poster

Ikarův pád (TV film)

Drama

Československo, 1977, 101 min

  • Marthos
    *****

    Umělecké i lidské setkání scénáristy Jiřího Hubače a režiséra Františka Filipa patří k zásadním okamžikům televizní dramaturgie sedmdesátých a osmdesátých let. Neobyčejná jednoduchost, s jakou Hubač psal své náměty, se promítá zejména v hluboce lidském vykreslení hlavních postav, které vytvářejí pouhý prostředek k vytvoření skutečného obrazu. Hubač ve svých dramatech, ať už televizních, filmových nebo divadelních, vystavuje hrdiny velkým životním zkouškám s nemalou dávkou empatie a porozumění pro jejich lidské slabosti a zaškobrtnutí. Přitom jim dokáže velkoryse odpouštět, a když už se na postavy žene veliká životní katastrofa, snaží se i v té nejtrpčí situaci najít něco povzbudivého, někdy i úsměvného. Tento bohatý rejstřík plně zastupuje i původně zamýšlená trilogie, z níž byly nakonec realizovány pouze dvě části (druhá nese název Tažní ptáci, třetí - nazvaná Zima poutníků - byla pro televizní obrazovku adaptována až v současnosti jako Hodina klavíru). Hubač napsal titulní roli barového klavíristy a notorického alkoholika Káry přímo pro konkrétního herce s velkým H. Pro Vladimíra Menšíka. Přestože Menšík již předtím v několika celovečerních filmech prokázal, jak sugestivně dokáže zahrát velkou charakterní roli, jako by to, překryto komediálním figurkařením, vždy znovu někoho překvapovalo. Jen výjimečně mu byly svěřovány jiné než komediální role, vnucenou jednopolohovost svého herectví zřejmě cítil i on sám, když krátce po dokončením Hubačovy inscenace prohlásil: "Ty mé role, to je většinou jako bych na zeď jen házel písek. Teď jsem snad dokázal víc než dělat šaška." Ovšem byla by velká chyba zastiňovat další zúčastněné, především hrubě nedoceněnou Janu Hlaváčovou, která se tu dokázala s až dechberoucí skromností vcítit do role stále zrazované manželky. Jednu ze svých nejzdařilejších postav tu vytváří skvělý Čestmír Řanda v přesně padnoucí masce mefistovského strýce; špičkové výkony, byť na nepoměrně menším rozsahu, odvádějí i Hanzlík, Vinklář, Janžurová a Hanus. Dnes, s odstupem více jak třiceti let, je ústřední téma Hubačova a Filipova filmu stále nepomíjející a nepomíjivou záležitostí a šanci oslovit má i další přicházející divácké generace. Komorní drama milujícího a milovaného otce, neovladatelně zabíjeného démonem alkoholu, už nikdo nebude schopen zopakovat a zahrát tak, jak to dokázal jenom Vladimír Menšík. A to je bezesporu ta nejvyšší pocta.(7.6.2010)

  • suicide
    *****

    Menšík takový, jaký ho moc neznám. Menšík ve filmu o závislosti, o závislosti vedoucí k úpadku, vedoucí k pádu, ve kterém alkoholik s sebou bere všechny okolo. Závislostí to začíná, pokračuje to chorobným lhaním a závislostí do úmoru zase zakončuje. Jak bylo řečeno ve filmu - člověk se narodí a zemře. Jenomže mezitím buď žije, nebo se postupně zabíjí. Vladimír Menšík, ač televizní herec, ukazuje, že dokáže být hercem mistrovským a pro mě zůstává jedním z mála českých herců, u kterých si dovolím říct, že to jsou Páni herci.(15.1.2009)

  • sator
    *****

    Jak se zbavit devastující závislosti,když je to jediná možnost, jak zaplnit pocit vnitřní prázdnoty .... Vlastimil Brodský dostal v Monte Carlu v r. 1978 za herecký výkon zlatou nymfu, o kterou ho připravil ředitel tehdejší České televize Zelenka, který ji vzal k sobě do úschovy....Po r.1989 pan Brodský napnul všechny síly aby se cena našla ale nevypátral ji.(27.5.2010)

  • rekkky
    ****

    Z tvorby České televize si musí člověk umět dobře vybírat. Tu a tam je možné narazit na dílo se sice prvoplánovitým tématem, ale natolik atraktivně podaném, že nestačíte zírat. Hlavně nad výkony herců je nutné smeknout, protože položit se do té dramatické polohy nemuselo být jednoduché. V mnoha aspektech se jedná o sociologickou a ve své podstatě také o psychologickou sondu do duší jedné pražské rodiny, která doplácí na důsledky alkoholové závislosti jedné z nich. A to té, která v podání Vladimíra Menšíka je na obrazovce natolik sympatická, že by jste mu jeho činy snad i odpustili. Tento televizní film z druhé poloviny 70. let je natočen natolik vyváženě, že zanechává přívětivý celkový dojem a je dostatečně kvalitní hlavně svým námětem.(13.1.2014)

  • sportovec
    *****

    Skvělá iscenace fenomenálních tvůrců - takto ve zkratce lze charakterizovat tento televizní film věnovaný alkoholismu. Předchůdce Vláčilova HADÍHO JEDU dává neuvěřitelně velký prostor Vladimíru Menšíkovi. Mýtus o jeho jednostrunném komickém herectví tento vynikající rozporuplný muž tady bourá od základu. Tragédie alkoholika je zvláštním případem neštěstí každého, kdo včas nedokáže zkrotit běsy v sobě a dopusti, aby nad ním nabyli moci. Takto postižení lidé neztrácejí své lidství hned a zcela. O to otřesnější tragédie, o to jímavější dočasná vzepětí a často - s přispěním vyšší moci - i pozitivní překonání nemožných stavů, považovaných za nezvladatelné. Letos je to dvacet let od smrti tohoto giganta naší kinematografie i televizní dramatické tvorby. V IKAROVI - a nejen v něm - postavil sám sobě nejkrásnější pomník. Pomník, který připomíná složitou členitost a nepopiratelnou nadčasovou velikost tohoto bodrého, temperamentního Moravana.(17.9.2007)

  • - Když v čase 25:16 v noci vstává syn Kára (Jaromír Hanzlík), aby zkontroloval svého otce (Vladimír Menšík), je na kalendáři na stole datum úterý 8. února. Když se situace opakuje o několik dnů později v čase 43:16, je na kalendáři pátek 13. února. Podle prvního data by však 13. února měla být neděle. (bomber7)

  • - Dle vyjádření syna Vladimíra Menšíka (otec Kára) Petra Menšíka jeho matka doma při sledování filmu plakala, řka při tom: "Teď tatínek nehraje, to je prostě on." (JoranProvenzano)

  • - V době, kdy Vladimír Menšík natáčel tento film, v němž hraje muže pozvolna spadajícího do silného alkoholismu, byl ve skutečnosti již několik let po absolvování protialkoholního léčení. (Kesijop)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace