Harold a Maude

„Jistý druh neurózy je v naší společnosti běžný. Chlapec si podvědomě přeje spát s matkou. Ale vy chcete spát s babičkou.“ Nevkusný, nepochopený. Nad snímkem Harold a Maude se nesla vlna nevole. Prachatý smrad se zálibou pro vše, co souvisí se smrtí, vitální důchodkyně s kousavým humorem. Neobyčejný pár a na svou dobu nesmírně milé porušování ustálených zvyklostí. Inscenované sebevraždy úchvatné. Atmosférická oslava jinakosti. (20.09.2016)

Podobnost s Nicholsovým Absolventem je nasnadě (téměř nikým nepochopený jedinec, kýčovitá hudební složka apod.). Zhýralý mladík Harold hledající smysl života ve světě, kde mu nikdo nerozumí, tápe, neví kudy kam. Utíká pryč do světa zinscenovaných sebevražd. Děsivé výjevy, které kontrastují se silným nezájmem Haroldovy matky, jež synovy eskapády dobře zná, působí značně komickým dojmem a nesčetněkrát jsem se přistihl se zvláštním úšklebkem na tváři... Naopak Maude, velmi čilá, vitální, až infantilní stařenka, je Haroldův pravý opak. Užívá si zbytku života plnými doušky a nechává svého přítele alespoň částečně nahlédnout pod pokličku a přičichnout vůni života, toho opravdového. Raný Ashbyho film, jenž byl ve své době jedněmi nadšeně přijímán a druhými zatracován, představuje jeden z vrcholů autorovy dráhy, skrytý klenot Nového Hollywoodu. (04.11.2007)

Rozkošně absurdní film s vynikajícím soundtrackem a hlavními hrdiny, které nelze nemilovat. Málokdy se mi stane, aby mě film uchvátil už během úvodní scény, ale Harold je z těch postav, které umí zažehnout jiskru jediným pohledem. Jeho slabost pro sebevraždy, demolice a pohřebáky je odzbrojující, stejně jako koníčky jeho nové kamarádky Maude. Energická stařenka ráda zkoumá jízdní vlastnosti cizích aut, zkouší nové věci a umí se vymluvit z jakéhokoliv průšvihu. Když se ti dva setkají, svět přestane být šedivý, na obzoru se objeví duha a půl druhé hodinky uteče tak rychle, že ani nestihnete mrknout. "Stojím nohama na zemi, ale má hlava se dotýká hvězd". Takhle příjemné filmy by měly být k dostání na předpis. Aby je člověk příliš rychle nevykoukal. :) (03.07.2007)

Viděno 2 x. Podruhé jsem film Harold a Maude zhlédla v rámci přehlídky Projekt 100 2010. I tentokrát to pro mě byla velmi osvěžující podívaná. Přesto po objektivní úvaze nakonec srážím původní hodnocení o jeden stupínek níž. Lehce jsem se sklouzla po povrchu na druhý pokus, přiznávám. Na oba hlavní hrdiny jsem nazírala z nadhledu a udržovala si od nich dostatečný odstup. Poprvé tomu tak nebylo. Vzpomínám si, že před lety mě okouzlila především postava podivínského samorosta Harolda, dvacetiletého mladíka, který ze všeho nejraději navštěvuje cizí pohřby a natruc před svou matkou předstírá sebevraždy. Přitahován smrtí. Mrtvý živý. Omezován v životě nesmyslnými pravidly, předsudky, tradicemi a konvencemi, zakonzervován ve svém malém ponurém světě, uzavřen do sebe. Harold sám ví, že ve skutečnosti nežije. Vše se změní ve chvíli, kdy ho osud svede dohromady s extrovertní a živelnou Maude, dámou, která i přes pokročilý věk inklinuje ke všemu živému, barevnému a hlavně zakázanému. Kouzelná milostná tragikomedie s dobře pasujícím hudebním doprovodem, v němž vyčnívají především písně anglického písničkáře Cata Stevense. (20.01.2010)

Hlavní hrdinka Maude mi byla výrazně nesympatická, a svým chováním mi až příliš připomínala tu hloupou domovnici z knížky S elegancí ježka. Totiž že to její užívání si života je maximálně křečovité. Ačkoliv je pravda, že Maude pro své zvyky měla důvod, a to vlastně docela uvěřitelný. Každopádně scény s ní mě mírně otravovaly, což je poměrně špatné, vzhledem k času, který na plátně stráví. Ale Harold byl sympaťák, skvěle napsaná i zahraná postava. A Hal Ashby je dobrý režisér, ačkoliv pro mě je jeho nejlepším filmem Byl jsem při tom (1979). Jako celek se mi film hodně líbil, taková díla už dnes nevznikají (falešná nostalgie:)) (23.08.2010)