Duna: Část druhá

S trochou nadsázky se dá říct, že SSSR bojuje s Araby o ropu a v celém tom kolosu tahá za nitky USA. Duna part two je vrchol moderního velkofilmu po všech směrech. Od poutavého storytellingu začínaje, přes sound design, fantastickou výpravu, triky, zvuk a Zimmerovu krasojízdu konče. Bez výjimky famózně odvedená práce tvůrců i herců. Monumentální epika, která dlouhé roky platila za nezfilmovatelnou, se povedla podruhé. Everybody says it cant be done, until somebody does it. A ten somebody je Denis Villeneuve. Událost roku a  třeba takové osedlání červa, nebo souboj mezi Chalametem a Butlerem je absolutní filmové potěšení. A fňukaly, kteří si budou stěžovat na závěrečnou třetinu a kdoví co ještě, nemá cenu řešit. (09.03.2024)

Nezlobte se na mě, ale srovnávat druhou "Dunu" s "Pánem prstenů" či původní "Star Wars" trilogií je neskutečná prasárna. Kvalitativně je to lepší než předchozí díl, to vám neberu. (Postavy mají konečně prostor říkat něco jiného než svá jména a dělat něco jiného než chodit.) Vypadá to hezky, to vám taky neberu. (Minimálně v úvodu je kamera fakt luxusní, písek má své kouzlo a kontrast malého člověka vs. těžebních strojů, písečných červů nebo kolosea je uvěřitelný.) Ale když jdete do muzea, kde vás zaujme nějaký naleštěný kousek, budete si ho okamžitě shánět domů? Ne. A "Duna" trpí úplně stejným neduhem, tj. vyndejte ji z vitríny (z kina) a budete mít jen zaprášené cosi, co po čase zakopnete pod postel. Nemluvě o tom, že ta emoční sterilita obou částí je opravdu tristní... Kdyby to mělo nějaké normální procentuální hodnocení, tak bych ty čtyři hvězdy možná i dala, ale takhle fakt ne. (05.03.2024)

Úžasně hypnotické a transcendentní grandiózní dílo epických rozměrů, které mě konečně uspokojilo vrchovatou měrou. Upřímně jsem byl hodně skeptický, protože první díl mi příliš nesednul, jednak byl na můj vkus extrémně pomalý, lehce nezáživný, chyběla tam nějaká zapamatovatelná wow scéna( tady jich je hned několik), kvůli které bych si chtěl někdy film pustit znova a hlavně akční scény byly neskutečný průser ( především kvůli těm štítům, které vypadaly jak lacinné CGi efekty od SyFy, což v kontrastu se světem, který vypadá výtvarně úchvatně vypadá fakt špatně). Naštěstí ( díky bohu!) si to uvědomil i sám Denis Villeneuve a štíty jsou tu jen minimálně, téměř vůbec. Druhý díl mě přikoval k sedačce hned od začátku, je zkrátka divácky vděčnější a rozebírají se tu zajímavější věci. Bavily mě všechny ty zvyky a tradice Fremenů ( je tu hodně cítit inspirace z arabského světa . názvy, kostýmy, náboženství), ale to se mi tady velmi zamlouvalo. Audiovizuálně je to bezchybné, spojení Fraser/Zimmer velmi funkční, všechny ty obrovské monumenty, stroje, červi až hypnoticky úchvatné a hudba nádherně trhá uši a vyvolává zimomriavky. Perfektní jsou také Harkonenni, ten jejich svět a tradice jsou sympaticky temné a zvrácené a nástup Austina Butlera je povedený ( ovšem objeví se až v půlce filmu a nedostal tolik prostoru), Chalametův přerod v leadra je uvěřitelný a (  každý proslov, kde zařve je super) funguje i chemie se Zendayou, kde především v závěru to na mne mělo i silné emoce a závěrečná epická bitva sice mohla být delší, ale byla satisfakční. ( se snad najal i nový choreograf, protože souboje jsou o poznání lepší- byť  za Erko bych se tu nezlobil). Jsem rád, že jsem nakonec Duně propadnul, sice až napodruhé, ale i to se počítá. Užíval jsem si každou minutu v kině a to bylo naposled u Poor Things, což je žánrově jinde. Na třetí díl, kde přibyde má oblíbenkyně Anya Taylor Joy se teda těším převelice. ( Cásting nejtalentovanějších mladých herců pohromadě!!). 10/10. (04.03.2024)

Jednička mi přišla lepší, byla dějově sevřenější a v uvozování do fantaskního světa Arrakisu tak nějak poutavější, hloubavější, víc jsem chápal pohnutky jednotlivých postav. A přitom ani tam Denis nezapomínal na obrazové kouzlení – příjezd Leta Atreida a jeho dlouhý let ornithopterou byl tak vizuálně sexy :o) I ta Zimmerova hudba mi v prvním díle přišla zajímavější. Dvojka je v tomhle ohledu vlastně úplně jiná, zejména ve druhé půli dějově rozháraná, ALE …. když na mě Denis vybalil několik ikonických scén, počínaje první jízdou na červu, přes černobílou arénu, až po frontální atak červů, se sedícími fremeny a jejich vlájícími šálami, měl mě zase ve své hrsti. První díl byl potravou pro smysly a mozek, druhý už jenom pro ty smysly, ale víte, já jsem jednoduchý člověk, mě ke štěstí stačí i to, že na mě Villeneuve tahá výborné vizuální nápady jak Houdini králíky z klobouku :o) Jenom ten Zimmer už mi přijde v posledních letech trochu unavený a místo svého typického dunění by neškodilo v jeho případě zase sáhnout po nějakém kompozičním melodickém nápadu. (16.03.2024)

Rovnako ako ostatné opulentné villeneuveovské vzrušenia, aj toto vyprchá pár hodín od opustenia kinosály. Na rozdiel od jedničky, tu už ide hovoriť o nejakých tých charakteroch, ale réžia nás nijak nevedie k vybudovaniu si vzťahu s nimi. Preto mi to úplne nesadlo ako vojnový film, pretože mi boli ľahostajné celé ich národy. Mne ako divákovi je úplne jedno, kto bude vládnuť Dune. Keď v úvodnej tretine boje vyhrávali dobrí, či keď ich v druhej vyhrávali zlí, umierali pritom len bezmenné postavy. Aby som ale príliš nekritizoval; ústredný mysticizmus je fajn, politická časť má svoje čaro, a jedná sa rozhodne o dychberúcu prehliadku súčasných možností (ktoré sú, nutno podotknúť, obrovské).  Chalamet prehral Zendayu (čo som nečakal), a úplne najsilnejší dojem zanechá práca kamery. Videli sme tu úžasné veci. Pre ne dávam 5, je to určite podstatne ďalej, ako bola jednička (na ktorú som dal 4); o nejakej bezchybnej súhre drámy a akcie ale vôbec nemôže byť reč. O tej síce nemôže byť reč ani u Nolana, uňho ma ale aspoň stále viac zaujímajú herci, ako nasnímanie exteriérov. (02.03.2024)