Král Artuš

Jak kdosi napsal: "Mohutnou bránu Hadriánova valu nejdříve stěží otevírali 4 koně, pak hrdina sám a nakonec se otevírala sama od sebe." Tady si dovolím opravdu historicky hodnotit, protože film o sobě bezuzdně tvrdí, jak moc z historie vychází. Předně Římané odešli z Británie cca o 50 let dříve, než se film odehrává, Germáni pronikali do Británie z jihu, a to tak od roku 500, o takových 50 let později, výzbroj a výstroj ve filmu užitá příliš neodpovídá době (např. svalové krunýře Římanů, kuše Sasů). Ani z hlediska filmového nejde o zázrak, děj nelogický, chování postav určené scénáristou (že by si Římané zakládali sídla za zdí?), bitvy nedomrlé a špatně sestříhané. Clive Owen se snaží, ale kde nic není ani smrt nebere a Keira me vyloženě sra - ehm, kakala. Samotný proklamovaný záměr ukázat Artuše jak to mohlo být je sice chválihodný, ovšem díla by se musel chopit někdo úplně jiný než Fuqua, který na historický výpravný film asi nemá buňky, a Franzoni, který už podobně scénáristicky zařízl Gladiátora. Když tak měli zkusit zfilmovat Cornwellovu Kroniku válečníka. (11.10.2005)

On je to v podstatě docela takový obstojný velkofilm a často se mi nabízelo srovnání s druhým dílem Pána prstenů a oba ze souboje vychází tak trochu nastejno. Po dokoukání jsem si říkal, že budu zase jeden z mála, který dá nižší hodnocení, než většina ostatních. K mému překvapení se shoduji. Tento film je směšný. A to především svým scénářem (jak jinak), režií, herci a hudbou a ano, i efekty. Herci jsou vybráni přesně tak, aby bylo hned divákovi jasné, kdo bude záporňák (holá lebka a neupravený dlouhovlasý buran) a kdo klaďák (vymydlený hezoun s účesem z dvacátého století). Stejně vypočítavá je role té ženské, což měl být asi od tvůrců takový malý vtípek. Nemůže být přeci film bez nějaké nádherné kočky. Proč Artuš nezachránil třeba nějakou ošklivou, nechutnou a nepřijemnou fuchtli? Asi náhoda. U soubojů jsem podřimoval, jelikož mě prostě všechny ty střihy uspávaly. Scénář, to je jedno veliké klišé. Až na pár poměrně vtipných (i když ostudně vypočítavých) scén jde o naprostou sebranku stokrát slyšených žvástů. Hudba je průměrná a zněla mi nepatřičně. Na dvě to vytáhla mimo jiné zajímavá scéna na ledu, ale je to trochu málo. Mimochodem těžko říct, jestli je dobře nebo špatně, že film šel úplně mimo artušovskou legendu, že o Excaliburu tam neni ani zmínka, Merlin tam je jednou, Svatý grál se taky nevyskytuje. Kdo by si přál všechno toto vidět znovu? Snímek Král Artuš na to šel jinak, bohužel se to příliš nepovedlo. (15.03.2006)

Drobná chybička: jeden z družiny krále Artuše má dravce, přesněji Harris hawka, který pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Je tedy nesmysl, že již v tomto filmu (období, kdy se film odehrává) se objevuje, protože Amerika byla objevena mnohem později a teprve po jejím objevení se dostal tento dravec do Evropy... (04.12.2006)

Nejslabší snímek, který Fuqua natočil. Celý film postrádá výraznější moment, vysoký rozpočet rozhodně znát není a krásné exteriéry jsou většinu času zahaleny mlhou (asi ta byla digitální, jinak vážně nevím, kam ty prachy šly). Ač je ve filmu hned několik charismatických herců, ani jeden z nich nestojí za zapamatování, je to neskutečná přehlídka zapomenutelných figur. Prostě film bez výraznější scény a postavy, jehož slabiny korunuje Merlin jako křovák... (14.07.2005)

Ani doktorát z Uměleckých věd by případnému režisérovi nepomohl od toho, aby pod produkčním bičem Jerryho Bruckheimera nenatočil film, který by se na historii díval z „řádné“ a všeobecně uznávané stránky. Pravda, navrtat dolarový vrt v klasické anglické mytologii je čin odvážný, ale proč ne? Antoine Fuqua je na jednu stranu zručný řemeslník, ale s danou látkou si bohužel neví rady. Dějově dosti rozpolcená freska, jenž zbavuje klasiku nánosu mytologie, je sice opřena o parádní výpravu (130 milionový rozpočet je znát), ale v dialozích a vůbec celkové dramatické stavbě příběhu režisér selhává na plné čáře. Berličkami jsou zde slušní herci (duo Skarsgard – Schweiger je jeden z nejlepších castingových kroků l.p. 2004). V technických disciplínách je však Král Artuš nadstandardní podívanou (potažmo i poslechovou). Mistrovsky vedená kamera Slawomira Idziaka (oscarová nominace za nasnímání filmu Černý jestřáb sestřelen), kterou Idziak podpořil zajímavým tónováním, jenž odpovídá pochmurným klimatickým podmínkám severoanglických vysočin, filmu jasně dominuje. Zimmerova hudba je koncentrátem těch nejheroičtějších motivů, které v syntenzátorových nástrojích přechovává. A opomenout brilantní práci zvukařů, kteří se vyřádili (společně s kameramanem) při bitvě na jezeře s pukajícím ledy, by bylo neodpustitelné. Ano, je to ptákovina, je to plně klišé, ale ty dvě hodiny jsem se nenudil ani minutu, což zase až tak ve větší míře vídaný jev není. (16.02.2006)