Jak jsem balil učitelku

Témata dospívání, lásky, přátelství a snahy dojít uznání zabalil režisér do velmi příjemného obalu. Vsadil zejména na neokoukaného Schwartzmana (k jeho na první pohled ne zrovna sympatickému hlavnímu hrdinovi si divák nejdřív musí najít cestu) a pak na profláklého mistra výrazů Murraye. No samozřejmě nechybí režisérův specifický styl humoru a svérázné postavičky. Já se bavil a po třetím setkání s Wesem konečně nekončím na průměru, nýbrž na slušných 4*. „Já... nevěděl jsem, že jste byla vdaná.“ – „No, on už je mrtvý. Takže už vlastně nejsem.“ – „Kdy zemřel?“ – „Loni.“ – „Mně umřela matka.“ – „To je mi líto.“ – „Umřela, když mi bylo 7. Takže to vypadá, že oba máme v rodině mrtvé lidi.“ (20.07.2015)

Je to sice netradiční komedie, ale to neznamená, že to je zábavný, spíš by se dalo říct, že sem při sledování jen přežíval, kdy mě to nenudilo, ale ani nebavilo. Nicméně Schwartzman s Murrayem dobrý a to závěrečný divadelní představení se mi líbilo, dokonce bych byl ochotnej na něj po několikadenním přemlouvání(aby se neřeklo, že jdu dobrovolně do divadla) i zajít. (12.07.2008)

(Anderson má na české distribuční názvy opravdu smůlu.) Svět s vlastními pravidly nevcucl tak jako v Tennenbaumových, asi proto, že Rushmore je ještě o něco odtrženější od reality, jako bychom se z toho úvodního puberťáckého snu o nadpřirozených matematických schopnostech až do konce tak úplně neprobudili, jenom matiku vystřídají nadlidské social skills (dle scenáristické libovůle prokládané okamžiky naprosté sociální zabedněnosti, přičemž trapnohumor není můj oblíbený typ humoru) a inscenování divadelních koláží poskládaných z profláknutých filmů, což je sice legrace, leč toho, co je jenom jako, je na mě tentokrát zkrátka příliš. Nepotěšilo vypiplaným formálním hračičkovstvím až tak jako Grandhotel, zajímavě vybraná muzika jako by stála tak trochu mimo film, Murrayho dojemný milionářský taťka to úplně nedohonil. Takže přes nepopiratelné mimoňské kouzlo oproti zmíněným dvěma o hvězdičku míň. (13.09.2017)

Typický Anderson, nuda jak na výchovnom koncerte. Ani vtipné, ani poriadne romantické. Príbeh o teenagerovi, ktorý sa správa ako idiot a sympatie si nezíska. Wes je najpreceňovanejší režisér možno aj všetkých čias. Ešte som u neho nenatrafil na film, ktorý by som si chcel pozrieť znova. Skôr na nich hneď zabudnem. (18.11.2021)

Anderson je obvykle jedinečný, ale tady měl ještě ve vyprávěcím tempu a stylu výrazné rezervy. Už tehdy se sice jednalo o porci originální podívané s čirou esencí melancholie, ale celý příběh, přestože jsme každý někdy byli platonicky zamilovaní do mladé usmívající se vyučující, se dopředu plouží jen velmi líně a můžu se chytat jenom zpomalených záběrů, parádního soundtracku nebo občasných roztomile divných gagů. Jako celek je ale Rushmore natolik specificky do sebe uzavřený, že se milerád zase posunu v režisérově tvorbě o tři roky později k mojí oblíbené rodince. (08.11.2008)