Šňup

Tři dny na speedu. Šňup je krásný příklad snímku, kde forma totálně převálcuje všechno ostatní. Figurky lidí závislých na drogách jsou vykresleny v nesmírně působivém balení, pod kterým se však skrývá poměrně nezáživný příběh. Inspirace u podobných snímků je značná ovšem nikoliv na škodu. V konečném důsledku se tak jedná o přehled několika postav, jejichž osudy ovlivní drogy a na jejich vnímá světa to má sestakramentský vliv. (16.04.2011)

Jedná se o snímek sice ne dokonalý, ale rozhodně nestandardní a zdravě jiný – a to jak vedle běžné, tak i nezávislé produkce. Téma snímku není „nijak převratné“, pochopitelně. Dějově roztříštěný film o vzájemně se proplétajících osudech skupiny feťáků, fičících na speedu a prohryzávajících se se sněhem okolo nosních dírek vyžhavenou, vyprázdněnou realitou předměstí L.A., svým ironicky „nehodnotícím“ vyzněním někdy více a někdy méně připomíná starší filmy s obdobnou tematikou (nelze nevzpomenout přinejmenším stále omílaný Trainspotting). Navíc, vzhledem k tomu, že trpí jistou scenáristickou krátkodechostí (projevující se místy lehce křečovitou vtipností, trochu prázdným opakováním některých postupů a značnou „přeinspirovaností“ některých zákrut vyprávění), je děj tou nejslabší složkou celého tohoto filmového rauše. O poznání zajímavější je ovšem zpracování. Debutant Jonas Åkerlund se způsobem, jakým k filmu přistoupil, extaticky hlásí k tomu, že je v prvé řadě a především režisérem hudebních klipů – jeho snahou je nechat diváka sledovat film „očima speedu“, a proto bez oddechu a velmi přesvědčivě tlačí obraz do rychlého střihu, důrazu na makrodetaily, afektovanosti, krátkých řetězů obrazových asociací... a výsledek je velmi přesvědčivý. Je vtahující, nedává čas vydechnout – dokonale mapuje chutě a podivnou logiku života se speedem. Šňupu bývá vyčítána řada věcí – idealizací postav narkomanů počínaje, přemrštěným naturalismem konče. Nad těmito výtkami lze leda pokrčit rameny – smutné, prázdné, vyjedené postavy v sobě dle mého názoru nesnesou idealizaci ani náhodou; bez naturalismu a jeho „nahé sprostoty“ by snímku chyběla polovina přesvědčivosti. Jediným – i když pro většinu diváků asi jen těžko vydýchatelným – záporem je tak dle mého zmiňovaný scénář. S ním spojené mínus má potíže znegovat i kongeniální výkon stárnoucího Mickeyho Rourkea. A že je ten bývalý playboy vážně dekadentně dokonalý! (01.07.2004)

Tak tohle se moc nepovedlo. Děj je plochý jak raketová střela s plochou dráhou letu poslaná faxem a vůbec ničím to nezaujme. Hlavně tam nejsou žádné postavy, se kterýma by se dalo sympatizovat. Samej vyšlehanej mozek nebo mrduchtivá závislačka, permanentně do sebe ládující syntetické drogy. Nejvíc na nervy mi šlo to neustálé, pořád se opakující "šňup", záběr na oko, zornice se zúžuje, rychlé střihy, sluchové halucinace (chápej jako opakující se věty/slova), probliky, prostřihy, barevné a jiné vizuální filtry, schíza. Ale hlavně to nikam nevede. Řeší se tam nesmyslné emotivní výlevy ubohejch fetek a jeden policejní zátah dvou pochybnejch poldů. Nůdá. Škoda, že Schwartzman, Leguizamo, Rourke a Stormare se nechali do něčeho takovýho uvrtat. Soundtrack se taky moc nepovedl, protože ho má na svědomí Billy Corgan ze Smashing Pumpkins, kterej mě nikdy moc nebral, a tady to vše jede na úplně stejné vlně). (11.07.2021)

Fízli závislí na speede (shite) chytajú decko závislé na speede (shite). Jak nemálo pokrytecké :) . Tento film môžem označiť ako veľmi kontroverznú záležitosť. Komu vadí kopa vulgarizmom, plno bizarných a erotických scén, radšej si poriadne privrite oči. Herecké výkony snáď už ani nemá cenu komentovať. Do jedného sú skvelé, ale aj tak predsa musím vyzdvihnúť tri najlepšie. Menovite Jason Schwartzman, John Leguizamo, Brittany Murphy. Šialená jazda s kopou geniálnych, pamätihodných scén. Bravissimo! Guilty Pleasure ako vyšité. (06.01.2010)

Sotva film začal, začala jsem se sama sebe ptát, jestli jsem si náhodou něco nepíchla než sem ho zapla. Když sem nabyla dojmu, že asi ne, začala jsem přemýšlet, jestli jsem si nevařila čajíček z houbiček či si nevykouřila dýmku míru, ale došla jsem k názoru, že též asi ne. Pokuď chcete poznat jaký to je být "sjetej" a přitom to nezkoušet s ryzikem vedlejších účinků, určitě si pusťte tento film. (23.09.2008)