Konference ve Wannsee

Několik důležitějších nacistických funkcionářů devadesát minut mluví a mluví a mluví, až se domluví. Občas něco snědí, napijí se, pohádají se, začnou jako stádo dobytčat mlátit pěstmi do stolu, ale jakým způsobem „židovskou otázku“ nakonec vyřeší je pochopitelně známo již několik desítek let. Jediný dochovaný spis o této přísně tajné konferenci (oficiálně k ní nikdy nedošlo) nelze považovat za zdroj dostatečně věrohodný, nemá však valného významu zpochybňovat detaily, na děsivosti tématu by to nepřidalo ani neubralo. Sledovat konverzaci patnácti chladnokrevných Němců bylo znepokojivé, ještě více znepokojivé pro mě však bylo, že jsem se od filmu nedokázal odtrhnout. Výborní herci, nápaditá kamera, jeden dům, pár exteriérů – tak málo občas stačí ke kvalitnímu filmu, jde jen o to, mít dostatečně silný námět. 80% (27.01.2007)

Scénář: Loring Mandel .. Ochladilo se. 20 ledna 1942 se sešel Alfred Meyer, Georg Leibbrandt, Wilhelm Stuckart, Erich Neumann, Roland Freisler, Josef Bühler, Martin Luther, Gerhard Klopfer, Friedrich Wilhelm Kritzinger, Otto Hofmann, Heinrich Miller, Karl Eberhard Schöngarth, Rudolf Lange, Adolf Eichmann a Reinhard Heydrich za účelem doladit tzv. program konečného řešení židovské otázky (*), zejména upřesnit metody a další s tím související, převážně právní aspekty. Obsah je stejně tak mrazivý, jako počasí kolem sídla nedaleko Berlína, kde se nejhrůznější čin Třetí říše rozvedl do své finální podoby. Teď už chápu, že byl český atentát na Heydricha tak důležitý. Bylo to pořádné hovado. (11.10.2007)

Komorní drama o "čaji o páté", kde se jen tak mimochodem projednává jeden z největších zločinů proti lidskosti. Odosobněně, se společenskými úsměvy. Předpokládá se, že jste s historickými fakty seznámeni, a tak se příliš nepodává pomocná ruka. Z výsledku (myšleno filmového) mrazí více než byste řekli, že je vůbec možné, když se jedná čistě o "interiérovou konverzačku". Skvělí jsou hlavně herci; a to všichni bez výjimky. Ovšem Heydrich v podání excelujícího Branagha je kapitola sama pro sebe. (26.01.2005)

Kenneth Branagh a smějící se pražský řezník přímo fenomenální, Tucci nebo Firth zaostávají jen o kousek. Obludný film, i kvůli tomu, že si člověk tady nejlépe uvědomí, že všichni tito nacisté byli opravdu jen lidé, kteří kolikrát mohli vystupovat velice elegantně a sympaticky. A pak se zaposlouchá do toho, o čem diskutují. A ochladí se. Scéna "spravedlivého" hněvu Stuckarta v podání Firtha, který prosazuje právní řešení věci, je nezapomenutelná a mrazivá. Stejně tak jako "jednotky". (21.09.2016)

Přestože jde o televizní film, dovedu si představit živější a vynalézavější zpracování, než jakého se mi dostalo. V žádném případě nebylo špatné, ale bylo hrozně formální. Frank Pierson se možná snažil o co nejvěrnější rekonstrukci, ale trochu filmařského umu by do toho také mohl vložit. Nemá smysl rozebírat obsah, protože bychom se (snad kromě pár zaslepených neonácků) jistě shodli, že tahle porada byla zrůdnost sama o sobě. Nicméně obsah je jedna věc, ale ten obal trošičku pokulhával. P.S.: byl jsem nevýslovně šťastný, když Heydrich požádal své kolegy, aby na čas přestali s tím hajlováním. Když byl totiž po prvních pěti minutách záběr asi na třicátou osobu se zdviženou pravicí a se jménem milovaného führera na rtech, modlil jsem se, ať film není moc dlouhý..:-) 3 a 1/2 * (25.01.2007)