Koralína a svět za tajnými dveřmi

Časy Předvánoční můry noční jsou už nenávratně pryč….Zatímco Tim Buton se snažil dokázat svou Mrtvou nevěstou, že je mu autorství Můry připisováno právem, Henry Selic tiše mlčel, seděl a vyčkával na svou chvíli. A ta právě přišla. Koralína není typickou dětskou pohádkou. Je spíše zaměřená na dospělého diváka a snaží se mu připomenou chvíle, kdy sám stál jako malý před svým malým naivně nevinným tajemstvím, které mu mělo zajistit útěk z reality až tam daleko za zrcadlo. Stylizovaný svět v němž se příběh odehrává je natolik kouzelný, že jej nelze nemilovat…bizardně snový a snově bizardní s temnými podtóny číhajícími na každém rohu. Avšak nic není bez poskvrnky, i v tomto alternativním světě nefunguje vše tak jak by mělo a stačilo by oklestit příběhovou linii o pár zbytečných motivů, které popohání divákovu pozornost až do hororového finále zavdávajícímu si se Silent Hillovskou atmosférou ze které lehce mrazí v zádech. Slabších 8/10 /novinářská projekce/ (29.05.2009)

Temné, krásné i dětské zároveň. Kromě pěkného gotického vzhledu, animace, hudby od Bruna Coulaise, který se svými hororovými tóny dokáže divákovi pěkně dostat pod kůži a některých vtipných postav, je nejsilnější stránkou filmu jistě samotné vyprávění příběhu. Coraline je sice dle prvních ohlasů dalším přeceňovaným snímkem, ale za poslední měsíce u mě uspěla rozhodně více než třeba takový Igor nebo Bolt. Dalším kladem filmu je jeho zaměření, které sebou na rozdíl od většiny animáků nenese jen nálepku "především pro děti". Potěší také hutná atmosféra a ze světa např. živá zahrada, která je pastvou pro oči. Ač tohle nakonec nedopadlo tak báječně, jak jsem doufal, stále je to výborný, zábavný a hrůzostrašný animák, který by měl většinu diváků přinejmenším uspokojit a zároveň mě alespoň nabudil na nadcházející Up, který bude snad již sázkou na jistotu. (7/10) (30.05.2009)

Koralína je po vizuální stránce originální, velmi nápaditý snímek. Její svět za tajemnými dveřmi je uměleckým dílem, které diváka překvapuje a udivuje s každou další vteřinou. Oproti tomu děj značně pokulhává - místy jsem se poměrně dost nudila. Příběh je předvídatelný, konec už ani předvídatelnější být nemůže a vůbec celá zápletka je zpracovaná poměrně ploše - žádný strach, žádné napětí, žádné očekávání - prostě nic. Co se postav týče - Koralína - aneb bizarní kombinace Carrollovy Alenky s Larou Croft - je, ruku v ruce se svými rodiči, asi tou nejméně zajímavou, kterou Selick a Gaiman nabízejí. Asi nejzajímavější, rozhodně nejlépe vymyšlená a propracovaná je postava kocoura - elegantní a tajemný, s dokonalým hlasem Keitha Davida, který vytváří perfektní atmosféru v každé scéně. Po hudební stránce nemám co vytknout - různá témata perfektně doplňují obrazy. Písně sice nejsou tak chytlavé, jako tomu bylo v případě The Nightmare Before Christmas, ale Koralína se jako muzikál netváří, že... Tento film mohl být zajímavou podívanou, to by se však Selick nesměl snažit zavděčit všem. (26.06.2009)

Strašidelná pohádka, ve které se Karolína, pardon, Koralína dostane do paralelního prostoru, ve kterém je všechno boží a mnohem lepší, než ve světě, ve kterém Koralína žije, jenže to je jen zdání a postupem času se odkrývá pravda a v tom případě začíná jít o život. Pěkný animák, který mám rád, ale na plný počet to už není. (18.07.2018)

Paradoxně bych ocenil méně Selicka (neonové a hlodavčí infantility v rouše všudypřítomného odkazování) a více klasického Burtona (vyspělé makabrózní morbidity s černohumornou úderností), ale přesto jsem si tuhle v podstatě šíleně nepůvodní, nicméně skutečně mrazivě podanou moralitku o závislosti na a pokušení jinými, "dokonalými" světy, kde můžeme při neopatrnosti snadno zabloudit, zapomenout na šedivý a fádní svět na druhé straně dvířek a stát se přízrakem (s knoflíky místo očí), dokázal vychutnat (asi pro to podbízivé psychoanalyticko-mytologické čtení). Maličko se ale obávám, že vedle stylové ucelenosti Nightmare Before Christmas, popř. Mrtvé nevěsty zapadne trochu zdrogovaná Koralína (i navzdory technické dokonalosti) do temnoty bezedné studny, která je ve výše zmíněné psychoanalýze obecně považována za symbol nevědomí, v umění pak za metaforu pozvolného zapomnění. Byla by to škoda? Odpověď na konci tunelu "druhého" narození. P.S. Bruno snaživý, ale na Dannyho notičky for darkened people nemá "gebíry". (16.06.2009)