The Pit and the Pendulum
Jama a kyvadlo
The Pit and the Pendulum
Režie:
Roger CormanScénář:
Richard MathesonKamera:
Floyd CrosbyHudba:
Les BaxterHrají:
Vincent Price, John Kerr, Barbara Steele, Luana Anders, Antony Carbone, Lynette Bernay, Larry Turner, Mary Menzies, Patrick WestwoodObsahy(2)
Nicholas Medina je synem neblaze proslulého španělského inkvizitora. Nicholasova žena Elizabeth zemřela za velmi podivných okolností, což jejího bratra Francise přiměje k tomu, aby je jel na Medinův zámek prověřit. Zdrcený Medina věří, že byla Elizabeth pohřbena zaživa, a je přesvědčen, že slyší její hlas, který na něj volá. Elizabeth ve skutečnosti zosnovala se svým milencem, doktorem Leonem, plán, jak dohnat Medinu k šílenství, jehož součástí bylo předstírat vlastní smrt. Podaří se jí dosáhnout vytyčeného cíle (i když k vlastnímu zármutku, jak odhalí poslední záběr filmu), a Medina přijde o rozum. V domnění, že je svým vlastním otcem, si Medina oblékne inkvizitorské roucho, připoutá Francise ke stolu a spustí nad ním obrovské kyvadlo s ocelovou čepelí, které pomalu, pomaloučku klesá k jeho bezbranné oběti. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (183)
Můj první film s Vincentem Pricem. Jeho tragický pohled a hluboký hlas mě dostaly. Ale kdo mohl tušit, že ho melodramatické role budou provázet i v dalších filmech a já si ho budu muset zaškatulkovat. Nicméně mám ráda horory bez krve a hutnou atmosféru. Navíc mám slabost pro Poa. A jestliže je pro Price alfou omegou melodramatičnost, pro Poa je to pohřbívání zaživa. Obojího se v tomto filmu dostává po hrstech, a ještě mnohem více. Na konci Jámy a kyvadla jsem se přistihla se zaťatými pěstmi a nepříjemným pocitem, že všechno skončí opravdu tragicky. Takhle by měl vypadat horor. ()
Chudák Edgar Allan Poe. Jestli viděl tenhle brak ze spisovatelského nebe, tak z toho dodnes nemá dobré spaní. Tenhle film není ani horor, není ani zajímavý, nemá ani atmosféru a především nemá vůbec nic společného s fantastickým hororovým průkopníkem Poem. Opravdu jsem zklamán ba dokonce rozhořčen! Genialita Poa tady byla využita na 0% a toť i mé hodnocení tohoto filmu. ()
Na konci padesátých let dosavadní distribuční model filmových dvouprogramů, tvořených černobílými brakovými žánrovkami s rozpočty kolem sta tisíc dolarů, přestával generovat takové zisky jako dříve. Roger Corman této situace využil a navrhl šéfům nezávislé produkční společnosti American International Pictures, že namísto dalšího takového snímku pro ně za dvojnásobné peníze natočí velkolepý výpravný horor v barvě a na širokoúhlý materiál. Velmi volně podle předlohy klasika hororu Edgara Allana Poea, jehož příběhy Corman hltal během dospívání, vznikl Zánik domu Usherů (House of Usher, 1960), který se stal nečekaným hitem. Dle logiky hokynářské filmařiny tedy nemohlo zůstat u jednoho filmu a během nadcházejících pěti let Corman pro AIP natočil dalších sedm snímků. Celý cyklus se vyznačuje řadou konstantních znaků, díky nimž o to více vyvstanou odlišnosti mezi jednotlivými tituly. Druhý snímek v celkovém pořadí, Jáma a kyvadlo, stejně jako všechny ostatní vychází ze stejnojmenné předlohy hodně volně; konkrétně si z ní vypůjčuje pouze titul a motiv mučicích nástrojů. Na druhou stanu můžeme Cormanovy poeovky obdivovat právě coby nápadité adaptace, které spíše než jednu povídku či báseň sumarizují charakteristické prvky z celého Poeova díla. Stejně jako v předchozím Zániku domu Usherů sledujeme příjezd nezvaného hosta do pochmurného sídla, v jehož stěnách je obtisknuta děsivá minulost. Opět klíčovou roli hraje strach z pohřbení zaživa, rodové prokletí i motiv šílenství. Recyklace a variování úspěšných prvků se v sérii projevují také v oblasti vyprávěcích mechanismů, kulis a rekvizit i hereckého obsazení. S výjimkou jediného snímku, Předčasný pohřeb (The Premature Burial, 1962), mezi hlavní konstanty Cormanových poeovek náležel Vincent Price, který svým expresivním teatrálním herectvím zásadně přispěl k jejich zábavnosti. [psáno pro LFŠ 2016] ()
Za osm minut jsou tři hodiny... noc, tma... Právě skončila Jáma a kyvadlo. Zažívám podobné pocity, jako když jsem kdysi (také v tento čas) koukal na Zánik domu Usherů. Špatně, jinak... pocity jsou ještě nepopsatelnější, temnější. I přes poměrně velké stáří tohoto filmu se nemůžu ubránit dojmu, že jsem sledoval výjimečný horor, který si z Poeovy povídky sice půjčuje pouze hlavní motiv, ale jinak si žije vlastním bohatým a umělecky svébytným životem. Fascinující atmosféra, tajuplný příběh a grandiózní finále s naprosto dobíjejícím závěrečným záběrem... Možná je to pojato kapku divadelně, scénou počínaje a dialogy konče, to však ještě umocňuje tu zvláštní náladu, která vyzařuje z každého okamžiku. Dnešní horory mě nechávají lhostejným. Jsou to spíš lekačky nebo vyvražďovačky, které pro mě postrádají jakoukoli přitažlivost. Tohle je však jiné kafé... a k tomu ještě to krásné provedení úvodních a závěrečných titulků... ()
Poctivý kus filmařiny staré hororové školy. Žádná extáze děsu se sice nekoná, ale práce s atmosférou, napětím a stavbou filmu je víc než obstojná. Obrovský kýč v podobě záběrů na temný, děsivý hrad na kopci, za divokého příboje vln a zuřící bouřky, má málokde takové kouzlo jako tady. :)) A ten poslední záběr je výbornost. ()
Galerie (66)
Zajímavosti (10)
- Film byl natočen za 15 dní. (Chatterer)
- Aby zvýšil význam kyvadla jako smrtelné hrozby, musel Corman při editování vystřihnout každý druhý snímek. Tím způsobil, že se čepel kyvadla na plátně pohybuje dvakrát tak rychle. (liquido26)
- Film nikdy neměl prolog. Ten byl přidán, když byla Jáma a kyvadlo prodána televizi a bylo potřeba, aby byl film o několik minut delší. Z herců byla k dispozici pouze Luana Andersová, takže s ní byla natočena scéna v blázinci a přidána na začátek. Ve skutečnosti se tato scéna vůbec neváže ke zbytku filmu. (liquido26)
Reklama