Ikarův pád

Zlí jazykové říkají, Češi chlastaj jak duha. A já na to - ne, to jenom umíme léčit abstinenci. Říkaj, jsou ožralí jak doga. A já na to - ne, jsme jen v léčbě abstinence nejlepší na světě. V Česku má léčba abstinence dlouholetou tradici už od první republiky a od té doby jsme se proléčili do první světové ligy. Co stojí za tímto úspěchem? Abstint! Jak už název napovídá, Abstint je přípravek na léčbu abstinence, určený zejména pro léčbu těžkých případů. Zelený likér se 70% alkoholu a thujonem už přesvědčil o výhodách alkoholismu i zvláštˇzarputilé abstinenty_____Ikarův pád se ovšem zabývá opačným směrem léčby a že tento směr je mnohem obtížnější ukazuje tato povedená inscenace. Výborný Vladimír Menšík v hl. roli. Skvělá ukázka tehdejší československé televizní dramatické tvorby. A já mohu naštěstí jen zkonstatovat: jsem abstinent, ale léčím se! (02.02.2021)

Manželka scénáristy Hubače přiznala po jeho smrti, že předlouhou pro alkoholika Káru byl pro Hubače jeho otec Jaroslav. Pít  údajně začal v Rusku, když tam byl s českými legiemi aby hrůzy té doby vydržel a démon alkoholu jej provázel po zbytek života. Scénárista Hubač a režisér Filip byly překvapivě ve shodě že chtějí Menšíka pro hlavní roli Káry. Prosazení v té době komediálně obsazovaného herce nebylo vůbec snadné, u šéfa televizní zábavy Dvořáka byly mnohokrát než povolil, tvrdil  totiž že na dramatickou roli Menšík nemá. Jak se zbavit devastující závislosti,když je to jediná možnost, jak zaplnit pocit vnitřní prázdnoty .... Vlastimil Brodský dostal v Monte Carlu v r. 1978 za herecký výkon zlatou nymfu, o kterou ho připravil ředitel tehdejší České televize Zelenka, který ji vzal k sobě do úschovy....Po r.1989 pan Brodský napnul všechny síly aby se cena našla ale nevypátral ji. Jaromír Hanzlík přiznal že ve scéně kdy se jeho otec Kára (Menšík) chystá do léčebny a synovi ukazuje svou zraněnost a zranitelnost ho Menšík svou pravdivostí rozplakal. (27.05.2010)

Mezi všemi těmi na vlas stejnými inscenacemi, které se odehrávaly všechny ve stejných kulisách a hráli v nich stejní herci, Ikarův pád přeci jen vyčnívá. V dobré tradici filmů jako Dnes naposled navázal František Filip na věčné téma alkoholového opojení. Jeho varianta není marná. (10.11.2023)

Snáď jediný problém, ktorý som s týmto filmom mal, bol fakt, že pán Kára je síce alkoholik, ale je v rámci rodiny pomerne nekonfliktný a so ženou sa neháda, o nejakom domácom násilí tu nemôže byť potom ani reč. Inak je všetko psychologicky veľmi dôveryhodné a to vďaka kombinácii precízneho scenára a vynikajúcich hereckých výkonov. Alkoholizmus môže byť v kinematografii zobrazený všelijako, Filip dal prednosť vzťahovej dráme a ako hlavnú postavu si vybral syna, preto sme ušetrení ťaživých alkoholických delírií, ako napríklad v Stratenom víkende Billyho Wildera. Ukážka toho, že pokiaľ podľahnete alkoholu, preberie naplno nad vami kontrolu a (z)ničí chtiac nechtiac životy všetkých vašich blízkych. Na televízny film veľmi pedantne spracované. (11.09.2013)

Velmi silný příběh o člověku, který je v pasti závislosti na tvrdé droze, alkoholu. Ničí svou rodinu, ničí sebe. Trapně je okolí, trapně je jemu -- když mu klesne hladina. Potom sám sebe dokáže hodnotit a pohrdat sebou, ale že by se měl léčit, to je těžký krok. Vždyť poslední ostrůvky vlastní osobnosti a hrdosti jsou ty, kdy prohlašuje a doufá, že to zvládne sám, léčení je pro něj poslední prohra. Díky civilnímu scénáři, který jde mimo jakoukoli teatrálnost (viděl jsem velmi nedávno americký Flight na totéž téma, se jmenovaným problémem), jsem nyní opravdu přesvědčen, že alkoholismus je nemoc a nikoli jen nekonečná řada lidských selhání. Že si ji člověk zavinil sám (pak už) nehraje roli. Nemám alkoholika mezi blízkými, ale tenhle příběh mi hnal slzy do očí. Menšík 100% a není co dodat, Hlaváčová 100% a trpěl jsem za ni. Oba dovedou hrát pouhou řečí těla, barvou hlasu, výrazem. Nepřehrávají, nevypadávají z role. Hanzlík skoro 100%, jedna z životních rolí i pro něj. Kdo mě překvapil velmi příjemně, Řanda, skoro 100% -- jsem zvyklý, že jeho roličky malých trapných padouchů jsou často schematické, primitivní. Zde hrál roli našeptávače hlavně po úvodu velice dobře. Inteligentní roli měl i Vinklář, fajn že nesklouzl k mentorování, skoro 100%. Jediná slabina filmu, Rázlová, mi dost nesedla. Když už ostatní hodnotím procenty, tak sotva 50%. Ještě k zasazení do doby -- cítím deziluzi a depresi z vrcholu normalizace, nicméně film velmi solidně potlačil povinné prvky reálného socialismu a je v něm jen velmi drobné a snesitelné tepání buržoazních nešvarů (rozuměj Řandy). Za mě snad úplně nejlepší televizní film mé rodné země. (05.05.2013)