Ikarův pád

Mezi všemi těmi na vlas stejnými inscenacemi, které se odehrávaly všechny ve stejných kulisách a hráli v nich stejní herci, Ikarův pád přeci jen vyčnívá. V dobré tradici filmů jako Dnes naposled navázal František Filip na věčné téma alkoholového opojení. Jeho varianta není marná. (10.11.2023)

Jestli má tenhle snímek nějakou slabinu, tak je to scénář, který kolísá od vynikajících momentů k takovým vyloženě nenápadným až vyloženě nepovedeným. Dokladem toho je např. hysterický výstup Reginy Rázlové, který mi vydatně pokazil výsledný dojem z filmu. Z herců bych vyzdvihnul Janu Hlaváčovou, Josefa Vinkláře, samozřejmě Vladimíra Menšíka, ale také v milé vedlejší roli tentokrát snad až nezvykle decentní Ivu Janžurovou. (15.09.2013)

Tak to bol herecký koncert V. Menšíka. Väčšina z nás ho považuje skôr za komediálneho herca a pritom on majstrovsky zvládal aj charakterové postavy. Nie nadarmo je V. Menšík považovaný za najlepšieho českého herca všetkých čias. Nedokážem si predstaviť kto iný by dokázal tak bravúrne zahrať bezmocnosť alkoholika. Proste skvelé, skvelé a ešte raz skvelé. Len nechápem, prečo tento film ešte nie je zaradený v rebríčku najlepších filmov? (11.10.2013)

Velmi silný příběh o člověku, který je v pasti závislosti na tvrdé droze, alkoholu. Ničí svou rodinu, ničí sebe. Trapně je okolí, trapně je jemu -- když mu klesne hladina. Potom sám sebe dokáže hodnotit a pohrdat sebou, ale že by se měl léčit, to je těžký krok. Vždyť poslední ostrůvky vlastní osobnosti a hrdosti jsou ty, kdy prohlašuje a doufá, že to zvládne sám, léčení je pro něj poslední prohra. Díky civilnímu scénáři, který jde mimo jakoukoli teatrálnost (viděl jsem velmi nedávno americký Flight na totéž téma, se jmenovaným problémem), jsem nyní opravdu přesvědčen, že alkoholismus je nemoc a nikoli jen nekonečná řada lidských selhání. Že si ji člověk zavinil sám (pak už) nehraje roli. Nemám alkoholika mezi blízkými, ale tenhle příběh mi hnal slzy do očí. Menšík 100% a není co dodat, Hlaváčová 100% a trpěl jsem za ni. Oba dovedou hrát pouhou řečí těla, barvou hlasu, výrazem. Nepřehrávají, nevypadávají z role. Hanzlík skoro 100%, jedna z životních rolí i pro něj. Kdo mě překvapil velmi příjemně, Řanda, skoro 100% -- jsem zvyklý, že jeho roličky malých trapných padouchů jsou často schematické, primitivní. Zde hrál roli našeptávače hlavně po úvodu velice dobře. Inteligentní roli měl i Vinklář, fajn že nesklouzl k mentorování, skoro 100%. Jediná slabina filmu, Rázlová, mi dost nesedla. Když už ostatní hodnotím procenty, tak sotva 50%. Ještě k zasazení do doby -- cítím deziluzi a depresi z vrcholu normalizace, nicméně film velmi solidně potlačil povinné prvky reálného socialismu a je v něm jen velmi drobné a snesitelné tepání buržoazních nešvarů (rozuměj Řandy). Za mě snad úplně nejlepší televizní film mé rodné země. (05.05.2013)

Nebudem sa zaoberať hodnotením ostatných. V ČSFD hodnotíme filmy bez ohľadu na rok nakrútenia a krajinu pôvodu. Niektorí hodnotia i dokumentárne, krátkometrážne a ďalšie nesúmeriteľné diela, ale to ponechám stranou. Pre mňa je podstatné, že Billy Wilder nakrútil v roku 1946 Stratený víkend, vynikajúci film o alkoholizme. Dal som mu štyri hviezdičky, pretože mal podľa mňa nezvládnutý, americký záver. Ikarův pán sa zaoberá rovnakou problematikou. Predlohu napísal skúsený dramatik, nakrútil ho rovnako skúsený režisér, hrali v ňom vynikajúci herci. A napriek tomu, ho nedokážem oceniť rovnako, ako Stratený víkend. Tri hviezdičky som dal aj Nezralým malinám a nemyslím si, že Ikarův pád je od nich o triedu lepší. (19.12.2015)