Fantom opery

Dávil jsem se vlastní krví. Obávám se ale, že s Webberovou předlohou se nedalo nic jiného udělat (sám Andrew Lloyd je z filmu nadšen). Ten pilcherovský scénář, ta příšerná, patetická hudba a ty texty, proboha živého ty texty. Utrpení srovnatelné s dvou a půl hodinovým sledováním koncertu Nightwish, Within Temptation nebo podobného strašidelného zámku, kde si musí aktéři co deset minut obměnit šaty. S vědomím toho, že film je věrný původnímu muzikálu a práce na něm probíhala přímo s Webberem, si slibuji, že se od tohoto světa budu držet v uctivé vzdálenosti. (12.02.2020)

Fantom Opery, ako aj muzikály všeobecne sú úplne mimo mňa a preto ani neviem poriadne povedať, čo je tu zhnilého pán Schummacher. 60 miliónov vrazených do kostýmov a kulis je naozaj vidieť, Emmy Rossum je úžasná, kamera chvíľami (cesta na cintorín) zarámovaniahodná, ale vo výsledku (nesadnuvšia hudba) je tých 143 minút úmorne veľa. Aj keď ja som možno netrpel, ako niektorí mojí kolegovci naokolo. 60% (25.11.2006)

paradoxně bohužel trochu kýčovitá, nastavovaná kaše ze skvělých melodií, sympaticky upnutých korzetů, zajímavých flashbacků, parádní kamery a výpravy - aneb joele, vař - tady máš klasiku, herce a prachy a udělej nám velkofilm... ábr das ist vénich. snímek začne po hodině silně nudit a divák jen čeká na závěrečné vysvobození. efekty nejsou nic extra, scény jsou přeslazeny a zážitek z filmu zachraňoval jen kvartet turek-ballantines-zrzka-brambůrky... tedy van Tom dává "jen" 60% a musí si brzy napravit muzikálové chuťové buňky starým dobrým JChS. (07.11.2010)

Co napsat k Fantomovi jehož reprízy jsem už přestala počítat a titulky znám pomalu zpaměti? Když jsem ho viděla poprvé, tak mi připadal trochu zdlouhavý, ale to se časem poddalo. Snad jediné, co mi moc nesedí (možná proto, že jsem četla obě knižní verze) bylo maskování G. Butlera, to se opravdu moc nepovedlo. A rozhodně bych nebyla schopná psát komentář po prvním shlédnutí, protože spousta scén, melodií a detailů se ke mně dostala až s opakováním. Přechody černobílé přítomnosti a barevné minulosti byly nádherné. Do toho geniální hudba Andrewa Lloyda Webbera a závěr s růží na náhrobku způsobující šelest okolo žaludku... (14.09.2011)

Obrovský spektakulární načančaný nařachaný nazdobený bombastický velkofilm. Tak obrovský, že se v něm skoro ztrácí komorní příběh milostného trojúhelníku. Pod těmi všemi šminkami je chlad (přestože musím uznat, že pád lustru podbarvený varhanami mi přivodil slušný mráz na zádech). Závěr filmu mě ne a ne dojmout, i když jsem chtěl, aby dojmul. Základní problém je, že vlastně ani nevím, komu fandit. Christine bych nepřál ani slizkému dlouhovlasému blonďákovi, ani paranoidnímu zabijákovi fantomovi. O hudbě a hercích se zmiňovat nebudu, protože souhlasím se zdejší většinou. (29.01.2008)