Mandžuský kandidát

Hmm tak teď už vím proč mě totálně nebavil remake tohohle filmu s Washingtonem. On totiž ani tenhle originál není zrovna terno a to mám Frankenheimera a jeho filmy rád, ale tohle mi nesedlo i když určitě připočítám nějaké kladné body za to, že tenhle film se aspoň svým pojetím hodí do doby ve které vzniknul a celkem trefně vystihuje tu tehdejší Americkou Antikomunistickou hysterii i když možná nebyl takhle zamýšlen, ale budiž. Tak jako tak extrémně pomalé tempo mě v tomto případě spíš uspávalo. Všechno podstatné se rozjede až v závěrečné půlhodině, ale i tak mi to přišlo celé nedořešené. Škoda tentokrát jsem šlápnul vedle.45% (11.08.2016)

„Co jiného je svědomí než podlaha manéže, která spěchá vzhůru vstříc artistovi padajícímu z hrazdy?“ Nenapadá mě vhodnější úvodní věta než tento citát z knihy Richarda Condona. Ten dokázal v Mandžuském kandidátovi zachytit náladu Ameriky v počátcích studené války věrně do té míry, do jaké se dá věřit předmluvám úspěšných knih. Condon s humorem sobě vlastním komentuje a kritizuje americké pokrytectví, přetvářku, vzhlížení ke zdánlivě důležitým, přitom tak nicotným státním symbolům. Film úspěšně postihuje většinu témat objevivších se v knize, více humoru by mu však prospělo. Až na pár narážek (Iselinův odraz na portrétu Abrahama Lincolna) je Mandžuský kandidát příliš vážný na to, aby jej někdo bral vážně, což možná zní jako nesmysl, ale co je to za satiru bez jasně „vycítitelné“ ironie? Přesto se jedná o jeden z nejodvážnějších amerických filmů 60. let. Zpochybňuje význam Medaile cti i republikánské smýšlení senátora McCarthyho (všimněte si, jak je mu James Gregory podobný), nebojí se ani vyzývavějších erotických náznaků, nemluvě o intimním vztahu mezi Shawem a jeho matkou. Herecké obsazení je poměrně nečekané, major Marco je v Sintrově podání o něco jednoznačnější postavou než v knize. Po pravdě není ani moc zajímavý, ale o to víc dává vyniknout Laurenci Harveyovi, ledově chladnému a přitom hluboce lidskému v každé scéně. Nezapomenutelné jsou jeho dialogy s Angelou Lansburyovou jako jeho filmovou matkou. Přesto, kdybych jí neměl zafixovanou jako stárnoucí spisovatelku z To je vražda, napsala, věřil bych jí roli manipulativní potvory více. Po Psychu v dalším významném filmu se zde objevila Janet Leighová, díky ní je význam Eugenie pro celý příběh ještě patrnější než v knize. Největším problémem Mandžuského kandidáta je jeho „nepřenosnost“. Těžko můžete po středoevropanovi chtít, aby se vžil do pocitů Američanů během padesátých let, sužovaných strachem z komunismu. Přičemž bez plného pochopení významu jednotlivých motivů se může Kandidát jevit jako zdlouhavý thriller plný nikam nesměřujících dialogů. Navzdory přílišné popisnosti v některých scénách pak výsledný dojem nezachraňuje ani několik zdařilých nápadů, kterak znevšednit formální stránku. Zmínil bych alespoň téměř geniální rotaci kamery na „sjezdu pěstitelek hortenzií“ a snahu budovat napětí buď tím, že nevidíme v podstatě nic (vražda Holborna Gainese), nebo naopak vidíme více než je třeba (souboj s Čun-Džinem). Frankenheimer vlil do žánru čerstvou krev a v podstatě zamezil rozšíření propasti vzniklé po uvedení posledního „velkého“ Hitchova thrilleru, Psycha. Lze namítat, že v mnoha ohledech mohl víc přitlačit na pilu, v mnoha zase více využívat obrazu, nikoliv slov, coby prostředku k posunování vyprávění, každopádně natočil významný snímek, dostatečně věrný své předloze, dostatečně smělý v politické rovině, pouze „američtější“ než by mnozí považovali za nezbytné. 80% (06.10.2007)

Škoda, že ten děj je tak zbytečně rozvleklý, protože tu byl potenciál na víc a některé scény jsou fascinující (třeba ty snové). Vlastně celý film jsem váhal, jestli dát silné 3* nebo slabé 4*, protože na jednu stranu je to perfektně natočené, skvěle zahrané, celkem i chytře napsané (avšak i tam by se daly najít mezery), nemá to špatný nápad, pár scén je silných a poslední půl hodina je napínavá, jenže na druhou stranu tomu většinu času chybí pořádné tempo, objevují se tu zbytečné scény a navzdory té poslední půl hodině to až tak silný dojem nezanechá. Místy to na mě působilo i trochu černobíle, ale tam se to dá pochopit, když to vzniklo za studené války. Nicméně to mé rozhodování rozsoudila závěrečná scéna, která byla napínavá a skutečně se povedla, takže nakonec to vyšší hodnocení dám. Ale na Seconds to nemá ani náhodou. Slabé 4* (12.02.2021)

Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Celosvětově divácky úspěšný film. Bez znalosti historických souvislostí a jisté filmové výjimečnosti a neotřelosti tohoto snímku a konečně i vysokého umístění v zahraničních žebříčcích bych tento film asi dost odstřelil - jako černobílé dávno překonané béčko se zápletkou vymývání mozků skupiny amerických vojáků zahraničními komunisty a o paralelních honech na komunisty v 50. letech v USA. Takhle musím jednu hvězdu přidat na průměrné tři (a nevím, zda jsem nepřechválil). Trailer: http://www.csfd.cz/film/17543-mandzusky-kandidat-manchurian-candidate-the/videa/ (18.09.2009)

Nejsem Američan, přesto na mě tento film zapůsobil a bavil mě po celou jeho délku. The Manchurian Candidate je snímek, na kterém opravdu poznáte, že se natáčel v období studené války. Je zde vše, co je pro ni (alespoň v amerických filmech) typické - špatní jsou Rusové, Číňané a tak dále, kteří vymývají lidem mozky se záměrem ne menším, než ovládnutí Ameriky… Ale je to natočeno tak mistrně, že se nebudete nudit, herci podávají opravdu parádní výkony (speciálně bych chtěl vyzdvihnout Angelu Lansbury) a hlavně závěr je opravdu vynikající. Nemyslím si, že k ocenění tohoto filmu musíte být nutně Američan, který zažil tohle období, nicméně pro alespoň nějaký zážitek byste měli tušit, jak to tenkrát bylo… 100 %. (27.06.2012)