Frances

Naprosto bravurní a bezchybná Jessica Lange ve strhujícím biografickém dramatu o herečce Frances Farmer. Dramatu, které jsem musela dát asi natřikrát, než jsem ho dokoukala do konce. Byla trochu bláznivá, ale v dnešní době by se to hravě ztratilo. Ona však vyrůstala v té špatné době, kdy se pěstovaly konvenční řeči, lži a kdy herečky byly pouze na okrasu a ne aby měly svůj vlastní názor. Měla smůlu na chlapy, což vedlo k alkoholu a (díky matce) blázinci. Scény z tehdejších léčebných postupů mě docela mrazily, léky, elektroléčba, lobotomie (= vyřazuje nervy, které dávají myšlenkách emocionální zabarvení, kdybyste náhodou nevěděli).. A co zbylo? Loutka v rukách společnosti. Jejím životem nás provází fiktivní postava, její přítel Harry York. Škoda že fiktivní, takový princ na bílém koni by se hodil. (17.06.2014)

Dílo, které vyráží dech. Poznání, že i nejkomerčnější herci hollywooodské továrny na sny jsou až na na nečetné výjimky mistry svého oboru je pro převládající komerční ráz tvorby směřující do kasaštyků pro laika krajně nesnadné. Mrazení vzbuzující výkon Langeové plyne nesporně z úrovně, kterou se reprezentuje další velká osobnost filmu, kterou je zcela neznámý režisér Graeme Clifford. Obvyklá unylá limonáda kalifornského původu, která je obvykle při takových příležitostech servírována, se prostě nekoná. Rozporuplný osud jistě nesnadné velké herecké osobnosti, na níž byl spáchán nesporný zločin, likvidující velkou tvůrčí osobnost, osudově poznamenanou svou deprivantskou matkou a vůlí být sama sebou, otřese divákem i dnes. Regulace za každou cenu, účelová záměna skutečné asociálnosti za tvůrčí krizi (rutinu a průměrnost nelze soudit ani odstranit, je možné ji jen eliminovat) by měly být varovné i pro náš dnešek. Mechanismy se změnily a zplošťování nejenže nepomíjí, ale naopak sílí. Třicet let starý film si stále uchovává své ponuře burcující poselství. (29.04.2013)

S "hollywoodom" nezápasí len hlavná hrdinka filmu, ale aj samotný režisér, ktorý akoby strašne rád dve veci naraz - vzdať hold konvenciami doby nespútanej povahe i osloviť čo najširšiu divácku obec, prípadne aj samotnú akadémiu. Zatiaľ čo presvedčená Francis (presvedčivá Jessica) ide bez zaváhania hlavou proti múru, Graeme Clifford iba čo tu vystrčí rožky, tam pohladí proti srsti, nikdy však nie do tej miery, aby dvíhal zo stoličky či dokonca privádzal do mrákot. Umiernená neposlušnosť, tlmený výkrik, predstieraný protest a v konečnom dôsledku nefunkčná, totálne neškodná správa o bezohľadnom strachu konzervativizmu. (13.04.2009)

Film je vynikajícím, ale zároveň odstrašujícím příběhem Frances Farmer, herečky, která kdysi zářila na obloze plné hvězd, ale pak spadla tvrdým úderem na zem. Jessica Lange jako Frances je neuvěřitelná. Její zoufalý boj s okolím a jeho pokrytectvím jsem s ní opravdu prožívala. Spolu s ní jsem nenáviděla její matku, která mateřskou lásku a pomoc vyměnila za peníze a slávu. Rodina jí zkazila život, dohnala jí k alkoholu a potom do blázince. Třásla jsem se při pomyšlení, že člověku jehlou do mozku chce někdo změnit osobnost. Frances se tak změnila v úplnou trosku, bez zájmu a radosti. - "She died as she had lived... alone." (17.10.2020)

Pokud si odmyslíme všechnu tu hrůzu lunatických ústavů (která je zřejmě přehnaná) a transorbitální lobotomie (ke které zřejmě nedošlo), pak zásadním problémem zůstává patologická fixace na dominantní matku. Tím odpadá relace k "Přeletu nad kukaččím hnízdem", která při sledování napadla asi mnohé, která je zde jen nepříliš šťastným pokusem o nápodobu. Zmíněná fixace až fetišizace matky, ambivaletní vztah lásky a vzdoru a neschopnost se z něj vymanit, je už ovšem dostatečně silným motivem pro film, silnějším než je jeho zpracování. Pozn.: Právě prvky tušené z Formanova "Přeletu" a odkaz na konkrétní osobu tu působí jakýmsi "zpomalovacím" efektem. (26.04.2019)