Hellraiser: Vyslanec pekla

Dosť to pripomína predchádzajúcu časť Hellraiser: Inferno – opäť sa ničnetušiaci muž, zjavne zmáhaný komplikovanými vnútornými démonmi, dostáva na dno svojich síl, vlastne to skoro vôbec nepripomína žiadny diel jednej z najkrvavejších sérií... aby to na konci zaklaplo do seba a na scéne sa zjaví Pinhead a začne gore festival, počas ktorého sa ukáže, že ústredný (anti?)hrdina žil v klamstve a teraz sa bude musieť pozrieť zoči-voči krutej pravde rovno do očí, čo navždy rozvráti jeho život (ak to teda vôbec ešte jeho život je a nie je to niečo úplne iné). S tým rozdielom, že tentokrát je to oveľa horšie zvládnuté. Už ústredný antagonista je oproti Craigovi Shefferovi úplne o ničom. A ostatní sú na tom ešte horšie. Zrežírované je to vyložene na draka a strašný je nielen scenár, ale celkovo to pôsobí lacno, až televízne. Pritom už Inferno malo trápny 2-miliónový rozpočet, ale vďaka slušnému režisérovi Derricksonovi, dobrému Shefferovmu výkonu a presvedčivej, tvrdej atmosfére, to nebolo poznať. Tu je. A bolí to. Režíroval to Rick Bota, kameraman seagalovky Bleskový muž a Barb Wire s Pamelou Anderson a režisér biedneho hororu Oni prichádzajú s Laurou Regan. Do série sa vracia Ashley Laurence alias Kirsty, ale bolo by lepšie, aby k tomu nedošlo, akurát čo si pošpinila svoj vlastný odkaz z prvých častí. Každopádne toto mi naozaj tentokrát pripadalo tak, ako keby mali úbohý scenár a potrebovali ho z nejakého dôvodu sfilmovať, tak ho umelo, nasilu a v poslednej chvíli napojili na kultovú sériu, aby aspoň niečím zaujal. (29.09.2021)

Celkem podařené psycho, i když místy trochu zmatené a nepřehledné. Nakonec docela zajímavá pointa. Opět už to není ten klasický Hellraiser, Pinhead se objeví zase jen kousek na konci, ale jsem docela překvapen, že i šestý díl si udržel celkem ucházející "kvalitu" ke které se série vrátila s dílem pátým. (28.09.2008)

Mno, tak nejdelší úsek děje mě vyloženě nudil, nechápal jsem, co se děje, prostě scenárista vytvořil opravdový psycho zmatek. Relativně koukatelných pak bylo posledních asi 10 minut, kdy se ten předcházející bordel takříkajíc rozuzlil. Nakonec to tedy jakýs takýs smysl má, ale negativní pocity převažují, a to hlavně kvůli takové bezpohlavní režii a citelné absenci pro Hellraisera typické krvavosti. Hellseeker působí jako nepovedená napodobenina předcházející části (ať už tou detektivní částí, tak i pointou), narozdíl od ní ale nedrží v napětí. Podtrženo sečteno - další zbytečné pokračování. Mé pořadí: H1, H5, H2, H7, H3, H4, H6, H8 (28.03.2008)

Tenhle díl (v pořadí šestý) je první, který za to opravdu, ale opravdu nestojí. O něco slabší mix výtečného předešlého Inferna a pozdějších dílů. Když je na scéně Pinhead, je film samozřejmě výtečný, když tam není, šplhá v první polovině docela solidně ještě k průměru, ale není absolutně ničím zajímavý a nostalgie v podobě návratu starých postav také vůbec nefunguje. Nemá to atmosféru, není to zajímavé. Vyslanec pekla vás sice ještě úplně neotráví. ale nic se nestane, když ho vynecháte, protože tyhle tři poslední díly už mytologii nijak neprohlubují, prostě se jenom jmenují Hellraiser. Ale Pinhead je furt skvělej. 45%. (26.11.2021)

Už při Hellraiser: Inferno jsem si všimla, že tvůrci zřejmě rádi natáčí filmy se slovem "Hellraiser" v názvu, i když je celý film v podstatě o něčem úplně jiném a sám Pinhead se v něm objeví pouze "na skok." Například zde, v Hellseekerovi zcela ovládne prostor až ke konci snímku, a to zhruba asi na několik krátkých minut. Ty však stojí za to, a opět tak můžeme být svědky jeho filozofických proslovů na téma existence zla, pekla, bolesti a rozkoše. Do té doby nás však čeká dlouhá cesta, kterou musí divák ujít spolu s jakýmsi týpkem, jehož jediným úkolem je po většinu filmu prožívat stále dokola ty stejné situace, potkávat ty stejné osoby a trpět stále většími bolestmi hlavy. Jo, a zapomněla jsem, že má stále velmi živé a docela psycho halucinace, které stále nabývají hrůznějších tvarů. Divák si tak může být jist, že se snadno ztratí v té změti, která se odehrává v několika časových i smyslových rovinách zároveň. Současnost, minulost, skutečnost i výplody mysli se zde protínají tak často, že z toho začne být nejeden divák za chvílu magor taky:) Další silnou stránkou je obsazení Ashley Laurence, která zde však dostane zhruba tolik prostoru, jako sám Pinehead. Ale co, i když už scénáristi blbnou a celkově to už nestojí za moc, sám Pinhead bude vždycky vládnout místu, kde se ocitne:) (20.10.2013)