Zločin v expresu

Na zápletku je nutno nahlížet optikou dnešních dní, ve své době ještě nebyla natolik obehraná. Perrin ani Mondy nikdy nepatřili k mým favoritům a zde ukazují, proč. Naštěstí ostatní odvádí svůj standard, čili velmi dobré herectví. U Costy-Gavrase jsem zvyklá na poněkud vyšší filmové tempo, což poskytla jen závěrečná honička a obklíčení padoucha na nábřeží. (31.08.2014)

Tak dobre sa mi v tom nočnom kupéčku ležalo, až ma skoré premiestnenie deja do džungle veľkomesta sklamalo. Ešte pochôdzky detektívov po bytoch svedkov a podozrivých s komornejšou atmosférou boli fajn, len na klasickú ukecanú detektívku som práve nemal náladu. Takže chyba očakávaní. Obsadenie ovšem famózne. Už chýbal iba meta záver, aby sa ukázalo, že to nakoniec celé spolu sledujú v kine Jean Gabin a Lino Ventura. Ale na také cameo by asi začínajúcemu Kosťovi nepristúpili. (06.04.2024)

Svižná, dejovo zamotaná krimi. Prekotné tempo, výborne vybudovaná hádankovitá hra na otázku: "Kto a prečo zavraždil tú ženu v kupé?", prekvapivé uhly kamery. Vtipným spôsobom upozorňuje aj na bezdôvodne násilné praktiky polície. To všetko ponúka debut Cost-Gavrasa. Zároveň je tento krimi klenot dokonale zabudnutý. Niežeby bol uzamknutý v trezoroch, ale jeho dostupnosť je minimálna, uvádzanie v programoch kín, či televízií tiež a tak sa o ňom jednoducho veľmi nevie. Poznámka: Podobne je na tom celý rad iných vynikajúcich filmov, ktoré odpočívajú v skladoch, aby sa na ne v tichosti zabudlo. Dôvody sú rôzne. Ideologické, kultúrne i politické. Distribúcia, odjakživa spätá s význačnými vlastníkmi priemyselno-obchodnej bázy a často i s politickou mocou, podporovala len isté filmové trendy, štáty istých režisérov atď. Môžeme sa len domnievať, čo stojí za zdvorilým zabúdaním na "Zločin v exprese", ale možno je za ním len prostá Costa-Gavrasova orientácia k samosprávnej demokracii a sociálnym témam (konzervami označované ako tzv. "ľavičiarstvo"), ktorá jednoducho vládnucej menšine nevonia. (19.06.2013)

Costa-Gavras mi ve svém režijním debutu trochu připomněl Františka Peterku v Jáchyme, hoď ho do stroje. Než přijde na lámaní chleba  přesvědčí diváka o své zkušenosti a jeho psychologické náčrty, motivace a charaktery mu zobete z ruky jako ochočený papoušek. Nicméně pak se ve dveřích zasekne František Koudelka ze zřejmě slušnýho oddílu a už se raději nebude pouštět do žádnejch větších akcí. Oním Koudelkou je osobnost vraha/vražedkyně (ať vám tu nespoileruju), jeho motivace, jednání a charakter se smrskne (POZOR TADY TO BEZ SPOILERU NELZE) v tichou a nijak nekomentovanou de facto sebevraždu, protože prostě proto...  a titulky.  Jestli se nemýlím, tak se tomuhle říká oslí můstek a  tenhle snad nebyl ani postavený a já se zase ocitl v jiným filmu, kde se zase říká: Ale tady žádnej most není!  -   Drž hubu a plav!   Nejzvláštnější na tom všem, ale je, že já se přes tuhle nebetyčnou drzost páně Costy-Gavrase u filmu vlastně ani chvíli nenudil a zobal, zobal, zobal. Montand a Mondy,  Signoret a Trintignant, Perrin a Allégret, sledovat všechny ty interakce, minipříběhy, psychologické hrátky a přitom rozplétající se klubko zapeklitého případu bylo prostě  nadmíru příjemným zážitkem.  Herecky a ze tří čtvrtin i  co do scénáře špičková záležitost, jejíž konec jako vystřižený z akčního béčka s Chuckem Norrisem (chcípni hajzle, ups, to byl zase asi spoiler) nemůže diváka jako jsem já vyvést z míry, že ano. Pět  kulek.. jako ze samopalu. (12.03.2024)

Tak nejdřív musím poděkovat Willy Kufaultovi za titulky a zpřístupnění tohoto filmu. Je to vážně malý skvost, kde mám určité výhrady k jisté neujasněnosti formy, resp. některých prvků formy, protože jinak je to jemná a decentní parodie, která je ale současně poctou žánru. Například ta komisařova rýma je poctou Maigretovi, který celý jeden případ také řeší nachlazený (a zlobí se, že mu to tak nemyslí). V tom parodickém duchu si to bere na paškál precizní psycvhologické postupy Maigreta, zatímco tady se vyšetřuje tak nějak dryáčnicky. Najdeme zde také odkaz na Deset malých černoušků... Takhle, on už sám spisovatel Sébastien Japrisot má poměrně hravý styl psaní, takže je jen dobře, že jindy až přehnaně vážný Costa-Gavras tenhle správný tón vyhmátl. Škoda, že posléze nic odlehčeného, pokud vím, nenatočil. Nejvíc mě bavily všechny ty fórky a vtípky na pozadí (nadávka řidiče před policajtem, barmanka, jak si po střelbě přihne) plus některé promluvy ("Každý den našeho života potkáváte lidi, kteří by vás chtěli zabít." nebo "Motorkářský gang pronásleduje policejní auto, to tak.") Líbilo se mi také, jak přirozeně vypadají scény ve vlaku a divák neztrácí pojem prostoru a času, to je u vlakových filmů často těžké natočit. Jen mne nakonec mrzelo, že nevíme, jak to dopadlo mezi těma dvěma mladými podivíny. Ale asi dobře. :-) (15.03.2024)