Žena za pultem

12/12 Kdo to viděl celé, ví, že jde o rok života jedné prodavačky, která prochází nástupem do nového místa, výchovou svých dvou dětí. Vyrovnává se s bývalým manželem a nakonec získá nového partnera. 12 příběhů odehrávajících se ve 12 měsících je pak také věnováno vždy jedné postavě z Annina okolí. Jde o románový příběh a stejně jako jsou fiktivní jeho hrdinové, tak přistupuji k jeho reáliím. Teoretizovat by se dalo mnoho o tom, jestli zrovna Anna Holubová pracovala v jediné dobře zásobené samoobsluze a jestli taková někdy v Praze vůbec existovala. Dalo by se dojít k mnoha závěrům, včetně toho pamětnického, že jde v podstatě o prodejnu určenou pro cizince, která je ovšem v seriálu otevřená každému. Nicméně je také zajímavé, že při Annině návštěvě jiné prodejny je tato vyloženě vybílená. Osobně si na seriálu nejvíce užívám jednu z vrcholných rolí Hany Maciuchové, která své Olince Škarapesové dala hodně půvabného humoru. Za nejzajímavější tedy považuji její díl, ve kterém se vdává nikoli za svou lásku, ale za vilu a zajištěného manžela. Posvatební hostina následně rozbouřená příchodem Jiřího Hrzána patří do pomyslného zlatého fondu. Pakliže se seriál často hodnotí z principu špatně, je to jen zbabělým souhlasem s něčím, co by tak "mělo být". Lze snad popřít kvalitu výkonů například Vladimíra Menšíka nebo Dany Medřické? Seriál není perfektní, ale jeho slabá místa jsou pouze tam, kde přehrává mladá Jana Boušková jakožto puberťačka řešící své citové problémy skrze členství v SSM. To jsou ostatně jediná místa, která nám, kromě proslovu před Silvestrem, připomínají jiné problémy, než-li jsou ty, které hravě rozlouskne každá hokyně z lahůdek. (20.02.2009)

Výkladní skříň normalizace, která perfektně plní účel budování iluze naprosté dějinné stagnace. Každý den vyjde slunce, pulty jsou plné, před lahůdkami vždy fronta a každý si do prodejny musí vzít košík. Nikdo neprojevuje jakoukoli ambici z tohoto statického žití vystoupit a všichni nadšeně přijímají svoji roli do konce života leštit jablka. Mumraj v přeplněný sámošce vytvářející roztomilé podzápletky typu užírající Stašová nebo mrouskající Hanzlík, je prostě zábavnej. Jakkoli Menšík by tady fakt potřeboval titulky a maskérka na ty postavy musela nanášet pudr zjevně ožralá. Seriál má ale i druhou stránku, temnou, hororovou. Stránku mezilidských vztahů. To je vlastně jediná proměnná v jinak nehybném dějinném prostředí. Zde je přirozené odpočítávat vteřiny od svatby do doby, než manžel ženu podmete, prakticky veškeré trvalé vztahy jsou zde ve větších či menších troskách a na trůnu životní zmařenosti stojí lahůdkářka Anna - Jiřina Švorcová, žena vamp šedé normalizace. Společně s Haničincem vytvářejí bezpečně nejasexuálnější duet v Mléčné dráze. Dvě třetiny vztahu strávený v Haničincově embéčku, neustále se stěhující obočí švorcový, doma retardovaný syn a manipulátorská dcera, k tomu nakýblovaný bujarý exmanžel, který chce zpátky a ona s tím nemůže nic udělat, protože děti ho maj rády. A to jsem se nezmínil ještě o tom, že celý je to natočený pouze v barevné paletě odstínů khaki. Takže ve výsledku je seriál, který měl opěvovat socialistickou normálnost a její malé lidské příběhy, spíše dusivý psychologický horor o tom jak je přirozená neutěšenost v rigidním prostředí ze kterého není jak uniknout. Bravo Dietl! (24.04.2022)

V novinách jsem jednou četl článek o jakémsi malém městečku, jehož obyvatelé sepsali protestní petici, protože chtěli z náměstí odstranit jistou sochu. Stála tam už léta a nikomu nevadila, dokud nebyl její autor (Pavel Opočenský) zatčen a uvězněn a ti obyvatelé argumentovali, že nechtějí mít na náměstí sochu od pedofila. Nevzpomínám si už, které město to bylo, ale tipuju Kocourkov nebo Zvonokosy. Podobně znechucený jsem byl při nedávné mediální inkvizici Jana Kanyzy. Lidi, je třeba oddělovat dílo od umělce. Koho dnes zajímá, že např. Lewis Carroll byl pedofil nebo že Karel Höger kolaboroval s nacisty? Poškozuje to jejich morální profil, ale nic to nemění na tom, že jejich dílo je úspěšné a dobré. A stejně nesmyslné je házet bláto na "Ženu za pultem" jen proto, že ji hrála svým typickým způsobem horlivá soudružka Jiřina Švorcová. Ten seriál není o nic víc nebo míň propagandistický než "Nemocnice na kraji města". Argumentujete, že plné regály zboží a úslužnost zaměstnanců samoobsluhy neodpovídají tehdejší realitě? Samozřejmě budu zcela souhlasit, ale dodám, že jestli si někdo představuje, že úroveň československého zdravotnictví a jeho představitelů v "Nemocnici" se alespoň vzdáleně podobala tehdejšímu standardu, tak je mírně řečeno neinformovaný. Namítáte, že Jana Boušková hraje zanícenou svazačku a Vladimír Menšík bodrého plebejského soudruha, tedy typické nástroje tehdejší propagandy? Samozřejmě máte pravdu, ale dovolte, abych vám připomněl Elišku Balzerovou a Jaroslava Moučku, kteří plnili tutéž funkci v "Nemocnici". To byla prostě daň, clo, které bylo třeba komunistickému vedení zaplatit, aby ten seriál mohl být ve svých hlavních zápletkách a postavách apolitický a zaměřený čistě na vztahy a přiblížení dané profese, o což Jaroslavu Dietlovi vždycky šlo. Zajímalo by mně, zda by to ve vašich očích byl stejný odpad, i kdyby ženu za pultem hrála Jana Hlaváčová, pro kterou to Dietl psal, nebo třeba Jiřina Bohdalová. Ale aby nedošlo k omylu - bez výhrad respektuju, že se někomu zdá ten seriál prostě slabý. Ano. Ale propagandu srovnatelnou s výkvětem typu "Muž na radnici", "Okres na severu" nebo "Chlapci a chlapi" z toho neuděláte, ani kdybyste se stavěli na hlavu. 50% (08.02.2006)

Jedna z dokonalých dietlovek. Je mi jedno, že v konzumu tenkrát tolik lahůdek a potravin nebylo. Seriál je primárně o mezilidských vztazích, a na té úrovni je dokonalý. Vystižena je i atmosféra té doby, a ne vždy a všude jsou pozitiva, objeví se i kritika, samozřejmě uměřená. Filmařsky rovněž není co vytknout a členění podle měsíců roku je podle mne zajímavý nápad. (17.08.2014)

V kontextu dalsich serialu z dob normalizace to neni tak hrozny - dokonce bych stoupla i na tri hvezdicky, kdyby to ke konci nezacalo byt tak nuceny a nudny. Plne regaly nebo usmevave prodavacky zkousnu, serial byl natoceny v urcity dobe a Dietl si nedokazal odpustit svoje "navody", jak by melo vypadat krasne, ruzovoucke pracovni prostredi (je to videt pak i v Nemocnici). Problem ale vidim v postupne nasilne naplnovanych stereotypech, napr. jak tu musi kazdy do chomoutu, a pokud nekdo zrovna nema chlapa/zenskou (ukazkovy priklad je prodavacka Mlynarova), tak je to hned padouch - pripadne po sezdani se i z nejjedovatejsi baby Motlovy stane milounka babinka. Dalsi je rozdeleni roli zen a muzu, podtrhnuty hlaskama Mensika (u nej je to obzvlast tezko snesitelny, protoze sice furt sexisticky hlasi, ale prezentovany je jako nejvetsi sympatak pod sluncem). Krome mdlyho zaveru je pak zoufaly to, co uz tu urcite bylo nekolikrat zminene: podivna pritazlivost Nanynky na kazdyho chlapa, co kolem ni projde, trapne milostne sceny ci klasicky Dietluv "idiot plot" (Nanynka proste nemuze rict svym detem, ze tata je devkar, musi kolem nich chodit po spickach a pak si nicit zivot, slzicka mi az ukapla). Na druhou stranu se mi libi hra s narativem, mnozstvi zajimavych a dobre napsanych charakteru (jen me mrzi, ze tam nebylo vic Hrzanova motorkare, skvela postava) a vubec odvaha natocit serial s zenou v hlavni roli + postavou, ktera se nechova uplne podle socialisticke prirucky. (09.11.2014)