.hack//SIGN

.hack//SIGN je rozhodně unikátní zážitek. Je to už hodně dlouho, co jsem sledoval anime, které tak silně stojí na dialozích. Děj se tu rozmotává a posouvá díky dialogům, vývoj postav probíhá skrze dialogy, atmosféra je budovaná skrze dialogy – říkám si, jestli je v celém seriálu alespoň jedna scéna delší dvě minuty, kde neprobíhá nějaký dialog. A to si celé vyžaduje od diváka opravdu hodně pozornosti, protože kromě odpovědí na nejrůznější palčivé otázky se v dialozích skrývají i různá zajímavá moudra a mnohé detaily, které dávají celému příběhu a světu mnohem větší hloubku a také vám pomáhají postavy opravdu dobře poznat. A na postavách to vše z velké části stojí, jsou velmi dobře napsané a i když jde v podstatě o avatary v počítačové hře, tak se z jejich chování dá velmi dobře uhodnout, kým v reále jsou, ještě dřív, než vám to příběh sám vyzradí a také nemáte problém je pochopit, poznat jejich motivace a pohnutky, včetně toho, co je k hraní této hry vlastně přivedlo. Co se samotného příběhu týká, není zase až tak komplikovaný a složitý, jak se ho snaží autoři skrze všechny ty obšírné dialogy prezentovat, navíc to opravdu důležité je zde jasně řečeno, někdy i zopakováno, takže pokud dáváte opravdu pozor, neměl by být problém vše pobrat, pokud až tak pozor nedáváte, měli byste pochopit alespoň kostru. I když k tomu, aby člověk úplně pobral závěrečný epilog (epizodu 28) je asi třeba znát i celou herní sérii, protože polovinu postav jsem tu logicky nepoznával. Co je kapitola sama pro sebe je hudba a nemyslím opening a ending – po pravdě opening mi přišel hudebně z celého seriálu nejnudnější – ne pojďme si promluvit o doprovodné hudbě a o tom, co tu předvedla Juki Kadžiura. Prakticky od první epizody si jí všimnete, doslova si krade velkou část vaší pozornosti v mnohých záběrech, nedokážete jí nevnímat, je tam pořád, zní neuvěřitelně, střídá spoustu zajímavých a nezapomenutelných motivů, a i s jedním motivem, pokud ho někdy zopakuje, dokáže skvěle pracovat a aranžovat ho tak, aby měl zase trochu jinou náladu, působil opět unikátně. Nevím, jestli jsem se někdy setkal s takhle silnou, intenzivní a výbornou doprovodnou hudbou a je to už dávno, co jsem si musel po pár dílech nějakého anime ihned shánět celý soundtrack – tohle bylo hudební představení a provedení, jaké jsem dlouho neviděl a asi nezapomenu… Na druhou stranu to bylo hudebně až tak intenzivní, že mi to někdy doslova odvádělo pozornost od dialogů, a to u seriálu, kde dialogy hrají takhle důležitou roli, může být trošku problém. Stejně tak to sladění mezi náladou hudby a tím, co se děje na obrazovce mi v pár pasážích trošku drhlo. Jeden příklad, za vše – moc mi nešel dohromady veselý motiv hraný na bendžo v momentě, kdy Sora oddělá dva dobrodruhy a jde se poptat toho třetího na nějaké ty informace, k této scéně mi ta veselost skladby přišla jak pěst na oko. Každopádně jak už jsem napsal, .hack//SIGN byl vážně zážitek, z obecného hodnocení dalších sérií z tohoto univerza jsem pochopil, že asi i nezopakovatelný. Také je dobré si připomenout, že nápad o hráči uvězněném v MMORPG hře není originálním konceptem, s kterým přišlo SAO, přesto bych .hack//SIGN zrovna fanouškům SAO asi příliš nedoporučoval. Tohle prostě není seriál pro každého, je to hodně ukecané, pokud nedáváte pozor, tak vám může i přijít, že se tu vlastně nic moc neděje, protože tempo je (mírně řečeno) pomalejší… Já však měl dostatek trpělivosti, chytilo mě zdejší tajemno a potřeboval jsem znát odpovědi na některé otázky + jsem objevil úžasný OST, který mi bude hrát ještě pár týdnu během práce. 8/10 P.S. Nejlepší postavy za mě Bear, Crim, BT, Mimiru – přesně v tomhle pořadí a nejoblíbenější skladba z OST je Key of the Twilight. (24.04.2023) (méně) (více)