Útěk z New Yorku

Pánové a bývalí kolegové Bláža a Tsunami_X by mě asi sežrali zaživa, nicméně nemastný neslaný Snake Plissken nebude zrovna mou krevní skupinou. Čert vem primitivní zápletku, kdy svět stojí na pokraji atomové války, které snad můžou ještě zabránit plánované rozhovory mezi několika velmocemi. Jenže prezident Spojených států se na konferenci s důležitými dokumenty nedostane, protože padne do zajetí těžkých zločinců kdesi na izolovaném Manhattanu. Jak asi kartami zamíchá právě vězeň Plissken se stylovou páskou přes oko? Slušná apokalyptická atmosféra na pár desítek minut zabaví divákovy smysly, pak bych ale čekal pořádnou akci, nekompromisní jednání, surovou ztřeštěnost nebo alespoň náznaky napětí. Bohužel Carpenter nabízí jen ticho po pěšině, lemované nezvládnutými akčními momenty. Přelomová béčková podívaná se nekoná, můžete jít v klidu spát... (26.08.2010)

Spatřuji v tomhle filmu podobnou rétoriku jako u G. Romera, tj. omezení vizuálních slastí pro diváka, zato přemíra snahy vyjadřovat se k soudobé společnosti, konkrétně k Watergateu (Snyderův Úsvit mrtvých na to šel přesně obráceně – vynikající akční survival, ovšem bez snahy něco říkat). Příznačný a zároveň trochu kuriózní je pak fakt, že většina lidí vidí v Útěku z New Yorku béčko, jímž není třeba se hlouběji zabývat. Přitom právě béčka nebo horory nabízejí alternativní čtení proti systému. Lidé si jinými slovy vytvářejí skrze zjednodušená žánrová označení (viz zdomácnělý terminus „akčňák“ nebo „krvák“) přezíravá stanoviska k tomu kterému filmu, aby nemuseli brát jeho idee příliš vážně. To samé se týká třeba nedávného Wanted (2008), který byl rovněž kolektivně označen za ptákovinu a blbůstku pro pobavení, přestože nabízel velice nepřijatelnou ideologickou agendu čerpající své závěry z noetických nebo sociologických komentářů rozházených napříč celým filmem. Hlavní hrdina Wanted v sobě objevil skryté síly, překonal hranice člověka, a tím narušil řád. A řádu se to nelíbí. Lze tady vysledovat paralelu s primární příčinou, proč je zatajováno UFO - pokud připustíme jeho existenci, pak nelze vyloučit, že kontakty s ním jednou přerostou ve skutečné rozsáhlé setkání, které by dalekosáhle ovlivnilo naši civilizaci. Primárním důvodem strachu z mimozemšťanů není, že jsme vůči nim bezmocní, ale že jsou vůči nim bezmocní ti, co jsou při moci. Střetnutí s mimozemšťany odhaluje slabost Vůdce, podkopává naši víru ve všemocnost Moci. Zkušenost „prázdného trůnu“ by vyvolala paniku. Proto, když už se podobné téma dere na plátno, je třeba ho uchopit jako béčko, nikoliv jako seriózní dílo - to by studia, která jsou této moci součástí, nepřipustila. (16.02.2009)

1988-zločinnost v USA vzrostla o 400%..., 1991- vzniká policie spojených národů...., 1997 z New Yorku je nejstřeženější uzavřená věznice (cesta vede pouze tam, nikoliv zpět)... jeden prezident (D. Pleasence) velící (téměř) celé Americe, jeden „Vévoda“ (I. Hayes) velící té horší části (Manhattanu) a čtyřiadvacet hodin mající Snake resp.Plissken na prezidentovu resp. svoji záchranu. Čistokrevné B-čko jako řemen se všemy klady (i zápory), absencí (plnohodnotného) scénáře, za to s celou řadou kultovních scén (za všechny- ikonická- Lee Van Cleef na mostě), snovým hereckým obsazením, v čele s K. Russellem coby Plisskenem (nakonec jsem rád, že C. Eastwood odřekl) a typickým (pro tu dobu) synťákovým (minimalistickým) hudebním doprovodem linoucím se napříč celým snímkem. Byť osobně dávám (ve spolupráci s „panem nízkorozpočťákem“ J. Carpenterem) přednost (věčně žíznivému polárníkovi) Kurtovi s lahví J&B po ruce, než (válečnému veteránovi) s páskou přes oko, ručím vám za to (i s přihlédnutím k mizivému rozpočtu a s tím spojeným „porodním bolestem“), že si snímek nemůžete nezamilovat. Mě čapnul (za koule) přesně od momentu 19,18,17,....následně přikoval ke křeslu, udržel mě tam i při automobilové honičce (btw, takhle vytuněnou káru resp. světla jako má zdejší chief „Vévoda“ nepřehlédnete ani na noční (zasekané) D1-čce, za to vám ručím) a pustil až se závěrečným (ironickým) finále aneb konce, ty vždy (John) uměl. P.S. pusťte si bonusy (rozhovory, „film o filmu“) a ručím vám za to, že pod 80% nepůjdete. P.P.S. pánové, komu z vás se podaří (po celou dobu trvání snímku) koukat A. Barbeau do.... očí, ten má u mě láhev Tulamorky a karton doutníků grátis. Já to (ne)vydžel (ani) 0,5sec...... Zasloužený (časem prověřený) KULT. (12.03.2013)

Typická ulítlost Johna Carpentera. Šíleně vypadající kulisy New Yorku jakožto jednoho velkého vězení, neslané a nemastné akční scény a postavy které vypadají jako by právě prodělali mozkovou obrnu. Celek vypada přímo jako jeden velký fetiš. Máme tu boxerský ring, rádoby futuristické stroje, World Trade Center, kde může přístát kluzák a korunuje to drsný a málomluvný hrdina v podání Kurta Russella, kterého všichni znají a nikdo mu neřekne jinak nežli Snake. Je to šílená blbost, ale občas se člověk pobaví. Scénář prakticky nulový a zápletka taky nic moc. Jediné co tu vynikne je právě ta ultralacinost a papundeklovost celého projektu. Což je v podstatě u Carpentra jeho hlavní zbraň jak ohromit diváka. (13.07.2006)

Ještě před příchodem věhlasných akčních hrdinů let osmdesátých tady byl akčně naložený Kurt Russell. S image drsného jednookého ztepilého vlasatce diváka provedl postapokalyptickým New Yorkem, kde v šibeničním termínu pátrá po ztraceném a uneseném prezidentovi. Jeho život je plně v sázce, v těle mu kolují vpravené rozbušky, aby získal vytouženou svobodu, kterou si vymínil za úspěšné absolvování mise. John Carpenter je invenční režisér, minimálně tou dobou určitě byl, který svůj akční sci-fi počin zaobalil do ztemnělé formy za zvuku syntezátorů. Něco obdobného později použil James Cameron v prvním Terminátorovi. Carpenter se nikdy nechtěl vymanit z druhé filmové kategorie, takže před sebou máme krystalické béčko, jaké dnes už nevznikne. Nesporně zajímavé je, jak si coby tvůrce v roce 1981 představoval svět budoucnosti, konkrétně rok 1997, do kterého je děj zasazen. New York pojal jako jedno velké neutěšené vězení plné násilí, kde není radno neozbrojeným smrtelníkům se pohybovat. Působí to sice trochu úsměvně, zároveň se jedná i o jakýsi prvotní pokus získat jakousi nadčasovost. V takovém filmu nesměl zapomenout na Donalda Pleasence jako prezidenta nebo Ernesta Borgnina jako trochu legračního taxikáře. Pro milovníky osmdesátkové ženské krásy je připravena rozprostřít své bujné vnady Adrienne Barbeau. Z dnešního pohledu už se jedná o akční klasiku, co stále má co nabídnout. Pořád to ještě nezestárlo takovým způsobem, aby se na to nedalo dívat. Triky jsou pochopitelně velmi tristní, výprava je poměrně úsporného rázu, v přestřelkách a akčních sekvencích je to stále života schopné. Russell s Carpenterem za svoje kariéry spolu ještě několikrát spojili síly a většinou z toho vzešel zajímavý film. Pokud se vám stýská po originální akční tvorbě z pravěku, tohle se nabízí. 8/10 (25.04.2023)