Sting

Francouzský vrstevník s názvem Vermines arachnofobikům zmasíroval dušičku mnohem důkladněji. Sting má boží úvod, jemuž nechybí vtipný nadhled, líbivý vizuál, dobří herci a příslib hravých pavoučích orgií, jenže pak mu v první zatáčce ujedou nohy a stane se z něj levoboček rodinného dramatu s nedomrlým hororem. Poslední třetina je sice nakopnuta zdánlivě odvážným krokem, ten je ale brzy znegován a zbývá už jen nudné finále, kterému nechybí ani ten nejprofláklejší poslední záběr před závěrečnými titulky. Přitom je to škoda, protože bylo načrtnuto hned několik motivů, s nimiž se dalo vyřádit. Takhle by bylo lepší, kdyby někdo už tak krátký film osekal o dalších dvacet minut. (27.05.2024)

Takový malý roztomilý hošan se čtyřmi páry nohou to byl, jenže sotva za pár dní je z něj pavoučí bestie. Zvířecí horory po dekády lákají. Žraloci, aligátoři, hadi, piraně, medvědi, vlci… Tenhle má možná krapet mimozemský původ, kterak jedné mrazivé newyorské noci spadne z oblohy cosi tajuplného a dostane se až do starého činžáku, který by potřeboval nejednu investici. Ve vajíčku je malý čiperný členovec, kterého najde vzdorovitá dvanáctiletá slečna, která si zvyká na nové rodinné pořádky (nevlastní otec, miminko). Z domácího „mazlíčka“ se ovšem postupně stává nepřirozeně rostoucí hovado, které má stále větší hlad. Jakmile se v domě ztratí všechna zvířata i nějací ti sousedé, na řadě je dívčina rodina. Ve výsledku fajn jednohubka s několika solidními nápady, poměrně bizarním osazenstvem domu i slušnou atmosférou. Občas mi přišlo, že se vracíme o tři dekády zpět k malým kulatým teroristům Critters a podobným osmdesátkovým béčkům. Po nedávné Havěti, která vypadala přeci jen věrohodněji, další solidní příspěvek do žánru. (26.05.2024)

Šarlotin pavúčik. Láskyplné pomrkávání na vše možné od Arachnofobie přes Duplex se Stillerem až po vetřelčí sérii, které už od samého počátku nezapírá svou béčkovou podstatu s cílem pobavit i skrze postavy. Zatímco mladá Ripleyová prolézající vzduchotechnikou s naftalínometem vystoupila z ulity rozmazleného fracka s názorem, dementní babi Helga se měnit nemusí. Být mimo je někdy výhodou, obzvláště když se blíží smečka černých psů.. (22.05.2024)

Pavouci mě zrovna neberou, ale jméno režiséra Wyrmwoodu docela lákalo, takže jsem se docela i těšil. Výsledek? Pavouci mě dál neberou. A přitom, objektivně vzato, to zase není úplně marné. Třeba panoptikum postaviček, které má sloužit osminožci za potravu, je docela nápadité a způsob, jakým si to zrůda vyřídila s papouškem a kočkou, má styl a eleganci. Jenže to jsou všechno takové výkřiky, které ne a ne přejít do soustavného řevu, který jsem očekával. Prostě to pavouk málo krosil a když už začal, byla nouze o jeho detailnější práci. Škoda. Za mě zatím nejhorší Turnerovic film. 40% (23.05.2024)

Oproti Francúzskemu zárezu do žánru Háveď, je toto o trošičku lepšie. Hlavne preto, lebo si to priznáva od začiatku, že je to vlastne béčko ako sviňa, bez snahy byť čímkoľvek viac. Dokonca Roache-Turner prišiel s lepším nápadom mimozemského pavúka, ktorého biológia je v zásade neznáma a preto nie je nelogické, že by za noc narástol trojnásobne, čo Háveď trošku ( hrajúca to na existujúceho pavúka odniekiaľ z Dubaja) v rámci logiky výrazne pokašľala. A zároveň sa to nehralo na sociálne presahy. Herecky síce priemerné a vyslovene mi vadili aj lakačky ( rutinné a nezaujímavé) ale ten nadhľad a mierny humor ma bavil. Takže slabé tri a v súboji týchto dvoch priemerov, jasný víťaz. (19.05.2024)