Krotitelé duchů II

„Myslela jsem, že ty košile jsou špinavé.“ - „Mám víc než 2 druhy prádla. Já nemám jen čisté a špinavé. Mezi tím je řada odstínů.“ Dvojka Krotitelů duchů patří určitě k těm zdařilejším z filmových pokračování. Nikoho asi nepřekvapí, že se v ní maximálně využívá konceptu divácky úspěšné jedničky. A pořád to funguje. Sice menší úbytek humoru divák pocítí, ale zase mu to tvůrci vrací zlepšením triků, efektů a vůbec vizuálu (takže v tomhle ohledu jsem už tolik netrpěl jako u jedničky). Film těží i z toho, že se stará známá parta sešla v kompletním složení, přičemž znovu perlí (Bill Murray je se svým starým mládencem stejně kouzelný jako v jedničce, ne-li dokonce víc) a přijde mi, že o něco málo větší prostor dostává Sigourney Weaver, s níž přichází i trocha té romantiky. Morální apel spolu se symbolem v podobě nejmenované sochy neruší a já celkově končím znovu na slušných 4*. „Teď testujeme pozitivní reakce.“ - „Jakým způsobem?“ - „Zpíváme tomu, povídáme si s tím a snažíme se to povzbuzovat.“ - „Ale zatím s tím nespíš, že ne?“ (28.07.2019)

V niečom je ten film istejší, ako jeho predchodca. Postavy síce neprešli žiadnou výraznou zmenou, ale čo sa týka príbehu snaží sa byť trošku iný. Hoci len v expozícií. Potom to postupne prechádza do zaužívaných žánrových klišé, kde sem tam prekvapí nápad ( socha slobody). Fikčný svet v tomto prípade funguje a dá sa na ňom pobaviť. Dokonca evokuje miestami pocit, že by sa žiadalo do toho sveta ešte vrátiť, hoci by sa mi žiadal premyslenejší koncept, vďaka ktorému by sme sa mohli dozvedieť o množstve vecí trošku hlbšie. Lenže rovnako ako v prípade prvej časti, aj tu som trošku prespal dobu. Hoci je to stále pozerateľné, mňa osobne to už nemá veľmi čím zaujať. Hoci veľmi oceňujem výkon Moranisa a Ramisa. Tí sa mi páčili asi najviac. Uvidíme ako si s látkou poradí syn Jason. (09.09.2021)

Pokračování, na kterém je vidět, že nevzniklo pro peníze. Nápadů už sice nebylo tolik, ale jejich pokles je v řádu jednotek. Díky přítomnosti skvělého Petera MacNicola navíc obsahuje hodnotu, kterou se první díl pochlubit nemůže. A některé scény mě děsí dodnes "Dorazil Titanic + svítící oči + hlava v obrazu". Dětská láska, kterou bych nemohl za nic zkritizovat. (27.05.2008)

Jednička byla skoro zázrak a měla nápady. Dvojka chce jít v jejích stopách, ale s jedním rozdílem. Chybí jí nápady, anebo ještě lépe, z nápadů se po jedničce vyčerpala, a když jsou, tak nejsou už tak dovedně využity jako ve svém předchůdci. Většina nápadů je předložena jen v obměněné variantě anebo jsou zoufale obehrané, jako třeba to, že Sigourney Weaver musí být zasloužilá mamina a po jejím dítěti musí jít hned hlavní zloduch. Vždyť to byla trapárna, když chtěl dětského tělíčka využít pro svoje zhmotnění. Triky na tu dobu dobré, ale s dnešními se to pochopitelně porovnávat nedá. Příběh vyvřel do průměrnosti s morálním poselstvím v závěru, kdy se všichni občané NY semknou, a stará herecká parta z jedničky už není ani tak zábavná. O zábavu se staral jako vždy brilantní Peter MacNicol. V červených číslech je to za co?! Hned si sám odpovím. Za zásluhy. 60% (05.01.2012)

Po veleúspěšném prvním krocení duchů na sebe pokračování nenechalo dlouho čekat a v prakticky stejném složení se parta krotitelů dostává opět do duchařského kolotoče , protože na svět útočí další vlna nadpřirozených bytostí se zlými úmysly. Již o poznání slabší , ale stále ještě zábavný a znovu dost originální fantasy příběh , který si dává za cíl hlavně diváka pobavit a to se mu opět podařilo. 76% (28.06.2008)