Zéro de conduite
Trojka z mravov
Zero for Conduct
Obsahy(1)
Dětství. Děti opuštěné na počátku školního roku kdesi na vesnickém školním dvoře. (Jean Vigo). My sledujeme jejich trampoty poznamenané rodícím se temperamentem, jenž se střetává s rigidní maloměšťáckou morálkou učitelů a vychovatelů. Příběh skupiny chlapců, kteří postupně stupňují své útoky proti učitelům až do finálního výbuchu, je rovněž autorovou výpovědí o vlastních prožitých traumatech. Génius francouzského filmu Jean Vigo vytvořil svůj nejautobiografičtější film. Ovšem skutečnost nechal zahalenou snovým oparem. Divák by občas mohl mít pocit, že vše je jenom pouhá hra, ale sílu tohoto filmu tvoří krutě realistické obrazy, pospojované zvláštním druhem poezie. Vigův film se stal protestem proti autoritativním výchovným metodám. Polemiky kolem díla vyvrcholily jeho zákazem a do kin byl uvolněn teprve po roce 1945. Našel si mnoho obdivovatelů a další režiséři (např. F. Truffaut) se jím cítili ovlivněni. Jean Vigo byl ve své době nepochopen a na své objevení musel čekat až do nástupu nové vlny. Nicméně jeho film Trojka z mravů se stal klasickým dílem, vypovídajícím o dětech, které se bouří proti nesmyslné autoritě. Nezapomenutelnou i nadále zůstává scéna společné ložnice s průvodem andělů-školáků v bílých košilích, kteří snově proplouvají mezi létajícím peřím. Letos budeme mít navíc možnost vidět restaurovanou kopii firmy Gaumont. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Film, který si vysloužil svou slávu hlavně v 50. letech, ale který rozhodně má univerzální výpověď, která řekne něco mladým i dnes. Autorita má smysl, ale pouze v případě, pokud není nesmyslná. Vigovi se tohle daří ve skvělé atmosféře mírného podivna, která dokáže okouzlit. Anebo se na to budete jen dívat s nepochopením. ()
Jean Vigo a jedno z klíčových děl francouzského poetického realismu, jehož ozvěny jsou nejvíce patrny v Truffautově 400 Blows či Andersonově If... Vigo byl na svou dobu nesmírná hračička, jak od prvních momentů napovídá dokonalá kompozice záběrů i autentické vedení dětských herců. Nicméně režijním mistrovstvím je zde zejména udržování tenké hranice mezi skutečností a snovými představami anarchistické vzpoury (viz. úžas vyvolávající zpomalené pásmo létajícího peří). A přestože Trojka z mravů není dílem dokonalým (chvílemi je to skutečně přehnaně rychlé a nezbývá čas se s malými hrdiny, jež se bouří proti byrokracii školního systému, detailně seznámit), jsem moc rád, že jsem ji viděl. Je to další z důkazů nesmrtelnosti francouzské kinematografie 30. let, kterou Vigo, po hříchu jen jedním celovečerním projektem (Atalanta), vedle Renoira, Carného a dalších spoluutvářel, než ve svých 29 letech tragicky zemřel. ()
V jistých ohledech podmanivý snímek, který navenek působí hravě a poeticky, ale přesto na povrch sem tam prosakují i dosti závažná témata, na dobu vzniku velmi odvážná. K plnému počtu bohužel chybí trochu méně chaotické uchopení látky, které se mění ve sled epizod naplněných málo životnými figurkami. ()
(česky: Trojka z mravů) Tak trochu anarchistický snímek o úspěšné vzpouře dětí ve výchovném ústavu vyznívá díky režisérově práci s kamerou až překvapivě poeticky a hravě. Nezbedné kousky žáků překračují běžnou míru. Neustále narůstající nekázeň vyvrcholí ve scéně útoku ze zálohy na shromažděné zastupce moci (učitetele, ředitele i významné hosty). Zatímco vychovatelé si nevědí rady, čtveřice vzbouřenců sklízí ovace ostatních dětí. ()
Jean Vigo je nesmírně zajímavá osobnost, která si razila svou cestu proti proudu názorů většinové společnosti. K tomu jistě přispělo i neradostné dětství: nevyjasněná smrt otce - propagátora anarchistických myšlenek a následné dospívání v ústavech. Trojkou z mravů si Vigo vyřídil své účty s figurkami, které v nich měl tu "čest" poznat. Zéro de Conduite pro mě sice nemá takový punc výjimečnosti, přesto ho můžu každému vřele doporučit. Na dobu svého vzniku působí velmi "soudobě" (za zmínku stojí fakt, že za kamerou stál Boris Kaufman, bratr Dzigy Vertova). ()
Galerie (15)
Photo © Pirkanmaan Elokuvakeskus
Zajímavosti (9)
- Hned po dokončení byl snímek francouzskou cenzurou zakázán a jeho promítání bylo povoleno až po téměř 20 letech. (contrastic)
- Mladý učitel Huget (Jean Dasté) ve scéně na školním dvoře napodobuje postavu Tuláka z němých filmů Charlieho Chaplina. (Hwaelos)
- Jedná sa o posledný film, ktorý finančne podporil Charles de Noailles, hlavný mecenáš surrealistických filmárov. (Biopler)
Reklama