se lidstvo potýkalo se vzdělanostní prázdnotou. (09.06.2013)

Zpracování literární klasiky s osobitým výtvarným stylem, který je současně spojnicí s aktualizující dobovou společensko-kritickou rovinou. Kdo by si před telestěnou nevzpomněl na polistopadové seriály ? (11.06.2013)

Velice zajímavý sci-fi film, kterému dominuje scénář, režie a hudba. Výborně vystižená atmosféra, skvělí herci. Nadprůměrný Truffautův film (ale ne nejlepší). Možná trochu zastaralé efekty nemohou zastínit myšlenku filmu - 5*. (13.12.2008)

S hanbou přiznávám, že jsem spíš komerční divák a tak jsem se na tento film podívala jen tak pro zajímavost. K mému překvapení jsem vydržela až do konce a to přes jednoduchý děj, skromnou výpravu a toporně a bez emocí hrající herce. Film je originální jak námětem, tak i jeho ztvárněním a skvělou hudbou. Čas sice zapracoval na aktuálnosti vize o budoucnosti, jakou měli jeho tvůrci před 46. lety, ale sugestivní atmosféra strachu byla dokonalá a myšlenka manipulace s lidmi pomocí televize a dalších médií je aktuální i v současnosti. Knihy dnes není třeba pálit, protože je likvidují jejich vysoké ceny, lidská pohodlnost a množství vydávaného braku, který by si zásah pátera Koniáše určitě zasloužil. Věřte bývalé vášnivé čtenářce.. (10.07.2012)

To byly časy, když jsme s klukama na základce mlátili máničky, co si o přestávkách četli místo toho, aby s náma pálili žvára na hajzlíkách, kde docházelo k prvním společným onaniím. S jakou láskou vzpomínám na tyto dětská léta, kdy jsme, místo učení se, utíkali před robustníma učitelkama a žalovali na sebe pomocí dopísků v ředitelně, kde pan hlavní Mgr. Zmrd přes svůj bachor (a knihu, čepec a slez, ty krávo) neviděl ani na stůl. Ládoval se xaraxama, prozacama, barbiturátama, deprexem i dalšíma toxickýma neřádama a byl tak mimo, že jednou vzal hasící přístroj a uhasil celou školu, kterou před tím zapálil. Byl jsem zdrcen, protože život bez kruté školy byl mým snen. Utekl jsem, ale nikdy jsem mu to nezapomněl a celou tuto historku se naučil nazpamět, abych ji mohl vykládat dalším generacím. Pamatujte má slova a zapamatujte si ji také, protože až jednou paní Pohlová zruší ty internety, tak si ve svých chyších budem moci vyprávět jen tyto již dávno zapomenuté báchorky. Jo, tehdá... (06.03.2013)

Bohužel, předlohu jsem zatím nečetl, takže (bohužel) nemám s čím srovnávat, ale sakra, na tu knihu já se chystám už dlouho! A film, i když mě lehce zklamal, ale to je asi dáno tou předlohou, neboť natočeno je to naprosto fantasticky, se mi líbil. A taky aby ne, když je to příběh o tom, jak si jeden člověk zamiluje něco tak krásného, jako jsou knihy, které předtím pálil, což mi při těchhle scénách fakt rvalo srdce, ale je to film s poselstvím, není to hloupé a ten závěr to geniálně podtrhl a potvrdil. A co mě zaujalo a na tom filmu se mi líbilo, je ten dojem toho, že se to neodehrává v budoucnosti, ale v přítomnosti, a to jak v přítomnosti naší, tak samozřejmě hlavně v "přítomnosti" roku 1966 - ale to je nejspíš naschvál a je to tak dobře a pocit z filmu to ještě umocňuje. A herecké výkony byly sakra podivné i když rozhodně ne špatné. I přes to všechno mi tohle sci-fi ale úplně nevyhovuje - je to možná tím, že existuje tématicky podobné 1984, na které má prostě máloco. Ale působivé to je a to je hlavní, takže 83%. (20.05.2015)

Knihu jsem četl vcelku nedávno... ehm, měl jsem obavy, bo promítnout Bradburyho geniální předlohu na plátno chce notnou dávku odvahy. Ale tahle Truffautova adaptace, musím uznat, přesáhla mé očekávání (očekávání jsem vlastně neměl, je nutný k filmu přistupovat s nulou - buď to bude dobrý, nebo nebude). Oproti knize je zde mírně pozměněná návaznost jednotlivých událostí a "vztahy", avšak pochmurnosti neubírá a spíše dělá film koukatelnějším. Tvůrci z toho vytřískali maximum a já můžu dát jedině palec nahoru. (16.07.2020)

Vysoké hodnocení dávám hlavně z úcty ke knižní předloze, která je velice působivá a řadím ji k mým nejoblíbenějším knihám vůbec. Ale film bohužel a logicky už tak dobře nedopadl. Převést takovouto knihu na plátno je vždy oříškem a přeci jen zub času se na této klasice podepsal velkou měrou. Triková stránka či dialogy nesnesou přísné měřítko dnešních dní a působí spíše naivně i přes skvělý námět. Proto se už těším na remake, který by měl přijít do kin někdy v příštím roce. Samotný film bez znalosti Bradburyho díla bych jinak hodnotil 3 hvězdičkami. (19.05.2006)

Další pojednání na téma nebezpečí totalitních režimů. Tentokrát vcelku zajímavě a komplexně pojato. Minimalistická stránka filmu vyloženě prospívá. Bavil jsem se, ale stejně, některé ty mašinky a efekty mě prostě bily do očí a tak jsem si poselství filmu nedokázal plně vychutnat. (05.02.2009)

Veľké plus (+) námet a myšlienka (posolstvo) filmu. Mínus (-1*) za hercov (vôbec mi nesadli - nepáčili sa mi). (21.06.2010)

Bradburyho vize je v pravdě geniální, jak díky nádhernému jazyku a živému příběhu, tak i díky přesvědčení, že totalitní režim budoucnosti neuchopí vládu převratem, ale kvůli pohodlnosti člověka a jeho rezignaci na kritické otázky ohledně kvality života. Společnost se cítí svobodná a spokojená, ve skutečnosti je krutě omezovaná a v dobrovolném otroctví. Zdrojem těchto myšlenek byla obava z možného vývoje mccarthismu Ameriky 50. let do autokrativní vlády. Truffautovi se podařilo tuto myšlenku převést na stříbrné plátno prakticky bezezbytku, a použil k tomu i stejného symbolického jazyka, jakým se pyšnila předloha. Strohost, čistota obrazu i výpovědi, minimum herců a žádné zbytečné dialogy. Všechno ve filmu je podřízeno snaze vyprávět příběh, s důrazem na co největší naléhavost poselství. Herecké výkony jsou tak minimalistické, až jsou téměř neexistující. V rámci dystopií je to jedna z nejlepších adaptací vůbec. (01.06.2012)

Ano, Fahrenheit je klasika, jistě se může postavit vedle dalších totalitních flicků s přesahem (Brazil, THX 1138, 1984), ale bizardní francouzská vize velmi zastarala a v dnešní době bych preferoval jiného favorita. Btw: překrásný hudební doprovod od Bernarda Herrmanna naopak nezástárl ani o chloupek. 60 % (12.08.2012)

Láska ku knihám už nikdy nebude filmovo tak brilantne vyjadrená. (25.03.2013)

Nevěřím, že se to Bradburymu líbilo. Ten film první jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četl. Opomíjí spousty důležitých věcí a přidává zbytečné a nesmyslné zápletky navíc. Ani ten konec není podle předlohy. Všichni, kdo to tady opěvujete a četli jste knihu, tak jste ji četli asi hodně unavení a nic si z ní nepamatujete, když tady tvrdíte, že se jedná o věrné zpracování předlohy. Nejdená! A to ani v nejmenším! Věřím, že pro člověka, který to nečetl a viděl tohle "dílo", to není tak hrozné, i když je to nuda a herci nestojí za moc. Vykradená mylšenka výborné knihy. Tohle se tedy nepovedlo! (13.05.2013)

Blízká budoucnost není příjemné místo na život. A nebo je. Podle toho, jaký máte vztah ke knihám. Budoucnost vlastními myšlení, a ničemu, co by vlastní myšlení rozvíjelo, jako například knihám, vůbec nepřeje. Čemu ale přeje je represím, a potírání vlastních myšlenek, a hlavně zničení všeho co kdy bylo napsáno či vytištěno. Montag, jeden z požárníků, jejichž hlavním cílem je pátrat po knihách a jejich majitelích, má ve všem jasno - dokud nepotká jednu milou dívku a na základě rozhovoru s ní se rozhodne jednu knihu uchránit před zničením a přečíst si jí... Je málo filmů, které uvíznou natolik v hlavě, že si i po letech, vzpomenete na to zásadní, co se ve filmu vyskytovalo. A stejně tak je to s tímto filmem - když jsem byl hodně malý, zahlédl jsem z filmu pouze posledních asi patnáct minut, od toho okamžiku mi tato scéna navždy ulpěla v hlavě. Díky ochotným uživatelům čsfd se mi pak podařilo vypátrat podstatu oné scény, a konečně shlédnout tento film celý. A stejně jako velmi podobně laděné (byť mnohem akčnější Equilibrium nebo temnější 1984) se mi i tento film líbil moc. Jasně, ve dvacátém prvním století některé scény působí trochu směšně (televize, ..) ale svoji myšlenkou je film stále nepřekonán. S obavami ale i s napětím čekám, jak se vyvede remake, který by mohl dát myšlence i vizuální punc současnosti - a může to být bomba... (02.09.2013)